středa 3. července 2024

Šavlozubá smečka na lovu

Před více než dvěma týdny, konkrétně 16. června, jsem pořídil řadu fotografií několika zástupců mé velmi cenné a rozsáhlé sbírky modelů prehistorických živočichů, s cílem sdílet je s vámi v příspěvku do rubriky Mé obrázky. Chvíli trvalo, než jsem si k počítači sedl se zrcadlovkou, a fotografie z ní nahrál do počítače, ale nakonec jsou tu! Mohl bych zde dlouze vypisovat, jak mým cílem bylo povyprávět další příběh, tentokrát s pomocí svých figurek... ale není to tak, ve skutečnosti jsem se jen chtěl pochlubit, kolik mám šavlozubáků. Mám je rovnou čtyři! Heč.

Celý tento příspěvek je věnován fotografiím šavlozubé smečky na lovu (duh, it's as the frickin' title says). Mám ve své sbírce jednoho smilodona od Schleichu, dva od značky Safari a jednoho od Bullylandu. K tomu se na fotografiích objevuje ještě jeden model od Schleichu. Uhádnete předtím, než se pustíte do obdivování mých fotek, který to je?

Nyní se společně přesuňme zpět v čase do Jižní Ameriky před 1 milionem let. Ne do 16. června 2024, ale do Jižní Ameriky před 1 milionem let! The power of da illusión. Am Zatanna and can do magick. Am magick itself, time travel incarnate! Mimochodem, tohle píši střízlivý. 😇


No jen se na ně podívejme, na holotu! Tady jsou... Smilodoní samice a její mládě od Safari uvedení na trh v roce 2004, Smilodon od Schleichu uvedený na trh v roce 2002 a dosti připomínající šavlozubé tygry v 5. díle Putování s pravěkými zvířaty, a Smilodon od Bullylandu vydaný v roce 2013. Do mé sbírky se tyto čtyři exempláře postupně dostaly mezi lety 2007/8 a 2014.

Tady jsou všichni vyfotografovaní z jiného úhlu. Věřte mi, pořídit tu první fotografii nebylo lehké... hrozně jsem se bál, a po chvíli jsem si uvědomil, že se mi nějak těžko chodilo. Měl jsem najednou pocit, že se pod oblečením nenacházím sám, že se ke mně někdo přidal... 😳 Tak jsem těm zabijáckým mašinám radši uhnul z cesty.


Musím říci, že smilodoni od Safari se mi strašně líbí. Líbí se mi jejich žluté oči s drobnými černými zorničkami a vzorování, jistě... ale nemůžu popřít, že opravdu kouzelné mi přijdou i jejich samotné výrazy. Naše šavlozubá máma je v útočné pozici, uši má přimknuté k hlavě, otevírá tlamu dokořán... Mládě, neustále se držící jejího boku, působí roztomile, ale zároveň čímsi zaujatě. Není už to jenom kotě, které by se živilo mlékem - je připraveno lovit.


Smilodon od Bullylandu nemá mezi sběrately paleofigurek moc fanoušků. Možná proto ho web Vaření.cz vede jako figurku na dort. 🤦‍♂️ Za to můžeme kolektivně my, soudruzi. My všichni. Bullylandský Smilodon od nás nikdy necítil dost lásky, a tak přešel k vařičům! Mě tento model přijde moc fajn. Kdyby jen ten můj neměl tolik otlučené špičáky... 😆


Koho tedy naše smečka loví? Plazil jsem se pomalu za smilodony, a pak jsem náhle uviděl jejich nastávající kořist. Nádhernou macrauchenii od Schleichu z roku 2002! Musím říci, že tento model pořád patří k těm nejlepším, které ve své sbírce mám. Na macrauchenii od Schleichu je všechno dobré. Nemá jedinou chybu, je to dokonalost. Kam se hrabe příroda s těmi svými barevnými motýly! Tohle vytvořily lidské ruce, příroda ať se jde bodnout! 😆


A pak to přišlo... Schleichovský šavlozubák vyrazil jako první, následován samicí s mládětem. Bullylandovský šavlozubák se držel spíše v zadu, ale když měli jeho tři společníci macrauchenii drapnutu, pomohl ji složit a pak ji zakousl!


