Nový ordovický měkkýš

Měkkýši patří mezi nejprimitivnější živočichy na naší planetě. Nemají vnitřní kostru, jsou to tedy bezobratlí. Zároveň se řadí k živočichům, jež ve fosilním záznamu patří mezi nejstarší dobře identifikovatelné. Mezi mnohými podivnými živočichy prvohorních moří, kteří v dnešním světě nemají žádné potomky, je identifikovat měkkýše velmi snadný úkol. Tato skupina bezobratlých žije na naší planetě od Kambrické exploze-od doby, kdy se živočichové začali nebývale rozvíjet. V letech před rokem 2010 byl v Maroku, severní Africe, učiněn pozoruhodný nález. Jednalo se o fosilii z ordovických hornin datujících se do doby před 480 miliony let. Na zkamenělině byl patrný otisk malého těla, výrazně se podobajícího slimákům. Identifikace a popis nového živočicha, byť tak malého, zabraly několik let. Ale nyní se tento primitivní ordovický měkkýš představuje svým platným jménem: Calvapilosa kroegeri. Za výzkumem marockého praměkkýše stáli odborníci z britské Univerzity v Bristolu. Výzkum vedl Jakob Vinther, spoluautorem popisu pak student Luke Parry, který o nálezu řekl: "Ve středu hlavy tohoto druhu jsou patrné dvě řady zubů, které představují radulu". Radula je útvarem v ústech měkkýšů. Tvoří ji stovky maličkých zubů, slouží k broušení potravy. Ne každý měkkýš je jí vybaven, ale naši zahradní hlemýždi ji jistě mají. Koneckonců, u chobotnic se radula přeměnila na jakýsi zobákovitý výběžek. Calvapilosa byla radulou vybavena, což vědcům pochopitelně identifikaci živočicha usnadnilo. Radulu totiž nemá žádná jiná skupina živočichů, jen měkkýši. Proto bylo okamžitě jasné, že Calvapilosa je měkkýšem. Dále byla Calvapilosa vybavena malou ulitou. Dosahovala pouze velikosti nehtu na palci. Paleontology, jako je Jakob Vinther, nyní zajímá, kdy se u měkkýšů vápenité schránky začaly formovat ve větším množství. Původně měkkýši takové schránky asi neměli: v jakém období se u nich tedy začaly formovat? Nový nález jasně ukazuje, že už alespoň v Ordoviku měli raní měkkýši jako Calvapilosa ulitu. Calvapilosa měřila pouhých 10 centimetrů na délku. Možná vypadala i trochu strašidelně, jak se tak pohybovala po mořském dně a výrazně se odlišovala od přátelsky působicích trilobitů. Živila se však řasami, které zpracovávala svou výraznou radulou... Dále je nález důležitý ve směru rekonstrukce vývojového stromu měkkýšů. Panují v něm stále nejasnosti. Kdy přesně se hlavonožci odštěpili od společného předchůdce s mlži a plži? To je otázkou. Každopádně nález Calvapilosy je podstatný, mluvíme-li o chitonech. Je to skupina měkkýšů s osmi plášti na ulitě a také s ostny při okraji těla. Dále vědci díky studiu nového rodu ordovického měkkýše usuzují, že společný předchůdce všech měkkýšů mohl mít pouze jedinou schránku. U některých měkkýšů pak během vývoje úplně vymizela, mnozí hlavonožci (kromě loděnky) jsou toho dokladem. Jistě jde o pozoruhodný nález...

Na fotografii vlevo je zachycena zkamenělina rodu Calvapilosa, zatímco na pravém snímku se nachází jeden z moderních měkkýšů chitonů. Za informace vděčím následujícím zdrojům: Science Daily a BBC.