Správce dinosauřího parku - Takřka sám na ostrově

Další, slibovaná část Správce dinosauřího parku je tady! Tentokrát to má ošetřovatel Dan Jameson opravdu těžké... Snad si příběh užijete!

Takřka sám na ostrově

Od sobotního rána jsem na ostrově zůstal téměř sám. Charles, Oliver i většina ostatních odjela na zaslouženou dovolenou a já zde, v Dinosauřím parku, zbyl jen se dvěma dalšími ošetřovately a jedním asistentem. Jsme tu celkem čtyři. Není však lehké starat se o tolik pravěkých zvířat, když je Vás na ně tak málo. Od 6:00 ráno až do 20:00 večer pilně pracujeme, krmíme zvířata, opravujeme výběhy a k tomu všemu si ještě sami musíme připravovat jídlo a vyžít ze zbylých zásob, které nám tu naši vedoucí nechali. Můj přítel Johann každý večer říká, že nebýt té večerní únavy, dostal by už lehce z toho slunka úžeh. Já s ním samozřejmě souhlasím. Hned v neděli jsem šel nakrmit Gigantophise, ohromného desetimetrového hada, kterého Oliver přivezl v minulé části. Malé prase zhltnul během čtvrthodinky. Musel jsem také hmyzem nakrmit rané gekony rodu Ardeosaurus, donést zeleninu želvám Testudo atlas a naházet maso do výběhů velkých masožravců rodů Erythrosuchus a Siamotyrannus. Poslední jmenovaný navíc začíná dělat opět přítěž a snaží se zbořit svou ohradu. V pondělí jsme ho museli uspat silnými anestetiky a výběh provizorně spravit, aby jej neprobořil. Veterinární asistent Mark má zase co dělat s udržením zdraví Adelobasileů. Patnáctičlenná rodina se už rozrostla na dvacet tři členů. Mladí Adelobasileové často pobíhají po Charlesově zahradě a není lehké je znovu chytit a vrátit do plastové ohrádky. Navíc ji se svými rodiči dokáží podhrabat a zase proklouznout ven. Nejvíce mne však těší naši dva Teleocerasové, matka s mládětem. Zjistili jsme, že mládě je sameček. Je to radost na ně pohledět, sami si hledají potravu, jsou nenároční, žerou trávu a nepotřebují ani stříšku-když potřebují, lehnou si mezi keře a nejčastěji mezi nimi usnou. Ten malý sameček si mě už oblíbil, občas mu donesu kousky ovoce a jeho radostné oči mě vezmou za srdce. Další skvělou novinkou je, že mláďata Othnielií se ve středu k ránu konečně vyklubala z hnízda! Máme již informace o inkubační době vajec těchto dinosaurů, ale mladé Othnielie prozatím moc nezkoumáme, nerad bych od jejich matky opět schytal kopanec do hlavy...

Miluji ovšem večerní procházky po prašných cestičkách mezi zatím prázdnými a připravenými výběhy. Včera jsem si vyšel na útesy na severní straně ostrova. Foukal příjemný letní vánek, slunce už zapadalo kdesi za oceánskými obzory a k tomu všemu jsem si vzal vychlazenou jahodovou limonádu. Občas mne zaujaly pohyby v mořské vodě... Snad Kronosaurus? Přesto jsem se cítil na tomto malém pacifickém ostrůvku v bezpečí. Práce tu mám nad hlavu, ale jsem zde stejně moc rád, protože jsem si právě uvědomil, že mám tu nejlepší práci na světě. O uklízení zvířecích výkalů, krmení našich živočichů, celkové starání se o ně a navíc zajišťování bezpečnosti po celém ostrově tu není vůbec nouze, ale je to vlastně neuvěřitelné, staráme se tu o tvory, kteří jakoby dávno vyhynuli... A k tomu všemu na sebe na večerní obloze volají krásní, pestře zbarvení pterosauři...

Doufám, že se Vám tato část líbila! Další články přibydou již brzy, tento byl sice představen, jelikož jsem v tuto dobu stále na dovolené, ale brzy se již vrátím!