Lovci kryptidů
4: Ztracené zítřky (3/4)
22. února 2020
v 11:45
Claude Ngoy má
plán. Dokonalý plán, jak zničit všechny Shai'ri, kteří se ocitnou na zemském
povrchu. Po měsících strávených pozorováním mimozemšťanů operujících v jeho
domovině, v konžském deštném pralese, ukradl těmto inteligentním tvorům,
připravujícím se ke kolonizaci naší planety, zvláštní komunikační zařízení.
Tato "dva metry vysoká tyčka se třemi anténami a podstavcem" však
neslouží pouze ke komunikaci mezi Shai'ri po celé planetě; je možné s její
pomocí na velké vzdálenosti přenášet i hmotu. Ngoye napadlo, že by takto mohl
na Shai'ri přenést virus, jenž před rokem napadl Tatzelwurma, mazlíka Lovců
kryptidů. Aby tak ale mohl učinit, potřeboval přístroj nejprve zapnout, a to s
pomocí co největšího množství své síly. Část daroval před takřka dvěma roky Samu
Weberovi... Lovci kryptidů souhlasili s jeho plánem. Přemístili se do rezervace
Tanimboca v Kolumbii, jež byla nejbližším izolovaným místem k lokaci, kterou
Pierre Leroy musel navštívit, aby Sama Webera našel. Sam Weber a jeho
přítelkyně Nastasya Savinna, trpící malárií, byli po deseti či jedenácti
měsících zachráněni z ostrova Gorgona. Všechno jde podle plánu... Problémem je,
že Lovce kryptidů pozoruje banda kolumbijských gangsterů, kteří mají zálusk na
přístroj Shai'ri. Hodlají jej ukradnout a draze prodat. A vědí, jak se k němu
dostat...
LOVCI
KRYPTIDŮ 4: ZTRACENÉ ZÍTŘKY, ČÁST TŘETÍ:
Tým
čekal ve srubu. Akihiko a Fahad popíjeli pivo z plechovek, Roger neustále
vyhlížel z okna, a Quartermaine si ustavičně kousal nehty a stěžoval si, že ho
to čekání nebaví. Pokaždé, když si ho někdo všiml, obracel se na svůj stín a
vyprávěl mu o tom, že by raději zůstal v Londýně a okopával vlastníma nohama
omítku zdí základny Lovců kryptidů. Dean seděl tiše v rohu. Měl neskutečně
tajemný výraz v obličeji, a svých kolegů si příliš nevšímal. Působil stoicky,
úžasně klidně. U dřevěného stolku poblíž okna seděla Isabella Cardona,
strážkyně rezervace, jež měla na starosti hlídání tohoto území. Právě díky
tomu, že jim tolik důvěřovala, poskytli lidé z vyšších pozic Lovcům kryptidů
možnost provést celou operaci v rezervaci Tanimboca. Isabella se však věnovala spíše
své práci. Vyplňovala papíry, čas od času si sundala své brýle se silnými
obroučkami a prohlédla si ty slavné Lovce kryptidů, unuděné k smrti. Byla by se
i pousmála, ale přišlo jí to hloupé. Věděla, že dříve či později určitě budou
mít zase plné ruce práce. Jediným, kdo opravdu žil, a dával to o sobě vědět,
byla Curupira. Neustále vycházela ven ze srubu a zkoumala jeho okolí. Obracela
velké tropické listy, kameny a tlející dřevo, a prohlížela si každou tučnou
larvičku, kterou našla. Většinou však neměla dost času na to, aby obdivovala
její podivuhodný tvar či působivou barvu, neboť hladový Lil po larvě vyskočil,
vytrhl jí své paničce z prstů a rozkousal ji dříve, než ho stačila napomenout!
Byl to zkrátka neposeda, jako vždycky. Curupira pak chodila dovnitř za
Isabellou a popisovala jí, co našla. Měly se spolu o čem bavit. Curupira i Lil
se cítili skvěle. Konečně byli doma, v Amazonii. V jednu chvíli se však
Isabella s Curupirou zapovídaly, když padlo téma odlesňování. Lil se chvíli
nevracel. Curupira na něj však nezapomněla. A když už se jí to čekání zdálo
příliš dlouhé, řekla Isabelle, že se hned vrátí, a prudce vyrazila ven z domku.
