Lovci kryptidů 4: Ztracené zítřky (3/4)

Lovci kryptidů 4: Ztracené zítřky (3/4)

22. února 2020 v 11:45

Claude Ngoy má plán. Dokonalý plán, jak zničit všechny Shai'ri, kteří se ocitnou na zemském povrchu. Po měsících strávených pozorováním mimozemšťanů operujících v jeho domovině, v konžském deštném pralese, ukradl těmto inteligentním tvorům, připravujícím se ke kolonizaci naší planety, zvláštní komunikační zařízení. Tato "dva metry vysoká tyčka se třemi anténami a podstavcem" však neslouží pouze ke komunikaci mezi Shai'ri po celé planetě; je možné s její pomocí na velké vzdálenosti přenášet i hmotu. Ngoye napadlo, že by takto mohl na Shai'ri přenést virus, jenž před rokem napadl Tatzelwurma, mazlíka Lovců kryptidů. Aby tak ale mohl učinit, potřeboval přístroj nejprve zapnout, a to s pomocí co největšího množství své síly. Část daroval před takřka dvěma roky Samu Weberovi... Lovci kryptidů souhlasili s jeho plánem. Přemístili se do rezervace Tanimboca v Kolumbii, jež byla nejbližším izolovaným místem k lokaci, kterou Pierre Leroy musel navštívit, aby Sama Webera našel. Sam Weber a jeho přítelkyně Nastasya Savinna, trpící malárií, byli po deseti či jedenácti měsících zachráněni z ostrova Gorgona. Všechno jde podle plánu... Problémem je, že Lovce kryptidů pozoruje banda kolumbijských gangsterů, kteří mají zálusk na přístroj Shai'ri. Hodlají jej ukradnout a draze prodat. A vědí, jak se k němu dostat...

LOVCI KRYPTIDŮ 4: ZTRACENÉ ZÍTŘKY, ČÁST TŘETÍ:

