Lovci kryptidů: Hledání medvědí nestvůry (2/4)

Předchozí část najdete zde: Hledání medvědí nestvůry, část první. Nyní je na čase pokračovat!

LOVCI KRYPTIDŮ: HLEDÁNÍ MEDVĚDÍ NESTVŮRY, ČÁST DRUHÁ:

"Vypadá jako z doby ledové!" řekl polohlasitě Jack. Tajil se mu dech. Tak blízko divokému pižmoni ještě nebyl. "Je to poprvé, co je vidím v divočině," poznamenal. "No vidíš, já už je studuji řadu let a přesto je má reakce, když je uvidím, vždy stejná jako ta tvá," usmál se Mike. Velký pižmoní samec byl jen předvojem mohutného stáda postávajícího na planinách za kopcem. Ohromný pižmoň pozoroval krajinu, zatímco zbytek jeho skupiny hledal traviny, kterými by ukojil hlad. Mike a Jack se nechtěli zdržet na dlouho, brzy tedy stádo pižmoňů opustili. Na okraji planiny, lemované nízkými kopečky, Jack zahlédl nějaké stopy. "Vlk? Ty stopy jsou nějak malé. Navíc vůbec nevypadají na psovitou šelmu," zamyslel se, prohlížeje si je svýma bystrýma očima. "Toto vlk určitě není, vlastně to vůbec není psovitá šelma. Vlk Bernardův byl na Banks Island vyhuben. Šlo i impozantní poddruh vlka..." řekl na to Mike, ale Jack mu skočil do řeči: "Že by mladý medvěd?" "Hmm," zasouhlasil prostě Mike. "Určitě spíš mladý medvěd než nějaká přerostlá liška," řekl ještě, když se oba vraceli do tábora. Už studiem stop a pozorováním pižmoňů ztratili moc času. Potřebovali se vrátit zpět do osady. Jakmile Jack vtrhl do svého pokoje, nemohl uvěřit vlastním očím. "Co... to... tady... vyvádíte? Eh?" ptal se s otevřenou pusou. Na zemi ležel Pierre, kryjící si obličej oběma rukama. Sabine stála nad ním a polštářem ho mlátila. "Řekl mi, že jsem berneška!" žalovala Sabine. "To je přece husa, ne?" vykřikl Pierre a okamžitě schytal ránu polštářem. "Ach jo," dodal ke všemu Jack, zavřel opatrně dveře a šel k obědu. Celou dobu se s Mikem bavil o těch stopách. Mike pořídil několik fotografií, ze kterých pak oba vyvozovali různé závěry. Bohužel ani jeden se nezdál být správný. "Nejsem si jistý, zda by mladý lední medvěd hledal potravu poblíž pižmoního stáda. Stát se to může, ale očekával bych je spíše na pobřeží," informoval Mike. "Nechce se mi věřit tomu, že by to byl třeba ten medvěd krátkočelý, o kterém mí francouzští přátelé tolik diskutují," odvětil Jack s hlavou opřenou o ruku, pohlížeje do prázdného talíře. "Víš co? Odpoledne vezmeme skútry a zajedeme dál od pobřeží. Třeba něco najdeme," navrhl Mike. Dostat bratra a sestru Leroyovi z osady byl pro Jacka takřka nadliský úkol. Na oběd od paní Arnaq ani nepřišli a v době, kdy Mike s Jackem vše plánovali, strhla se v jejich pokoji polštářová bitva. Avšak v jednu hodinu odpoledne všichni čtyři nakonec nasedli na skútry a vydali se do panenské divočiny arktické Kanady. Řadu stop, jež si Jack dopoledne prohlížel, už přikryl nový sníh. I stádo pižmoňů zmizelo, pravděpodobně se přemístilo na jinou pastvinu. Pláň, na které je Jack viděl poprvé, projeli během chvíle. Krajina byla převážně plochá, jen s občasnými hrbolky, což skútrům nepůsobilo žádné potíže. Z vysokého kopce však na čtyři dobrodruhy pátrající po tajemstvích přírody něco sledovalo. Kdyby se jen jeden z nich podíval na to vyvýšené místečko, uviděl by cosi vysokého, černého, s očima upřenýma na jejich pohyb. Když skútry zmizely za horizontem, to něco sešlo dolů z kopce a zamířilo do osady Sachs Harbour...

