Eudibamus

Eudibamus cursoris byl jeden z paraplazů (Parareptilia), do jejichž příbuzenstva zřejmě patří současné želvy. Řadil se mezi bolosauridy, čeleď paraplazů vyskytujících se pouze v geologických obdobích Karbon a Perm v Severní Americe, východní Asii a Evropě. Velmi se podobali ještěrům, zejména pak rod Belebey připomínal vzhledem leguány. Eudibamus se však od mnoha svých příbuzných, jako byl Belebey či Bolosaurus, výrazně odlišoval schopností běhat pouze po zadních končetinách. Jedná se o jeden z nejstarších příkladů bipední chůze (tedy chůze po dvou nohou) vůbec. Eudibamus totiž žil před 285 až 280 miliony lety, tedy zhruba ve středu Permského období, tolik proslaveného barvitou diverzitou v té době dominantních savcovitých plazů. Byl to malý plaz. Jeho tělo měřilo od čenichu po špičku ocasu pouhých 25 centimetrů a téměř polovinu této délky tvořil ocas. Byl štíhlý a postupně se zužoval. Během chůze či při běhu po zadních jej Eudibamus držel nad zemí. Ocas byl nejspíše zdvižen nad vodorovnou polohu, tzn. Eudibamus ho udržoval takřka směrem vzhůru. Díky tomu dokázal rychleji utíkat. Tento kuriózní dvounožec se v již zmíněném geologickém období vyskytoval na území dnešní Evropy. Poměrně dobře zachovalá zkamenělá kostra Eudibama byla nalezena v Durynsku, Německu. Zdejší geologická formace Tambach je na fosilie neobvyklých raně až středně permských plazů celkově bohatá. Mezi další nálezy patří Thuringothyris. Avšak Eudibamus cursoris je snad nejúžasnějším nálezem z celé formace. Byl pojmenován v roce 2000 skupinou paleontologů, kterou tvořili R. Reisz, D. Scott, T. Martens, D. S. Berman, S. S. Sumida a A. C. Henrici. Druhové jméno tohoto zvířete je odvozeno od slova cursor, které znamená "běžec". Sprinter to byl jistě znamenitý, na svou velikost mohl vyvinout relativně vysokou rychlost. Byl štíhlý a obratný, tudíž šlo jistě o výkonného běžce, rozhodně nikterak pomalého. Rychlost byla ve světě permských gigantů výhodou, společně s velikostí. Eudibamovi velikost chyběla, ale vynahradit si to dokázal právě svými sprinterskými výkony. Rychlost byla též nutná k dopadení kořisti. Tento malý živočich měl v tlamě malé, ostré zoubky, dokonalé k prokousnutí tvrdých krovků nejrůznějších brouků a dalšího hmyzu. Možná lovil i vážky, pokud byl tedy dobrým skokanem...

Nepatří sice mezi nejznámější z obyvatel naší planety v Permském údobí a také proto jeho popis nenalezneme ve velkém množství knih. Cenné informace však najdete na anglické verzi Wikipedie či na webech Prehistoric Wildlife a Reptile Evolution.

Příště Spinoaequalis!