Správce dinosauřího parku - Bezpečnost je důležitá

Minulá část Správce dinosauřího parku byla tak trochu na pokračování, dnes se konečně dozvíte, jak to s Dsungaripterem dopadlo...

Bezpečnost je důležitá

Během pátečního večera jsem se musel na rogalu dostat až na širé moře, když tu jsem zahlédl našeho Dsungariptera. Zrovna nad prosluněnými vodami lovil svou oblíbenou potravu, nějaké malinké rybky. Rychle jsem se proti němu rozletěl, ale on jaksi uhnul a letěl více na jih. Ale právě to jsem chtěl! Vystřelit po něm šipku s uspávadly by znamenalo jeho smrt, spadl by totiž do hlubin oceánu. Jediné rozumné řešení bylo nahnat ho zpět na ostrov. Tam už na mne čekali zbylí tři členové našeho týmu. Když Dsungaripterus doletěl na pláž, Johann do něj střelil dvě šipky s anestetiky. Já pak svým rogalem donutil Dsungariptera letět níže nad zemí. Nakonec dokonce přistál, jen pár vteřin předtím, než se dostal do světa snů. Velice jsem si oddychl a řekl si, že Charles bude moc rád za naši práci, i když o tomhle všem raději pomlčíme. Charles se vrátil už v pondělí, stejně jako dalších osm pracovníků. Mimo ně však přivedl i svou rodinu. Jeho osmiletá dcera a pětiletý syn byli moc překvapeni, když viděli pravěká zvířata, která jim jejich otec s radostí ukazoval na svých fotografiích. Charles mi ještě sdělil, abych nepočítal s Oliverovou pomocí, ten totiž zůstane doma, ve Velké Británii, o týden déle kvůli špatnému zdravotnímu stavu jeho rodičů. Poté jsem jako správce Dinosauřího parku provedl Charlesovu rodinu mezi všemi výběhy a něco jim o našich zvířatech také řekl. Především děti byly velmi udivené. Charles nám nakonec sdělil své nové plány, chtěl by totiž park otevřít i veřejnosti. Bylo mi hned jasné, že toho všeho využil. Kdyby tu byl Oliver, nesouhlasil by a oba by se dostali do hádky. Teď mu však neměl kdo odporovat. Při úterní ranní poradě probral vše dopodrobna. Proti bylo několik pracovníků, včetně mě. Charlese to ovšem nezajímá. Dinosauří park nemá už podporu od žádného státu a za nedlouho bychom se mohli dostat na mizinu. Rozhodl se využít poslední peníze k vytvoření pár atrakcí pro návštěvníky. Po hovoru jsem telefonoval Oliverovi, aby nebyl nemile překvapen, až se vrátí. Bohužel to nebral... To jsme ale v té době nevěděli, co vyvádí Charlesovy děti!

Siamotyrannus už po nevím kolikáté prorazil plot! Mohly za to Charlesovy děti, které ho dráždily. Naštěstí jsme dinosaura zadrželi dříve, než stačil kohokoliv zranit a cokoliv zbořit. Bezpečnost je však důležitá, cítím teď za ty oba nezbedy velikou zodpovědnost a jako správce parku musím všem hostům zaručit bezpečnost, dokonce i těm, jež nebyli předem ohlášeni. Charles jim po incidentu alespoň rázně zakázal vycházet z vily bez jeho souhlasu. Přece jen mají skupinku Adelobasileů, prehistorických savců, rovnou na zahradě, tak proč se obtěžovat chodit za dalšími tvory? Stejně si s tím vším dělám starosti. Ale ještě více starostí nám může nadělat stará známý faktor, který se rád ukazuje, když je na ostrově více lidí-Kronosaurus!!!!!

Zdá se, že se opět stane něco děsivého!!! Co?! O tom za týden!