Tak nějak tomu nemohu uvěřit, že se nám únor blíží ke konci. Dnes samozřejmě ještě nekončí, neboť jsme se po čtyřech letech zase dočkali devětadvacátého února, tudíž druhý měsíc roku 2020 skončí až zítřkem. Ale i tak ten čas běží... A z pohledu geologického času se ještě včera po amerických pláních, dnes z velké části zbavených i svých velkých holocénských savců, proháněli prakoníci...
Popisek k obrázku: Skupina primitivních koní rodu Miohippus vybíhá z lesa, pronásledována psovitými šelmami rodu Mesocyon. Pláně, na kterých se však prakoníci ocitli, nejsou o nic bezpečnější, než les! K dvěma předkům stáda se už blíží kočkovitá šelma Hoplophoneus. Zároveň je ze svého úkrytu na stromě sleduje šavlozubý Nimravus. Kdyby chtěl, mohl by se na jednoho z koníků jednoduše snést přímo z větve, a porazit ho! V levém dolním rohu vidíme želvu druhu Stylemys oregonensis. Scéna se odehrává na území amerického Oregonu v geologické epoše oligocén před 32 miliony let.
Jsem si vědom toho, že se obrázek na blogu podstatně zmenšil, tudíž si nelze prohlédnout každý detail. Proto tento obrázek přikládám ještě jednou na tomto odkazu, kde ho najdete v původní velikosti. Užijte si ten pohled, je to krásné dílo, jehož autorem je Roger Witter! Co Vás na mém blogu čeká dále? Jak jsem slíbil, zítra se dočkáte čvrté části Ztracených zítřků ze 4. série Lovců kryptidů a v úterý 3. března bude pokračovat projekt Darwinovy pěnkavy...
Žádné komentáře:
Okomentovat