Džungle času-část 3.

Džungle času pokračuje již třetí částí, doufám, že si ji s radostí užijete!!!

DŽUNGLE ČASU-ČÁST 3.:

"Rone, vysvětli mi, co se tady děje!" vzpamatoval se jako první George a se zděšeným výrazem pohlédl na veterináře. "Já... Vůbec nevím, pane... Albert zůstal u výběhu Kentrosaura a chtěl sledovat, jak se uklidní, tak jsme ho tam nechali. Když jsem se k němu chtěl před chvílí vrátit, zjistil jsem, že zmizel! Prohledali jsme všechny domky i cesty a nikde nic!" řekl veterinář Ron. "Georgi," pověděl podezřívavě Corwin, "nějak se mi to nezdá. Jste si jistý, že máte celou rezervaci pod kontrolou?" "Jdeme ho hledat!" vykřikl George. V hlavě mu probíhaly různé myšlenky, co se asi tak mohlo stát. Je snad Albert nějakým špiónem, nebo zrádcem, že "unikl"? Anebo se jen někde skryl a dělá si ze všech legraci? A přitom George jemu jako hlavnímu veterináři vždycky tak věřil! George poprosil Jacka, aby svolal všechen personál. Nakonec však sám namítl, že by bylo lepší nevzbuzovat o tom zatím povědomí a vydali se k ohradě sami. "Tadyhle někde stál, když jsme odcházeli!" ukázal Ron na ono místo a posvítil na něj baterkou. Nad panamským pralesem už padla černočerná tma a občas z tmavého oblaku na obloze zapadla mezi listy tropických rostlin malá kapka vody. "Alberte!" zvolal George. Výkřik probudil Kentrosauří samici, která přišla k ohradě a dunivě zahučela, jakoby chtěla říci: "Je noc, chci spát, takže mne nerušte." George si toho ovšem nevšímal. "Nic," vydechl po chvilce, "neodpovídá. Je pryč." Corwin si mezitím všiml něčeho velice zvláštního. Ve vedlejším výběhu nespatřil jediné zvíře, při odpolední procházce mezi ohradami tam však viděl nějakého dinosaura. Posvítil baterkou dolů a povšiml si znatelně velké díry v plotě. Plastové tyčky byly přetrhány nějakými drápy a zuby, rýhy na vedlejších, celistvých kolících to jen potvrzovaly. "Lidi, pojďte sem!" zvolal Corwin. George, Jack i Ron k němu přiběhli a posvítili baterkami na díru v plotě. "Proboha, to není možný..." zasyčel jako první George. "Dromaeosaurus!" vykřikl Ron. "Přesně tak," vyhrkl George a chytl se za hrdlo, "je to výběh Dromaeosaura. To leccos dokazuje, musíme Alberta okamžitě najít!" "Jak se to ale mohlo stát?" optal se Corwin. "Tvrdil jste mi, že ohrady vyplňuje silný elektrický proud!" Dívali se jeden na druhého, až Ron pomalu začal: "Pamatujete na ošetření Kentrosaura? Museli jsme vypnout proud od dveří ohrady, abychom se k němu dostali. Zapnuli jsme ho až po dvou hodinách, tak dlouho nám léčba trvala. Sice se to stalo za bílého dne, ale ten dravec měl šanci uniknout." "Chceš říci, Rone, že vypnutí proudu způsobilo řetězový efekt?" optal se jistojistě George. "Přesně tak," pokývl hlavou Ron...

Nad tropickým pralesem si již mezi černými mraky prorazil svou cestu velký, bílý měsíc. "To je strašidelné..." pokoušel se zavtipkovat Jack, ovšem bez úspěchu. "Hleďte, tady v bahně! Stopy!" poukázal na svůj objev Ron. "Lidská šlápota... Takovéhle boty přece nosí Albert," řekl dále. "Lidské stopy se mísí se stopami našeho dravce," konstatoval George. Přímo před ním se nacházela řada otisků dvou drápů, občas se před nimi objevila i malinká tečka-stopa po třetím drápu, který dromaeosauridi nosí vztyčený nahoru, aby si smrtelnou zbraň nijak nepoškodili. Ozval se děsivý výkřik. "Jacku, co je?!" vykřikl George. "Panebože, podívejte se na to! Na kabátu se mi uchytila červená skrvna! Jenom jsem prošel tímhle křoviskem a..." nedořekl větu vystrašený Jack, dívajíce se na svůj kabát, na němž se lesklo pár kapek krve. George okamžitě rozhrnul křoví. Údiv mu doslova vyrazil dech. Mezi větvičkami a listy leželo nehybné, zkrvavené tělo Alberta. Corwin se z pohledu téměř vyvrátil. Bylo mu jasné, že nefinancuje příliš bezpečný projekt. Raději ale zatím nevypustil ani slovíčko. Ticho prorazil jemný řev, vycházející z blízkých keřů. Bylo těžké určit, odkud jde přímo, dravec asi utíkal, protože uslyšel zvuky jakýchsi dvounohých stvoření, obhlížejících jeho večeři. Snažil se je odehnat táhlými, ohlušujícími houkáními. Vtom se z kapradiny vynořila špička jeho čenichu. "Rone, rychle, pušku!" zašeptal strachy George. Ron začal utíkat k nejbližšímu stavení, silou otevřel dveře a popadl první střelnou zbraň, kterou uviděl ležet na stole. V těch chvílích se už čenich dravce pohnul. Corwin poplácal George po zádech a prohlásil: "Tohle Vám nikdy nezapomenu. Náš poslední okamžik nastal..." Ron okamžitě přiběhl zpět na místo, ale zakopl a podlouhlou pistoli upustil na zem. Dromaeosaurus náhle vyskočil a mířil s otevřenou tlamou plnou ostrých zubů přímo na něj...

Jak bitva s dravým Dromaeosaurem dopadne a co dalšího naše hrdiny čeká? Přežije Ron útok nebezpečného predátora? Čtěte příští část, a budete znát odpovědi na tyto otázky!