Mračná hora-3. část

Pokud Vám unikla předchozí část příběhu Mračná hora, navštivte rubriku Příběhy na vyprávění, kde ji naleznete... Nyní je čas na pokračování, se třetím dílem naše hrdiny čekají pořádná překvapení... Čeho byli Charles, Frederick, Xin a Zhou svědky u tajemné ledové jeskyně?

MRAČNÁ HORA-3. ČÁST:

Zatímco Charles s opatrností prohlížel drsné, kamenité stěny jeskyně, ozýval se z její hlouby tichý hrdelní zvuk. Opakoval se v pravidelných intervalech, a pokaždé, když se začal ozývat, stiskl Charles svítilnu, poněvadž byl nervózní. "Něco tam určitě je," zašeptal nakonec a přestal svítit do temných prostorů té neobvyklé skalní pukliny. Na jeho hlase však bylo poznat, že je již docela v klidu. Podíval se na Fredericka, který si kvůli napětí kousal do rtu. Jakmile uviděl, že ho při tom Charles pozoruje, přestal. "Nebyl to jen vítr odrážející se o stěny jeskyně?" řekl Frederick Charlesovi, jenž čekal na nějaká slova. "Vidíš, to mne nenapadlo..." zamyslel se nahlas Charles. Po Frederickových slovech jej přešel jakýkoliv strach. "Podíváme se tam," navrhl Charles. "Jsem tak trochu klaustrofobický, nebude vadit, když zůstanu tady?" optal se s klidem Frederick, Charles jen souhlasně pokýval hlavou. Když biolog vkročil do jeskyně, zase se ozval ten zvláštní zvuk. Charles pokrčil obočí, znovu si prostory prohlédl, a poté mávnutím ruky naznačil Xin a Zhouovi, aby jej následovali. Frederick si mezitím venku otevřel termosku s čajem a pomalu popíjel. Čím hlouběji se Charles a jeho čínští průvodci nořili do hlubin zamrzlé jeskyně, tím hrozivěji se cítili. Také podivné zvuky byly stále hlasitější. Pojednou Charles posvítil na velký kus ledu trčící z nízkého stropu. Odlesk jej zasáhl do očí, a s ním i rýhy na ledu, jednoduše popsatelné jako stopy po nějakých drápech. Ozvala se rána. Pohled všech se upřel k vchodu do jeskyně. Někde poblíž tam spadl kámen. "Propána, co je toto?" řekla polohlasitě Xin, když zjistila, že stojí na kusu nějaké látky. Uchopila ji do ruky a zvedla. Zhou řekl ve svém rodném jazyce, že je to jistě kus kabátu. "Před týdnem se přece v této oblasti ztratil malý osmiletý chlapec. To jsi mi říkala!" napadlo Charlese. Na zem spadl další kámen. Asi se při pádu dotkl skály, rána se pak odrážela o stěny celého prostoru. "Hej, co je to tam? Tam u vchodu se něco pohybuje!" vykřikla Xin. "Fredericku?! Jsi to ty?!" zařval Charles. Ve stínu denního světla, jež úzkým vchodem procházelo, se sice rýsovala dvounohá postava, ale člověk to jistě nebyl. Odpovědí na Charlesovu otázku byl další kámen, přesně vrhnutý na Zhouovu hlavu. Ve chvíli, kdy mladý čínský nosič spadl, se ošklivý, zlý tvor rozeběhl přímo proti lidem. Ti začali křičet a utíkali do méně proniknutelných částí jeskyně. Charles si všiml, že kousek od něj se nachází škvíra a prolezl jí. Xin utíkala za ním, ale tajemný tvor ji chytil. Velká, chlupatá ruka s modrými prsty jí doslova objala krk a prudce trhla. Xin spadla na zem, ale ve tmě takřka nic neviděla. Přesto poznala tvář monstra, se kterým se před třemi týdny setkala. Její křik byl ničím oproti řevu toho zvířete, jež jím bylo poplašeno. V několika dalších vteřinách se huňatý obr vzdálil a následně dostal nesmírně bolestivou ránu přes záda těžkou holí. To Zhou si všiml, co se děje, a neváhal Xin pomoci. Obrovská nestvůra si to však nenechala líbit, obrátila se proti Zhouovi a jedinou ranou do jeho obličeje způsobila, že se podloží jeskyně zalilo krví. Zraněný Zhou byl svědkem hrozivých zubů, jež teď klapaly přímo před jeho očima, cítil otřesný dech té potvory a přál si, aby jeho život brzy skončil. Agresivní lidoop byl však chováním lidí více zděšen, než rozčilen, a vyběhl z jeskyně ven. Zmizel kdesi v dáli, ztratil se ve sněhu obklopujícím Mračnou horu. Z dálky to vše pozoroval Frederick. Mísily se v něm různé pocity. Poté, co se jeho přátelé vydali na průzkum skalní pukliny, vyšel si na malou procházku. Když slyšel děs nahánějící křik vycházející z míst, kam vkročili, obával se tam vrátit. Teď zavládlo ticho, a on nevěděl, co má dělat. Nakonec se odhodlal k prudkému výpadu do jeskyně. Jakmile do ní vkročil, spatřil Xin desinfikující poranění na Zhouově obličeji. "Co se stalo?!" vyhrkl Frederick, dělaje, jako by vůbec o ničem nevěděl. "Objevila se tu ta příšera... Kde jste byl?! Proč jste něco neudělal?!" začala na něj řvát Xin. "Kde je Charles?!" optal se starostlivě Frederick. Odpovědi se zatím nedočkal. Charles v těch chvílích uvízl v malé štěrbině, ale snažil se z ní vyskmeknout. Na podloží sotva dva metry pod ním ležely dva tajemné, lesklé objekty. Ačkoliv nevěděl, kam cesta dále vede, a netušil, co se přihodilo jeho přátelům, chtěl místo dále prozkoumat. "Teď se vlastně nacházím v podzemních tunelech Mračné hory," pomyslel si. Chytil se kamene vystupujícího z žulové skály, a spadl. Při tvrdém pádu zničil jeden ze dvou lesklých předmětů. Praskavý zvuk mu naznačil, že dopadl na něco křehkého. Podíval se okolo a spatřil bílo-žlutou hmotu. "Propána, vždyť to jsou vejce! A tady!" řekl si pro sebe. "Musím odsud okamžitě vypadnout, co je tohle za nesmysl?!".