K jejímu překvapení stál Lil necelých dvacet metrů od vchodu. Hlavičku měl ale
obrácenou směrem k hustému porostu, a nasával vzduch. "Co je, Lile? Co jsi
ucítil?" zeptala se milým hlasem Curupira. Hned nato jí to došlo. Lil
ucítil něco, co do této části světa nepatří. Vetřelce, kteří přišli ničit
přírodu. Lil se na Curupiru otočil a vydal sténavý hrdelní zvuk, který pak
ještě dvakrát zopakoval. Znamenalo to "krev". Curupira vběhla zpět do
srubu. Oznámila to Isabelle. "Bere tě horkost? Jak by ten tvůj mazlíček
mohl z dálky vyčenichat pytláky? Nebo krev zabitého zvířete?" podivila se
Isabella, a položila brýle na svazek papírů. "Věřte mi, paní Cardono, já
byl s Curupirou a Lilem nedávno na expedici v Kanadě*," ozval se Roger,
"a můžu Vám potvrdit, že ona i Lil mají na takové věci čuch."
"To ale znamená, že bych měla vyrazit do pralesa," řekla Isabella a vstala.
"Musím jít s Vámi," reagovala na to Curupira, "Lil nás k tomu
mrtvému zvířeti dovede." "Dobrá. Vezmu si pistoli, pro případ, že by
pytláci byli poblíž mrtvoly, a jdeme," kývla na to Isabella.
"Curupiro, chceš abych taky šel? Přece jenom víme, jak každý z nás v
terénu pracuje," pousmál se Roger. Curupira na to ale řekla, že to
zvládnou samy. Roger byl trochu zklamaný, že se mu nedostalo projít se venku,
ovšem pochopil to... Pochod pralesem nebyl příliš dlouhý. Lil upaloval za
pachem jako divý. Curupira se v porostu pohybovala s neuvěřitelnou ladností, až
jí to Isabella záviděla. "K čemu mi bylo, že jsem strávila dvacet let
prací v Tanimboce? Pořád se mezi všemi těmi větvemi a liánami pohybuju jako
slon," vzala to Isabella s humorem. Ten ji však přešel, když spatřila
čerstvou mrtvolu velké kočkovité šelmy, jejíž pravá přední končetina byla
stažena pytláckou smyčkou. "Kdo mohl tohle provést?" řekla smutně
Curupira a přistoupila k mrtvole. Rukou přejela mrtvému zvířeti po srsti na
zádech. Také Lil působil velice smutně. Takřka až rituálně otíral svou malou
zelenou hlavičku o nehybnou packu zvířete. "Propána... Curupiro, tohle
není obyčejný jaguár! Všimla sis toho?" řekla s otevřenými ústy Isabella.
"Všimla čeho?" položila ji nevinnou otázku Curupira. "Vždyť on
má pruhy! Jako tygr! O pruhovaných jaguárech se v Kolumbii mluvilo nevím kolik
let... Jenže vždycky to byla jenom legenda, které věřili maximálně nějací hodně
zapálení kryptozoologové," vysvětlila to krátce Isabella. Lil sebou
najednou trhl. "Co je, kamaráde?" zeptala se pohotově Curupira.
Strhla z pásku své liánové laso. Lil začal divoce pištět. "Je tady!
Pytlák!" vykřikla Curupira. Isabella vytasila pistoli. Poté se ozvala
rána, a pistole jí z ruky vyletěla. "Výstřel přišel odtamtud!"
zvolala Isabella a ukázala na blízká křoviska. Z nich vyskočil Juan, jeden z
Carlosových kompliců. A mířil pistolí na Isabellu. Chystal se zmáčknout spoušť
pistole, jenže Curupiřino laso obtočilo jeho ruku, a dříve než se naděl, ležel
už na zemi. Lil na něj skočil a zuřivě jej kousl do krku. Chlapík vykřikl a
ohnal se po něm. Pleskl ho rukou po boku, což však Lila jen více naštvalo,
znovu přiběhl k jeho hlavě a začal ho klovat do čela. Curupira na Juana skočila
a mocně sevřela jeho hrdlo. Zločinec byl skutečně překvapen její silou. Sevřel
její rameno ve snaze setřást ji ze sebe, ale po Lilově dalším kousnutí pustil.