Tým čekal ve srubu. Akihiko a Fahad popíjeli pivo z plechovek, Roger neustále vyhlížel z okna, a Quartermaine si ustavičně kousal nehty a stěžoval si, že ho to čekání nebaví. Pokaždé, když si ho někdo všiml, obracel se na svůj stín a vyprávěl mu o tom, že by raději zůstal v Londýně a okopával vlastníma nohama omítku zdí základny Lovců kryptidů. Dean seděl tiše v rohu. Měl neskutečně tajemný výraz v obličeji, a svých kolegů si příliš nevšímal. Působil stoicky, úžasně klidně. U dřevěného stolku poblíž okna seděla Isabella Cardona, strážkyně rezervace, jež měla na starosti hlídání tohoto území. Právě díky tomu, že jim tolik důvěřovala, poskytli lidé z vyšších pozic Lovcům kryptidů možnost provést celou operaci v rezervaci Tanimboca. Isabella se však věnovala spíše své práci. Vyplňovala papíry, čas od času si sundala své brýle se silnými obroučkami a prohlédla si ty slavné Lovce kryptidů, unuděné k smrti. Byla by se i pousmála, ale přišlo jí to hloupé. Věděla, že dříve či později určitě budou mít zase plné ruce práce. Jediným, kdo opravdu žil, a dával to o sobě vědět, byla Curupira. Neustále vycházela ven ze srubu a zkoumala jeho okolí. Obracela velké tropické listy, kameny a tlející dřevo, a prohlížela si každou tučnou larvičku, kterou našla. Většinou však neměla dost času na to, aby obdivovala její podivuhodný tvar či působivou barvu, neboť hladový Lil po larvě vyskočil, vytrhl jí své paničce z prstů a rozkousal ji dříve, než ho stačila napomenout! Byl to zkrátka neposeda, jako vždycky. Curupira pak chodila dovnitř za Isabellou a popisovala jí, co našla. Měly se spolu o čem bavit. Curupira i Lil se cítili skvěle. Konečně byli doma, v Amazonii. V jednu chvíli se však Isabella s Curupirou zapovídaly, když padlo téma odlesňování. Lil se chvíli nevracel. Curupira na něj však nezapomněla. A když už se jí to čekání zdálo příliš dlouhé, řekla Isabelle, že se hned vrátí, a prudce vyrazila ven z domku. K jejímu překvapení stál Lil necelých dvacet metrů od vchodu. Hlavičku měl ale obrácenou směrem k hustému porostu, a nasával vzduch. "Co je, Lile? Co jsi ucítil?" zeptala se milým hlasem Curupira. Hned nato jí to došlo. Lil ucítil něco, co do této části světa nepatří. Vetřelce, kteří přišli ničit přírodu. Lil se na Curupiru otočil a vydal sténavý hrdelní zvuk, který pak ještě dvakrát zopakoval. Znamenalo to "krev". Curupira vběhla zpět do srubu. Oznámila to Isabelle. "Bere tě horkost? Jak by ten tvůj mazlíček mohl z dálky vyčenichat pytláky? Nebo krev zabitého zvířete?" podivila se Isabella, a položila brýle na svazek papírů. "Věřte mi, paní Cardono, já byl s Curupirou a Lilem nedávno na expedici v Kanadě*," ozval se Roger, "a můžu Vám potvrdit, že ona i Lil mají na takové věci čuch." "To ale znamená, že bych měla vyrazit do pralesa," řekla Isabella a vstala. "Musím jít s Vámi," reagovala na to Curupira, "Lil nás k tomu mrtvému zvířeti dovede." "Dobrá. Vezmu si pistoli, pro případ, že by pytláci byli poblíž mrtvoly, a jdeme," kývla na to Isabella. "Curupiro, chceš abych taky šel? Přece jenom víme, jak každý z nás v terénu pracuje," pousmál se Roger. Curupira na to ale řekla, že to zvládnou samy. Roger byl trochu zklamaný, že se mu nedostalo projít se venku, ovšem pochopil to... Pochod pralesem nebyl příliš dlouhý. Lil upaloval za pachem jako divý. Curupira se v porostu pohybovala s neuvěřitelnou ladností, až jí to Isabella záviděla. "K čemu mi bylo, že jsem strávila dvacet let prací v Tanimboce? Pořád se mezi všemi těmi větvemi a liánami pohybuju jako slon," vzala to Isabella s humorem. Ten ji však přešel, když spatřila čerstvou mrtvolu velké kočkovité šelmy, jejíž pravá přední končetina byla stažena pytláckou smyčkou. "Kdo mohl tohle provést?" řekla smutně Curupira a přistoupila k mrtvole. Rukou přejela mrtvému zvířeti po srsti na zádech. Také Lil působil velice smutně. Takřka až rituálně otíral svou malou zelenou hlavičku o nehybnou packu zvířete. "Propána... Curupiro, tohle není obyčejný jaguár! Všimla sis toho?" řekla s otevřenými ústy Isabella. "Všimla čeho?" položila ji nevinnou otázku Curupira. "Vždyť on má pruhy! Jako tygr! O pruhovaných jaguárech se v Kolumbii mluvilo nevím kolik let... Jenže vždycky to byla jenom legenda, které věřili maximálně nějací hodně zapálení kryptozoologové," vysvětlila to krátce Isabella. Lil sebou najednou trhl. "Co je, kamaráde?" zeptala se pohotově Curupira. Strhla z pásku své liánové laso. Lil začal divoce pištět. "Je tady! Pytlák!" vykřikla Curupira. Isabella vytasila pistoli. Poté se ozvala rána, a pistole jí z ruky vyletěla. "Výstřel přišel odtamtud!" zvolala Isabella a ukázala na blízká křoviska. Z nich vyskočil Juan, jeden z Carlosových kompliců. A mířil pistolí na Isabellu. Chystal se zmáčknout spoušť pistole, jenže Curupiřino laso obtočilo jeho ruku, a dříve než se naděl, ležel už na zemi. Lil na něj skočil a zuřivě jej kousl do krku. Chlapík vykřikl a ohnal se po něm. Pleskl ho rukou po boku, což však Lila jen více naštvalo, znovu přiběhl k jeho hlavě a začal ho klovat do čela. Curupira na Juana skočila a mocně sevřela jeho hrdlo. Zločinec byl skutečně překvapen její silou. Sevřel její rameno ve snaze setřást ji ze sebe, ale po Lilově dalším kousnutí pustil. Curupira ho kopla do rozkroku, což jej odrovnalo. Raději se už o nic nepokoušel. Jeho výraz značil zděšení. Pak dostal od Curupiry ránu pěstí do hlavy, a ocitl se ve světě snů. Když se později probudil, zjistil, že byl liánou přivázán ke stromu. Mrtvola pruhovaného jaguára byla vyjmuta z pasti, stále však ležela poblíž. "Pořád nedokážu uvěřit, že lidé tyhle věci ostatním druhům dělají. Proč? To si skutečně připadají jako nějací pánové džungle, či přírody celkově? Jsou zvláštní," řekla Curupira Isabelle, když se pomalu vracely zpět do stanice. "Jsou trhlí. Za takovýhle úlovek by vidělali pořádné prachy," odpověděla Isabella, "budu to muset oznámit svému vedoucímu. Dobře, že nás k němu ten tvůj dinosauřík přivedl."

