Džungle času-část 5.

Jak jsem již sliboval ve čtvrtečním článku, odteď budou další části Džungle času o celý odstavec delší... Snad si pátou část užijete!!!

DŽUNGLE ČASU-ČÁST 5.:

"Jak to myslíte, pane?" optal se mladý pracovník a poté uviděl po zemi ležící přetrhané dráty. "Jeremy," oslovil ho George, "musíme zajistit dočasný odchyt těch zvířat, nebo dojde ke katastrofě. Jsem si jistý, že ti Dilophosauři se teď už prohánějí po rezervaci...". Mezitím se z Johannovy rány vzpamatoval Jack a utřel si krev z nosu. "Omlouvám se," řekl jen. Více ani říci nemohl, neboť všichni zaregistrovali podivný šust. Znělo to, jako by si k nim razila vzduchem cestu celá kolonie netopýrů. Netopýry tu ale nechovali, ovšem něco jim podobného ano. "Anurognathové!" vykřikl Geoge. "Okamžitě zavřete všechny východy a před to rozbité okno hoďte támhleta prkna!". Správní budovu zajistili jen tak tak. "Jsou venku, slyším třepot jejich křídel..." pověděl George. "Tihle chlapíci se nevzdají před ničím, nemáš tu nějaké zbraně?" položil George otázku Johannovi. "Tady momentálně ne, kromě Jackovy pušky, ale hned vedle je sklad zbraní. Je tam několik plamenometů, jen se tam tak dostat. Hned vedle je Pablova rezidence, má tam taky nějaký samopal..." nestačil již větu doříci Johann. George si vzpomněl na Pabla, Rona a Corwina, kteří zůstali v léčebně. V těch chvílích z budovy utíkali, zatímco jim Anurognathové odsávali z těla krev. Pablovi nepomohl ani samopal, malí pterosauři se pohybovali strašně rychle a zasáhnout je kulkami nebylo nic lehkého. V poslední chvíli George odstrčil z okna velké prkno a mávl rukou k sobě, což mělo znamenat, aby všichni tři zaběhli do správní budovy a skočili dovnitř právě odkrytým oknem. Přitom se ale několik Anurognathů uchytilo na jejich tělech a tak když George okno znovu zabednil, začala uvnitř malé místnosti bitva. Čtyři Anurognathové poletovali sem a tam a útočili na zděšené lidi. Ron, kterému už bylo po léčbě zraněného ramene lépe, popadl velkou tyč a jednoho srazil k zemi. Poté jej zadupal. George udělal to samé. Za chvíli byli všichni Anurognathové v místnosti mrtví. "Rone, budeme se bránit tyčemi a zkusíme se dostat do skladu zbraní!" vyhrkl George. Poté vyrazili ven. Proklestit si cestu hejnem nebylo zrovna nejlehčí a oba to stálo mnoho krve, ale nakonec Ron se zatnutými zuby otevřel dveře od skladu a vytáhl plamenomet. Pálil pterosaury všude kolem sebe. Osm z nich spadlo na zem uškvařených. Ten zbytek se polekal a rozletěl se do dalekého okolí. "Uf, to teda bylo..." poznamenal ještě Geoge. Hned nato však přiběhl ke správní budově za Jeremym. "Výprava, co přivezla Dilophosaury, je už tady?!" optal se zděšeně. "Ano, všech pět mužů se již vrátilo. Zatím zůstali u stroje času a dozorovali u převozu dinosaurů. Dva členové expedice ale v minulosti ještě zůstali. Z rané Jury jeli rovnou čarou do střední Křídy, prý jste chtěl nějaké patagonské dinosaury..." odvětil Jeremy. "Je tam i Deborah?" položil mu další otázku George. "Myslíš tu uječenou zooložku?" zavtipkoval Jack a chtěl ještě říci "Která se k tobě tak skvěle hodí?" ale místo toho jej rozesmál nenávistný pohled, jenž zklidil od George. "Ano, ona a vedoucí expedice jeli do pravěké Patagonie. Měla s sebou prý ještě nějakého malého dinosauříka, hodlali ho přivézt do současnosti později..." V Georgových očích i mysli zavládl veliký strach. "Ty dráty, které Dromaeosaurus přeťal, vedou elektřinu po celé rezervaci, tedy až na plot, jenž ji ohraničuje. Bez dodávek elektrického proudu ale nefunguje ani náš stroj času, to znamená, že se nemohou vrátit zpět!" zařval. Náhle se všichni otočili. Zdálo se jim, jakoby snad slyšeli dusot stád pakoňů a zeber. Hned jim ale bylo jasné, že tady to bude něco většího, než afričtí sudokopytníci. Dusot se stále přibližoval a nervozita týmu stoupala...