Curupira ho kopla do rozkroku, což jej odrovnalo. Raději se už o nic
nepokoušel. Jeho výraz značil zděšení. Pak dostal od Curupiry ránu pěstí do
hlavy, a ocitl se ve světě snů. Když se později probudil, zjistil, že byl
liánou přivázán ke stromu. Mrtvola pruhovaného jaguára byla vyjmuta z pasti,
stále však ležela poblíž. "Pořád nedokážu uvěřit, že lidé tyhle věci
ostatním druhům dělají. Proč? To si skutečně připadají jako nějací pánové džungle,
či přírody celkově? Jsou zvláštní," řekla Curupira Isabelle, když se
pomalu vracely zpět do stanice. "Jsou trhlí. Za takovýhle úlovek by
vidělali pořádné prachy," odpověděla Isabella, "budu to muset oznámit
svému vedoucímu. Dobře, že nás k němu ten tvůj dinosauřík přivedl."
V tu dobu
přistával před srubem letoun Cryptid Swift. Pauline se ukázala být brilantním
pilotem. Přistát na malém holém místě uprostřed džungle jí nedělalo problémy.
Pierre ji za to komplimentoval. Claude Ngoy seděl mlčky na sedátku za Pauline.
Webera si vůbec nevšímal. Ten pohlížel na Ngoye s trochou strachu i respektu.
Především si však hleděl nemocné Nastasye, jež ležela na lůžku v zadní části
letounu. Od té doby, co dostala před několika desítkami minut první dávku antibiotik,
se její stav mnohem zlepšil. Plně vnímala své okolí. Drželi se se Samem za
ruce. "Koshmar okonchen, Sam," zašeptala. Weber však neměl pocit, že
by ta noční můra byla u konce. Brzy měl totiž přijít o své nadlidské
schopnosti. Nebál se života bez nich, měl totiž pocit, že radost a klid měl již
zajištěny. Bál se spíše procesu odčerpávání Ngoyova slizu. Musel být jistě
bolestivý... "Tady jsou, Jakeu. Naši ptáčci vystoupili z budky plné zrní a
laserových pušek, a teď si budou prsty pinkat do ušních lalůčků!" vyhrkl
na svůj stín Quartermaine, když posádka - všichni kromě Nastasye - vyšli z
letounu. "Ty, vtipálku, půjdeš naopak na palubu a budeš tam dávat pozor na
tu ruskou slečnu. Kdyby se jí náhodou udělalo špatně, zavoláš nás," řekl
nesmírně elegantně a rozhodně Pierre. Na to se Sam usmál. Bylo tak zvláštní
vidět takovou interakci mezi dvěma bývalými úhlavními nepřáteli. "Víš co,
Fahade?" naklonil se Akihiko ke svému arabskému kamarádovi. "Docela
Pierrovi závidím, že vyžehlil všechny svoje problémy," dodal. Sam se
podivil, jakmile spatřil komunikační přístroj Shai'ri uprostřed srubu.
"Tak kvůli tomuhle krámu mě potřebujete? Dej mi pauzu, Leroyi," řekl
a odfrkl. "Na tomhle krámu závisí osud celé této planety," promluvil
konečně Dean, který až dosud stále seděl v rohu. "Kdo je tenhle mladíček?
Někoho mi připomíná, ale už nevím, koho," poznamenal Weber. "Nemluv,
a připrav se. Ngoy ti odebere to, co ti dal. Pak budeš volný," řekl mu
Pierre. Gabonský humanoid předstoupil před Webera a natáhl k němu ruku.