První z lovců si spolu s kotětem stoupl na mrtvolu macrauchenie, a vítězoslavně zařval. Děsoptáci, třeste se, a opovažte se k téhle hostině přidat!


Zde ještě fotografie z helikoptéry, ve které jsem z Jižní Ameriky před 1 milionem let zamířil opět do současného světa... ehm, no, vlastně je to fotografie z výšky pár desítek centimetrů, ale to vám asi už došlo. Že ano? Odpovězte! Lůďa vždycky říkával: "Uhh, no, snad."

A to je protentokrát vše! Doufám, že vás mé fotky, pořízené s pomocí zrcadlovky Canon EOS 40D, zaujaly! Též doufám, že vás neotřelé části mého textu příliš nevyplašily - jak jsem psal výše, tohle jsem psal střízlivý! Nechtějte po mě něco číst potom, co se napiju! 🤫 Ehm, Plameňák, ehm... "Ta vůně krve, ach! Vzrušení zavládlo Jackovo tělo, když k louži krve přičichl, a počal se svlékat! 'Tohle bude sakra dobrá koupel!' vyhrkl hystericky." Ehm... Dělám si pochopitelně legraci, přátelé. 😆

Během léta snad v rubrice Mé obrázky přibudou další příspěvky, těšte se!

pondělí 1. července 2024

Springwatch 2024 - Rorýsi ve vesnici Corfe Castle

Rorýsi ve vesnici Corfe Castle. Velšský přírodovědec Iolo Williams opustil relativní bezpečí za římsami hradu Corfe Castle, kam se vydal sledovat osudy hnízda sokolů stěhovavých, a zamířil do vesnice pod ním. Otvory ve střechách domů jsou ideálním místem pro hnízdící rorýse (Apus apus) - ptáky, ke kterým má Iolo zvláštní vztah. Jednalo se totiž o oblíbené ptáky jeho babičky. Pro mnoho lidí na evropském kontinentu jsou tito ptáci jedním z oblíbených symbolů začátku pozdního jara či léta. Na britské ostrovy přilétají v dubnu po dlouhé cestě z rovníkové a jižní Afriky, a zdržují se na nich až do září (výjimeční opozdilci však mohou odletět dokonce až v listopadu). Iolo nás upozorní na to, že ačkoliv se rorýsi zdají být černí, mají vlastně čokodálově hnědé peří. Jsou to rychlí letci - na rovné čáře mohou vyvinout rychlost letu až 113 km/h. Při letu se páří, chytají hmyz a spí; od září do dubna si ani jednou nesednou. Někteří rorýsi ve vesnici ještě nejsou připraveni na hnízdění, ale přesto se zajímají o otvory ve střechách; mapují si toto území a učí se o prostředí, v němž možná v příštích letech budou vychovávat ptáčata. Při vletu do otvorů často buší do střešních tašek, a místní jim proto říkají "bangers". Když Iolo vyrůstal ve středním Walesu, často rorýsy vídával, neboť tam byli hojní. Dnes je evidentní, že se jejich počty snížily. Podle Iola za to částečně může nedostatek míst k hnízdění; lidé začali blokovat otvory ve střechách, což rorýsům zrovna nesvědčí. Každá nová budova by podle něj měla mít alespoň hnízdní boxy nebo něco podobného, aby rorýsi měli, kde si postavit hnízdo a naklást vejce. Dalším problémem je obrovský úbytek hmyzu a dalších bezobratlých v Británii za posledních pár desetiletí. Občanskoparticipativní výzkum organizací Buglife a Kent Wildlife Trust ukázal, že za posledních 20 let se kvůli tomu počet lovného hmyzu snížil - teď se připravte - o neuvěřitelných 78 %. I to je jeden z důvodů, proč za posledních pětadvacet roků ve Spojeném království ubylo rorýsů o 60 %.

Klip z první epizody pořadu Springwatch 2024 z dílny BBC Studios Natural History Unit, vysílaného živě v květnu a červnu tohoto roku na stanici BBC Two.

Nejčtenější