Užovka japonská - Běžný had široce rozšířený po japonských ostrovech

Od vydání popisku bungarce tonkinského uběhl už měsíc a jedenáct dnů, a tak jsem si říkal, že je nejvyšší čas seznámit vás se slíbenou užovkou japonskou! Doufám, že popisky hadů budou takto nadále vycházet každý měsíc, jak bylo po léta na Blogorgonopsidovi zvykem! Nyní se bez dalšího protahování podívejme na toho krásného hada...

Vědecký název: Elaphe climacophora,

Rozšíření: Japonské souostroví a ostrov Kunašir,

Velikost: délka až 150 centimetrů.

Mezi užovky rodu Elaphe patřilo v minulosti mnoho druhů hadů z čeledi užovkovitých (Colubridae) ze všech kontinentů s výjimkou toho antarktického, nicméně na základě výzkumů mitochondriální DNA bylo mnoho z nich přesunuto do jiných rodů, a tak dnes zbývá 18 druhů z tohoto rodu. Deset z nich se vyskytuje v Evropě; osm pak v Asii, a užovka japonská je jedním z nich, spolu třeba s čínskou užovkou dvojskvrnnou (E. bimaculata) nebo tchaj-wanskou užovkou královskou (E. carinata). Jedná se o druhého nejdelšího hada žijícího v Japonsku; delším je jen chřestýšovec Protobothrops flavoviridis, anglicky přezdívaný Okinawa habu, který má na délku až 2,4 metru. Mimo Okinawu je pak užovka japonská nejdelším hadem, se kterým se setkáme ve zbytku Japonska. Tento nejedovatý užovkovitý s běžnou délkou kolem 1,5 metru od ostrova Jakušima v jižní části Japonska přes ostrovy Rjújkú, Šikoku a Honšú až po severní ostrov Hokkaidó. Mimoto se vyskytuje i na ostrově Kunašir, nejjižnější z vulkanických Kurilských ostrovů, který spravuje Rusko. Je to štíhlý plaz, s průměrným tělesným objemem 5 centimetrů. Zbarvení užovky japonské je variabilní. Lze se setkat se světle zelenožlutými jedinci, jiní zástupci tohoto druhu jsou zase tmavě modrozelení. Nedospělí jedinci mají často barevné vzorování podobné tomu, kterým se honosí zmijovitý mamushi Gloydius blomhoffii. Poblíž města Iwakuni na ostrově Honšú se také přirozeně vyskytuje populace albínských užovek japonských, jejíž zástupci jsou místními po stovky let uctíváni jako poslové božstev nebo nadpřirození ochránci řek a hor. Tito albíni mají rubínové oči a zářivě bílé šupiny po celém těle, s občasnou žlutou šupinku na bocích. Od roku 1924 jsou chráněni jako národní památka. Nutno podotknout, že Shuza Iwanishiho a jeho kolegů, učiněných v roce 2018, jsou iwakunští albíni geneticky odlišní od albínských užovek japonských množených v zajetí, které se prodávají na trhu s domácími mazlíčky. Užovka japonská je částečně stromovým a částečně terestrickým hadem. Loví ještěrky, žáby, drobné savce (hlodavce a rejsky) anebo také hmyz, rozhodně však nepohrdne ani ptačími vejci, za kterými často vniká do hnízd na stromech. V zemědělské krajině pomáhá regulovat populace hlodavců, zvláště pak krys, někteří farmáři ji však nemají v oblibě proto, že si ráda smlsne i na vejcích kuru domácího nebo na malých kuřátkách. Přirozeným prostředím tohoto druhu jsou lesy, křovinaté oblasti, skalnaté oblasti, vyskytuje se i na vrcholcích některých hor. K lidským sídlům se stahuje hlavně kvůli hlodavcům, kterých u nich nikdy není pomálu. Na Červeném seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody je užovka japonská vedena jako málo dotčený druh, a na japonských ostrovech by měla být její populace podle posudku z konce roku 2016 stabilní. Na ostrově Kunašir se však její počty snižují, částečně kvůli ničení jejího přirozeného prostředí, částečně i kvůli vysazení norka evropského v roce 1985, který tyto hady zabíjí. Užovka japonská je vejcorodý druh. Samice po spáření kladou snůšku sestávající z 4 až 17 vajec v červenci nebo srpnu.

Příště hroznýšek třípruhý!