Mezitím v prehistorické Argentině před 100 miliony let procházeli dva dvounozí tvorové, jež žádný z přítomných živočichů do té doby nikdy nespatřil, hustým, jehličnatým lesem. Byli to Deborah Roswell a Martin Williams, v klidu hledající nějaké menší patagonské dinosaury, které si George tak moc přál zkoumat ve svém projektu živé. Deborah přitom nesla v náručí malinkého dinosaura s obrněným hřbetem-Scutellosaura. Zachránila ho před hladovou smečkou Dilophosaurů v rané Juře těsně předtím, než prošli časovou smyčkou do jednadvacátého století. Deborah ani Martin zatím nevěděli, co se může v té době dít. "Martine," řekla Deborah, "kdybyste viděl nějaké dinosauří stopy, hned mi řekněte. Georgovi budou stačit dva menší dinosauři a bude radostí bez sebe..." dodala poklidně. Poté vybalila z batohu pistoli s třaskavými náboji, to aby kdyžtak odehnali místní dravce... Jenže v těch chvílích měl tým v jednadvacátém století problémy jak s masožravci, tak i s býložravci. "Ženou se přímo na nás!" vyhrkl Jack. "Camptosauři! Celé stádo Camptosaurů!". "Rychle za mnou!" konstatoval Pablo. "Mám tady auto se sedadly pro šest lidí! Sice je nás sedm, ale nějak to zvládneme a pak rychle odsud! Budu řídit!" dodal ještě a rozběhl se ke svému dopravnímu prostředku. George, Ron a Corwin mezitím pobrali čtyři samopaly ve skladu zbraní a nevynechali ani pytlík s plynovými granáty. Nakonec vzali ještě uspávací pušku a pak se rozutekli k Pablově autu. Namačkaní uvnitř pozorovali, jak se poděšené stádo Camptosaurů žene přímo za nimi. Pablo ale chytře zatočil do malé, slepé uličky, nechali stádo Camptosaurů proběhnout a pak pokračovali v cestě. Během jízdy však něco neznámého narazilo do spodku auta. "Do Prčic!" zvolal George a sotva to dořekl, auto přepadlo na střechu. U rozbitých oken se rýsovaly dvě ohavné zadní končetiny velikých predátorů. Dilophosauři doufali, že se uvnitř nachází něco k snědku. Všech sedm lidí hned opustilo vůz několika dveřmi. Jeden z Dilophosaurů je začal pronásledovat, zatímco druhý se hrabal v kufru, kde našel ovesné vločky. "Tamta dřevěná budova! Do ní! Dveře jsou tam dobře zavíratelné, dělejte, chlapi, běžme, běžme!" napomínal stále George. V temném lesíku u dřevěné stavby však číhal další Dilophosaurus. Jeho děs nahánějící tvář vykoukla zpoza mokrých křovisek. Ke dramatičnosti scény se spustil z oblohy silný liják. Pablo podkouzl kvůli mokré trávě a pronásledující Dilophosaurus mu zasadil svými zuby krvavou ránu do levé ruky. Pablo se ale rychle zvedl a utíkal dále. Dřevěná stavba už byla na dosah několika metrů! A druhý Dilophosaurus se přiháněl zleva...

Pablo vkročil do stavení, ale rychlý Dilophosaurus zachytil mezi zuby ostré jako břitva jeho nohu. Pablo spadl a všech deset prstů na rukou zarýval do hliněné půdy. Byl však tažen dravcem ven. Johann, připravený zavřít dveře, se ho pokoušel stáhnout k sobě a George s Jackem mu pomáhali. Na pomoc jim přiběhl i zděšený Corwin, ale bylo již pozdě. Z venčí se ozýval Pablův řev a syčení Dilophosaurů, jež se o kořist hádali. Johann tedy rychle dveře zavřel. "Bože můj, do čeho jsem se to dal!" vykřikl George. "Do spárů smrti..." odvětil Corwin, dívajíce se k zemi a držíce se za čelo. Všech šest členů týmu tomu nemohlo uvěřit. Ztratili lékaře, který chtěl bojovat o přežití v Džungli času, ale svou bitvu prohrál. "Nemá ani hrob..." zašeptal Jack. "Počkáme tady tak hodinu a potom uvidíme, co bude dál," navrhl Ron. "Ne! Tenhle masakr může stát i více životů, musíme okamžitě jednat. Jsem správce ze správní budovy, cítím se zodpovědný za životy personálu stejně, jako George. Půjdu ven, odstřelím ty dva dinosaury a pak, podaří-li se mi to, zavolám Vás!" přerušil Rona Johann, vzal si samopal a vyběhl ven. Ozývající se zvuky střelby a řev predátorů napínaly všem žíly a zastavovaly v nich krev. Všichni hleděli jen na temnou podlahu. Trvalo to dlouho. Pak se Corwin podíval na své drahé hodinky. "Nějak dlouho se nevrací," pověděl tiše. "Vy myslíte, že...?" obrátil na něj pohled George a Ron místo Corwina pokýval hlavou. "Zůstaňte tu!" řekl dále George, vzal si taktéž samopal a vyšel ven. Rozprostřelo se ticho, to však napětí stupňovalo ještě více, než střelba. Ze druhého konce budovy se náhle ozvalo cinknutí. Nějaký kousek železa totiž spadl z trámu. "Mám pocit, jakoby tu někdo chodil," ozvalo se z týmu. Zprava bylo zase slyšet malé křápnutí. "Pane Corwine, Jeremy a Jacku, půjdu ven a podívám se, co je s Georgem. Vy tři si jistě poradíte, kdyby něco, volejte o pomoc!" sdělil své pevné rozhodnutí Ron a poté také stavbu opustil. Po dřevěné podlaze opět jakoby něco pochodovalo. "Nezdá se Vám, že jde něco z půdy nad náma?" optal se Corwina a Jacka Jeremy, svírajíce plamenomet v levé ruce. Náhle se ozval táhlý a známý "hlas"...

Asi se ptáte: Co se s našimi hrdiny teď stane? Jak to dopadne s Johannem, Georgem a Ronem tam venku, a co chudáci pan Corwin, Jack a Jeremy v budově? Skončí tak, jako Pablo, anebo se zachrání? Premiéra šestého dílu: V sobotu 2. srpna!!!