V těch chvílích Frederick a Xin odtáhli zraněného Zhoua na sněžnou pláň, kde předtím tábořili. "Není to tak hrozné, prostě dostal ránu pěstí. Pěkně velkou pěstí..." řekl Frederick. Následně si sundal batoh a vytáhl z něj pušku. "Asi půjdu najít Charlese," sdělil Xin. "Počkejte! Nemůžete mě tu nechat samotnou s tímhle zraněným chlapem! Co když se to zvíře vrátí?" vyděšeně vykřikla Xin. "Tak udělejte všechno pro to, aby se nevrátilo," řekl přísně Frederick, hodil před Xin malou pistoli a odešel. Jakmile vystoupil na svah, všiml si v dálce toho chlupatého živočicha. "Asi trochu změním své plány," pomyslel si. Zamířil na rychle utíkajícího lidoopa a chystal se vystřelit. Naposledy se ujistil, že to není člověk, že to není Charles, a pak zmáčkl kohoutek. Postřelený netvor vyskočil do značné výšky, kolem něj vyletěl do vzduchu i sníh, který při výskoku nabral s sebou. Dále utíkal o to rychleji. Frederick za ním utíkal, jako by na světě nebylo ničeho jiného, než tohoto zvířete. "To bude Yetti, já jdu po Yettim!" vyhrkl nadšeně Frederick. Běžel dál a nakonec spatřil lidoopa ležícího v malém průsmyku. Yetti, jak mu alespoň Frederick říkal, ležel zcela nehnutě. Levý bok jeho těla byl celý zakrvácený. Frederick do něj znovu střelil. A jako střela se "Yetti" probral, vyskočil a kopl Fredericka do břicha. Ten se svalil a padal ze svahu dolů. Řval přitom bolestí i naštváním. Když se zachytil vystouplého kamene, vystřelil po zvířeti znovu. Kulka zasáhla "Yettiho" do hlavy. V poslední chvíli, kdy mohl netvor Frederickovi něco udělat, pustil se muž kamene a opět se kutálel dolů. Jen tak tak unikl smrtelnému pádu huňatého obra, vážícího přinejměnším půl tuny. Xin a Zhou to z dálky pozorovali a tajil se jim dech. Frederick se nakonec zvedl, rozkašlal se a vrátil se na bojiště. Teprve teď viděl, jak ohromného nepřítele skolil. Ten primát měl přes 2,5 metru na výšku. "Tak tohle napadlo tu holku," zasmál se Frederick, "a já to teď zastřelil. Zajímalo by mě, jestli má tenhle Yetti něco společného se zmizením toho malého kluka." Malou soutěskou proniklo světlo. "To snad ne! Měl jsem si vzít náhradní baterie! Světlo je čímdál s
labší!" říkal si pro sebe Charles, pokračující ve své únikové cestě. Dostával se přitom hlouběji a hlouběji do jeskynních prostor, jež se všelijak kroutily, zatáčely do různých směrů a vůbec, bylo to příšerné místo. "Ne! Já odsud musím pryč! Zpátky cestou, kterou jsem přišel!" pomyslel si nakonec Charles. Za rohem soutěsky ovšem uviděl stín. Byl tam snad nějaký pták s podlouhlým zobákem, nebo jen nějaká hornina? Pohnulo se to, zmizelo to. Ze zvláštního kvílení Charlese bolely uši. Vytáhl svůj nůž a podíval se na to, co se sledovalo jej. Do rohu soutěsky posvítil svítilnou. Dvě jasně žluté oči byly namířeny přímo proti němu. Charles se dal na bezhlavý útěk. Vrátil se k lesklému předmětu, jenž ležel vedle toho, který vlastní vahou zničil. Bylo to nějaké hnízdo. A tam, v tom rohu, byla asi matka. Charles vyšplhal do skuliny. Náhle jej něco chytlo za botu. Ta v rychlosti sletěla dolů. Zděšený muž pohlédl tím směrem a spatřil dozadu zahnuté zuby, jak se blíží k jeho noze, oděné pouze do silných ponožek. Stisk byl enormní. Čelisti hrozného predátora začaly Charlese stahovat dolů. Z posledních sil se Charles vyhoupl nahoru a nožem zasáhl nozdry útočníka. Ten pustil, ale kameny pod Charlesovýma nohama začaly ve chvíli volně padat k zemi...

Proč je Mračná hora hnízdem takových příšer? Jaké vysvětlení stojí za jejich přítomností na tomto chladném místě? Podaří se Charlesovi uniknout ze spárů útočníka? Pokračování příště...