Dorothea
Minola Alice Bate (8. listopadu 1878 až 13. ledna 1951) byla britská
paleontoložka. Byla průkopníkem oboru archeozoologie (též nazývaného
zooarcheologie), tedy studia zvířecích ostatků souvisejících s činností
pravěkých a starověkých lidí. Zabývala se především výzkumem fosilních
pozůstatků nedávno vymřelých pleistocénních savců a přišla s několika teoriemi
vysvětlujícími původ drobných nebo naopak obrovských ostrovních forem. Narodila
se v městečku Carmarthen ve Walesu, později vyrůstala ve Wye Valley se svou
starší sestrou a mladším bratrem. V době, do které se narodila, bohužel nebylo
umožněno dívkám takové vzdělání, jako chlapcům, a její školní léta tedy nebyla
dlouhá. Už jako malá však projevila zájem o zkamenělé kosti zvířat z doby
ledové, s nimiž se několikrát setkala ve vápencových jeskyních ve Wye Valley. V
devatenácti letech se jí podařilo získat práci v Přírodopisném muzeu v Londýně,
jejíž náplní bylo třídění ptačích exponátů. O něco později se také pustila do
preparování fosilií. Stala se tak vůbec první ženou, kterou Přírodopisné muzeum
zaměstnalo jako vědkyni. Zaplaceno dostávala za jednotlivé fosilní preparáty,
neměla tedy měsíční plat. V roce 1901 publikovala svou první vědeckou studii,
jež se zabývala kostmi pleistocénních savců ve Wye Valley - vrátila se tedy ke
svému dětskému zájmu a provedla jeho důkladnou vědeckou analýzu. Téhož roku se
jí poštěstilo navštívit Kypr. Byla tam vyslána za účelem hledat fosilie
pleistocénních savců v tamních jeskyních. Výsledek její cesty byl skvělý; nalezla
kosti miniaturního hrocha druhu Hippopotamus minor, jenž žil před 781 000 až 10
000 lety, a který je jedním z dobrých příkladů ostrovního nanismu. Tím však
Dorothea Bate s nálezy miniaturních verzí jinak velkých savců neskončila. Rolu
1902 nalezla na Kypru ostatky drobného slona druhu Palaeoloxodon cypriotes
(syn. Elephas cypriotes), který se zároveň stal prvním prehistorickým tvorem,
kterého vědecky popsala (hroch H. minor byl popsán už roku 1822, nešlo tedy o
nový druh v době, kdy ho Bate nalezla, nicméně jí nalezené pozůstatky byly
velmi ceněny). Svého času na Kypru využila i ke studiu současné fauny, a
zabývala se tamními hlodavci a ptáky, zvláště pak kyperským poddruhem střízlíka
obecného. V roce 1909 zavítala na španělské Baleáry a nalezla pozůstatky tzv.
"jeskynní kozy" Myotragus balearicus (tento kopytník byl však zřejmě
blíže příbuzný ovcím než kozám) - tento druh opět vědecky popsala. Jejím dalším
velkým objevem byl miniaturní hroch Hippopotamus creutzburgi ze středního
pleistocénu Kréty, ten však na popis čekal až do roku 1966. Ve 20. letech 20.
století se Dorothea Bate zabývala fosiliemi pleistocénních savců tehdejšího
Britského mandátu Palestina, kde objevila pozůstatky prehistorických slonů,
koní a dokonce také obrovské želvy, opět se datující do pleistocénu. Zároveň
byla prvním odborníkem, který dokázal, že psi jako takoví (tedy jako poddruh
Canis lupus familiaris) zcela určitě žili po boku lidí v době ledové, aniž by
šlo o jakési polopsy či polovlky. Později studovala s ornitologem Percym Lowem
pravěké pštrosy z Číny... Díky své rozsáhlé práci byla v roce 1940 oceněna
Wollastonovým fundem z Londýnské geologické společnosti, jíž se ve stejném roce
stala trvalou členkou. Bohužel v posledních letech svého života bojovala s
rakovinou, nakonec ovšem podlehla srdečnímu záchvatu dne 13. ledna 1951 ve věku
72 let. V roce 2017 byl na její rodné místo umístěn Blue plaque, znak
komemorující její zásluhy.
Žádné komentáře:
Okomentovat