V tu dobu přistával před srubem letoun Cryptid Swift. Pauline se ukázala být brilantním pilotem. Přistát na malém holém místě uprostřed džungle jí nedělalo problémy. Pierre ji za to komplimentoval. Claude Ngoy seděl mlčky na sedátku za Pauline. Webera si vůbec nevšímal. Ten pohlížel na Ngoye s trochou strachu i respektu. Především si však hleděl nemocné Nastasye, jež ležela na lůžku v zadní části letounu. Od té doby, co dostala před několika desítkami minut první dávku antibiotik, se její stav mnohem zlepšil. Plně vnímala své okolí. Drželi se se Samem za ruce. "Koshmar okonchen, Sam," zašeptala. Weber však neměl pocit, že by ta noční můra byla u konce. Brzy měl totiž přijít o své nadlidské schopnosti. Nebál se života bez nich, měl totiž pocit, že radost a klid měl již zajištěny. Bál se spíše procesu odčerpávání Ngoyova slizu. Musel být jistě bolestivý... "Tady jsou, Jakeu. Naši ptáčci vystoupili z budky plné zrní a laserových pušek, a teď si budou prsty pinkat do ušních lalůčků!" vyhrkl na svůj stín Quartermaine, když posádka - všichni kromě Nastasye - vyšli z letounu. "Ty, vtipálku, půjdeš naopak na palubu a budeš tam dávat pozor na tu ruskou slečnu. Kdyby se jí náhodou udělalo špatně, zavoláš nás," řekl nesmírně elegantně a rozhodně Pierre. Na to se Sam usmál. Bylo tak zvláštní vidět takovou interakci mezi dvěma bývalými úhlavními nepřáteli. "Víš co, Fahade?" naklonil se Akihiko ke svému arabskému kamarádovi. "Docela Pierrovi závidím, že vyžehlil všechny svoje problémy," dodal. Sam se podivil, jakmile spatřil komunikační přístroj Shai'ri uprostřed srubu. "Tak kvůli tomuhle krámu mě potřebujete? Dej mi pauzu, Leroyi," řekl a odfrkl. "Na tomhle krámu závisí osud celé této planety," promluvil konečně Dean, který až dosud stále seděl v rohu. "Kdo je tenhle mladíček? Někoho mi připomíná, ale už nevím, koho," poznamenal Weber. "Nemluv, a připrav se. Ngoy ti odebere to, co ti dal. Pak budeš volný," řekl mu Pierre. Gabonský humanoid předstoupil před Webera a natáhl k němu ruku. "Claude?" oslovil ho konečně Weber. Pak se rozdýchal. Počal mít strach. "Přestaň se konečně bát. Zůstaň klidný. Nebude to dlouho trvat," řekl mu suše Ngoy. Sam si alespoň pomyslel: Vida, možná se na mě přece jen tolik nezlobí. Pak ucítil strašnou bolest v hrudi. V agonii padl na kolena, pravou rukou si chytl hruď, levou krk. "Neřekl jsem, že to nebude bolet," dodal Ngoy. Samovi se v hrudníku otevřela drobná dírka, kterou začal sliz proudit ven. S ním na zem kapala i krev. Za necelých třicet vteřin bylo po všem. Pauline a Pierre zvedli Sama ze země a pokusili se zastavit krvácení. Pauline ránu zmrazila, Pierre ji přikryl obvazem. "Taky tě teď odvedeme na lůžko do letounu," řekl Pierre. Ngoy pohlížel na své ruce. "Abych řekl pravdu, připadám si malinko větší," řekl tajemně. V tu chvíli pokýval Dean hlavou. "Přenesu ten přístroj ven a začneme," řekl. Ngoy souhlasil, a opustil srub. Deanovi se však něco zablesklo v očích. Jakýsi plán, o kterém nikdo jiný nevěděl. Měl cosi za lubem, a nikomu o tom neřekl.