Uprostřed ledové pustiny náhle Mike prudce zabrzdil. Seskočil ze skútru a utíkal z mírně se svažujícího kopce. Tam dole jeho ostříží oči něco zahlédly. Jack si toho o pouhých pět vteřin později všiml také a učinil stejně. Sabine tomu nerozumněla a jen tak seděla. Pierre si zase lámal hlavu s tím, jak ze svých očí dostat ochranné brýle, neboť si je k hlavě příliš utáhl. Byl z toho celý naštvaný. Sabine mu musela říct, ať tak nahlas neřve. "To je chomáč chlupů. Přísahal bych, že teď v zimě pižmoni nelínají," zamýšlel se Mike. Jack měl teď na dlani několik hustých chlupů, jistě pocházejících od nějakého huňatého savce. "Vezmeme to na rozbor. Na víc se už teď tady v divočině nezmůžem. Koukej, slunce zapadá," řekl na to po chvíli Jack. Cesta do osady zabrala asi dvě hodiny. Když vstoupili do domku paní Arnaq, byla už tma. "Seš blbej," řekla Sabine Pierrovi. "Co? Já za ty brýle nemůžu? A kdo je vůbec vymyslel, co?" bránil se její bratr. "No já to nebyla," sykla na něj Sabine. "A vůbec, proč mluvíš o brýlích? Co máš co větrat v těchhle mrazech?!" pokračovala. "Ale já nevětral. To ty jsi musela otevřít okno, co?" naštval se Pierre, jelikož byl křivě obviněn. V pokoji Leroyových bylo mírně otevřené okno. Jakmile jejich rozhovor uslyšel Jack, do pokoje vtrhl. "Když jsme odjížděli, určitě tady žádná okna otevřená nebyla," řekl. "To asi ta paní, co nás ubytovává, chtěla, aby z našeho pokoje byla lednička, co? No, co lednička! Mrazák! Do pytle!" syčela Sabine. "Hele, kde mám naše dokumenty? Zmizely mi tu údaje o pozorování medvěda krátkočelého!" začal vyšilovat Pierre. Nikde je nemohl najít. "Někdo se sem vloupal, vážení. Nejsme tady sami!" napadlo Jacka. "Co ho to zase popadlo? On za vším vidí nějaké záhadné detektivní případy nebo co..." řekla se zmatečným výrazem Sabine. "No jasně. Sněžilo ve dvě. Někdo tu byl po druhé. Stopy jsou všude kolem. Mizerný zločinec, ani nezahladí stopy," říkal si v duchu Jack, když v té černočerné tmě venku svítil baterkou na spoustu lidských šlápot. Viděl, kam vedly. Někdo si sem pěšky přišel. Jenže v osadě kromě jeho a Leroyových nejsou žádní cizinci! A nejbližší osada, kde by se mohl někdo ubytovat, je od Sachs Harbour vzdálena mnoho kilometrů! Jack chvíli jen tak stál a stopy si znovu prohlížel. Náhle uslyšel křupání sněhu. Někdo se sem plížil. A pak výstřel! Rána z pušky! Střelec se netrefil. Jack skočil do sněhu a držel se při zemi. Jen pět centimetrů před jeho obličejem teď do vzduchu vyletěl sníh. To se někdo skoro trefil... Výstřely byly dobře slyšitelné. Mike okamžitě vyběhl z domku. Jack k němu přiběhl a okamžitě mu řekl, co se stalo. Mike si vzal pušku a utíkal na okraj osady. Jack byl pochopitelně s ním. Začaly se ozývat další a další výstřely. Mike dvakrát vystřelil do vzduchu, načež střelec přestal s rachocením. "Hej!" zařval Mike. V té tmě nešlo nic poznat. A pak náhle uši Mikea a Jacka zaznemanaly táhlé vytí, bolestné houkání nějakého zvířete!

Kdo je ten záhadný střelec? Co pozorovalo naše přátele při jízdě na skútrech? Proč se Pierrovi ztratily dokumenty o medvědu krátkočelém a proč se někdo chystal Jacka zavraždit? Pokračování příště!!!