"Claude?" oslovil ho konečně Weber. Pak se rozdýchal. Počal mít
strach. "Přestaň se konečně bát. Zůstaň klidný. Nebude to dlouho
trvat," řekl mu suše Ngoy. Sam si alespoň pomyslel: Vida, možná se na mě
přece jen tolik nezlobí. Pak ucítil strašnou bolest v hrudi. V agonii padl na
kolena, pravou rukou si chytl hruď, levou krk. "Neřekl jsem, že to nebude
bolet," dodal Ngoy. Samovi se v hrudníku otevřela drobná dírka, kterou
začal sliz proudit ven. S ním na zem kapala i krev. Za necelých třicet vteřin
bylo po všem. Pauline a Pierre zvedli Sama ze země a pokusili se zastavit
krvácení. Pauline ránu zmrazila, Pierre ji přikryl obvazem. "Taky tě teď
odvedeme na lůžko do letounu," řekl Pierre. Ngoy pohlížel na své ruce.
"Abych řekl pravdu, připadám si malinko větší," řekl tajemně. V tu
chvíli pokýval Dean hlavou. "Přenesu ten přístroj ven a začneme,"
řekl. Ngoy souhlasil, a opustil srub. Deanovi se však něco zablesklo v očích.
Jakýsi plán, o kterém nikdo jiný nevěděl. Měl cosi za lubem, a nikomu o tom
neřekl.
"Carlosi,
Juan se dosud neozval. Co když nastal nějaký problém?" zeptal se Brais
svého bosse. "Já myslím, že ano, šéfe. Ti lidi, co z toho domku vyšli, mu
určitě něco udělali! Podcenili jsme je!" poznamenal další komplic,
Nicolas. Oba byli s Carlosem skryti za hustými keři jen asi čtyřicet metrů od
dřevěného domku. "Juan si poradí sám," řekl nevrle Carlos, "my
teď máme naši šanci. Přinejmenším jsou trochu oslabeni, i když nemají jen
jednoho nebo dva lidi. Hlavně jim chybí to zvířátko s dobrým čichem, to stačí.
Nevědí, že tu jsme." Dean přinesl zařízení před srub, a postavil jej na
zem. Ngoy se před něj postavil, a z rukou mu vylezlo několik sliznatých
chapadel. Musel zatnout své zelené zuby. Zapnutí přístroje pomocí vlastního
těla očividně nebylo příjemné. "Tak," vydechl mocně, "je to...
zapnuté." Přístroj začal oslnivě svítit. Světýlka v "tyči" se
jasně žlutě rozzářila. Weber, odváděný Pierrem do letounu, se otočil.
"Páni," řekl jen. Pierre také žasnul. "Máte ten virus?"
zeptal se Ngoy, zatímco udržoval přístroj zapnutý. Pauline se zrovna vrátila z
letounu. Poté, co Ngoy uvedl zařízení do chodu, vytáhla z mrazícího boxu
zkumavku s viry. Už se chystala zvednout ruku a zkumavku Ngoyovi ukázat, když
tu náhle spatřila Deana. Zakýval na ni hlavou se znamením nesouhlasu. Co to
mělo znamenat? "Já ho mám," řekl Dean a vytáhl z kapsy jinou
zkumavku. "Dobrá. Přenes ho do jednoho z otvorů ve sloupku. Kdyby se mi to
nepodařilo rozeslat teď, virus tam zůstane izolovaný, jakmile přístroj vypnu.
Tudíž se nikam nerozšíří, bude to bezpečné," informoval Ngoy. "Právě
na to sázím," usmál se Dean. V tu chvíli sebou pohnul i Akihiko. "Co
tím sakra myslel?" šeptl Fahadovi do ucha. Ten jen pokrčil rameny. Pak se
ozvala rána. Někdo začal střílet. Ngoy a Lovci kryptidů uviděli tři muže, kteří
vyběhli z křovisek, a rychlým během se k nim blížili. Curupira, Isabella a Lil
zrovna vycházeli z pralesa na druhé straně, a naskytl se jim pohled na to, co
se právě mělo odehrát. Carlos byl odhodlán se přístroje zmocnit, i kdyby za to
jeho komplici měli zaplatit životy...
* -
předchozí příběh, Dobrodružství Rogera, Curupiry a Lila, odehrávající se v
kanadském Yukonu (leden 2020)
Co bude dál? Zmocní se Carlos této zbraně, a prodá ji na trhu,
aniž by si byl vědom, že jen s její pomocí mohou Lovci kryptidů zachránit naši
planetu? Co má v plánu Dean? Pokračování v sobotu 29. února!
Žádné komentáře:
Okomentovat