"Carlosi, Juan se dosud neozval. Co když nastal nějaký problém?" zeptal se Brais svého bosse. "Já myslím, že ano, šéfe. Ti lidi, co z toho domku vyšli, mu určitě něco udělali! Podcenili jsme je!" poznamenal další komplic, Nicolas. Oba byli s Carlosem skryti za hustými keři jen asi čtyřicet metrů od dřevěného domku. "Juan si poradí sám," řekl nevrle Carlos, "my teď máme naši šanci. Přinejmenším jsou trochu oslabeni, i když nemají jen jednoho nebo dva lidi. Hlavně jim chybí to zvířátko s dobrým čichem, to stačí. Nevědí, že tu jsme." Dean přinesl zařízení před srub, a postavil jej na zem. Ngoy se před něj postavil, a z rukou mu vylezlo několik sliznatých chapadel. Musel zatnout své zelené zuby. Zapnutí přístroje pomocí vlastního těla očividně nebylo příjemné. "Tak," vydechl mocně, "je to... zapnuté." Přístroj začal oslnivě svítit. Světýlka v "tyči" se jasně žlutě rozzářila. Weber, odváděný Pierrem do letounu, se otočil. "Páni," řekl jen. Pierre také žasnul. "Máte ten virus?" zeptal se Ngoy, zatímco udržoval přístroj zapnutý. Pauline se zrovna vrátila z letounu. Poté, co Ngoy uvedl zařízení do chodu, vytáhla z mrazícího boxu zkumavku s viry. Už se chystala zvednout ruku a zkumavku Ngoyovi ukázat, když tu náhle spatřila Deana. Zakýval na ni hlavou se znamením nesouhlasu. Co to mělo znamenat? "Já ho mám," řekl Dean a vytáhl z kapsy jinou zkumavku. "Dobrá. Přenes ho do jednoho z otvorů ve sloupku. Kdyby se mi to nepodařilo rozeslat teď, virus tam zůstane izolovaný, jakmile přístroj vypnu. Tudíž se nikam nerozšíří, bude to bezpečné," informoval Ngoy. "Právě na to sázím," usmál se Dean. V tu chvíli sebou pohnul i Akihiko. "Co tím sakra myslel?" šeptl Fahadovi do ucha. Ten jen pokrčil rameny. Pak se ozvala rána. Někdo začal střílet. Ngoy a Lovci kryptidů uviděli tři muže, kteří vyběhli z křovisek, a rychlým během se k nim blížili. Curupira, Isabella a Lil zrovna vycházeli z pralesa na druhé straně, a naskytl se jim pohled na to, co se právě mělo odehrát. Carlos byl odhodlán se přístroje zmocnit, i kdyby za to jeho komplici měli zaplatit životy...

* - předchozí příběh, Dobrodružství Rogera, Curupiry a Lila, odehrávající se v kanadském Yukonu (leden 2020)

Co bude dál? Zmocní se Carlos této zbraně, a prodá ji na trhu, aniž by si byl vědom, že jen s její pomocí mohou Lovci kryptidů zachránit naši planetu? Co má v plánu Dean? Pokračování v sobotu 29. února!