Maria Pavlova

Zdroj obrázku: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:1874-PavlovaMV.jpg

Maria Vasilievna Pavlova (rozená Gortynskaia; 26. července 1854 až 23. prosince 1938) byla ruská paleontoložka, která se významně zasadila o vznik Muzea paleontologie na Lomonosově univerzitě v Moskvě. Zabývala se především prehistorickými savci, zvláště pak vyhynulými kopytníky... Narodila se v městečku Kozelets na severu dnešní Ukrajiny. Ačkoliv v té době nebylo dívkám zpravidla zprostředkováno vzdělání, Maria měla domácí školu do jedenácti let. Později odešla do Kyjevského institutu vznešených dívek, jenž byl založen v roce 1938 a dával si za cíl dále vzdělávat dívky z bohatších rodin. V 70. letech si vzala Illicha-Shishatskayu, jenž nedlouho poté zemřel na břišní tyfus, a Maria se sama rozhodla odstěhovat do Paříže. V roce 1880 začala v hlavním městě Francie studovat přírodní vědy, včetně biologie a paleontologie. Vyučoval ji profesor Jean Albert Gaudry, tamní geolog a paleontolog s dnes již kontroverzním, zastaralým pohledem na evoluci. V Paříži se Maria seznámila s paleontologem Alekseyem Pavlovem, po skončení studia společně odjeli zpět do Ruska a vzali se. Maria zahájila svou paleontologickou kariéru na Lomonosově univerzitě, která jí však odmítala za vědeckou práci platit. Svého zájmu o fosilie se ale nevzdala, zprvu se věnovala pouze studiu křídových amonitů, nicméně později se začala věnovat třetihorním savcům, zvláště tedy chobotnatcům a kopytníkům. V roce 1894 se věnovala především ruským mastodontům, o pět let později publikovala knihu Fosilní sloni. Roku 1897 byla pozvána a následně vstoupila do Organizačního výboru Mezinárodního geologického kongresu, ve kterém kromě ní a další geoložky byli jen samí muži. Její práci nešlo přehlédnout, a poté, co pomohla založit Muzeum paleontologie, popisovala nové druhy velkých, vyhynulých savců, jejichž pozůstatky získávala z rozsáhlých muzejních sbírek. Lomonosova univerzita ji nakonec roku 1919 jmenovala profesorkou. V roce 1922 popsala a pojmenovala v pořadí druhý druh obrovského bezrohého oligocénního nosorožce, Indricotherium transouralicum (dnes Paraceratherium transouralicum). Často také vyrážela na geologické expedice; její poslední výprava proběhla v roce 1931 v okolí Chvalynsku v Saratovské oblasti. Zemřela těsně před Vánoci roku 1938 ve věku 84 let. V roce 2018 ji připomněla Ruská akademie věd na Eurasijském fóru žen jako jednu z průkopnic vědy, společně s botaničkou Olgou Fedchenko a archeoložkou Praskovyou Uvarovou.