Lovci kryptidů: Hledání medvědí nestvůry (1/4)

Lovci kryptidů již navštívili Kostariku, Skotsko, Kongo a Austrálii, aby nalezli důkazy existence prapodivných tvorů, zavrhovaných vědou. Na každém kroku je stíhalo dobrodružství. Nechyběly záhady, které jim nedaly spát, a jež vždy vyřešili. Především expedice do Konga byla náročná: vlhkost a vysoká teplota v pralese, nebezpečný predátor pronásledující naše přátele... Avšak další výprava bude snad ještě náročnější. A jistě bude našim přátelům běhat mráz po zádech...

LOVCI KRYPTIDŮ: HLEDÁNÍ MEDVĚDÍ NESTVŮRY, ČÁST PRVNÍ:

Bylo úterý odpoledne, krátce po 15. hodině. Sabine a Pierre Leroyovi, lovci kryptidů doprovázení svým nadaným přítelem, zoologem Jackem Owenem, právě nastoupili do letadla mířícího z Inuviku do Sachs Harbour. Jen krátce po vzletu nabídl se jim nádherný pohled na úžasnou, prehistorickou krajinu. Byl únor, zima. Vysoké hory byly oblečeny v lesklých sněhových šatech. Odpolední slunce je ozařovalo, celá krajina se třpytila a leskla. Pierre i Sabine pořizovali fotografie jako diví. Jack si mezitím fixou načrtával celý let na mapě. Z Inuviku je to do Sachs Harbour na Banks Island v Kanadě asi hodinu a půl letadlem. Jacka zajímala celá trasa a nemohl se dočkat, až se setká se svým přítelem Mikem, trvale studujícím pižmoně na Banks Island... Po několika desítkách minut bylo slunce zakryto šedivými mraky. Pod letadlem, v němž seděla tříčlenná posádka a jeden pilot, se už rozkládalo jen Beaufortovo moře. Z výšky se voda zdála být zbarvena jemně šedě. Let přes Beaufortovo moře byl ponurý. Leroyovi si s Jackem povídali, aby jim uběhla dlouhá chvíle. "S Mikem Brownem se znám tak pět let. Seznámili jsme se na univerzitě v Bristolu, když tam přijel vyprávět o svém výzkumu pižmoňů. Byla to jeho jediná návštěva do Spojeného království, ale pochopitelně se účastnil mnoha dalších akcí, včetně vydání své nové knihy. Je to vlastně kombinace vědeckého bádání a dobrodružství s pižmoni. V Londýně z té knihy úplně šíleli, byl to trhák," vyprávěl o svém příteli Jack. "Zajímalo by mě, jestli někdy viděl toho medvěda," zamyslel se nahlas Pierre. "Ledního medvěda? Kamaráde, těch jsou na Banks Island stovky," smál se Jack. "On myslel toho krátkočelého," řekla trochu vážně Sabine. "Myslím, že Mike není tak praštěný jako vy, aby věřil každé pohádce," řekl na to Jack s přátelským tónem. "Hele, hele, Jack tomu zase nevěří. No jo, vy vystudovaní zoologové! To Ti dinosauři v Kongu nestačili? A co ten Burronjor?" smál se Pierre. "No, vysvětlení by se našlo," usmál se tajemně Jack, "ale já Vám to ještě nepovím. Potřebuju pár důkazů. Pak se bude moci vysvětlit, co jsou ta zvířata zač a proč se skrývala před lidmi." Jack si nikdy s ničím nelámal hlavu, ale Pierre i Sabine moc dobře věděli, že je schopen najít odpověď na jakoukoliv otázku. Sami se netrápili tím, proč se kryptidi před lidmi skrývají. Ovšem Jack se na všechny případy díval z jiného úhlu. Leroyovi to těšilo, protože zkušeného zoologa schopného odhalit jakékoliv tajemství přírody, na svých cestách potřebovali. Přistání v Sachs Harbour na Banks Island bylo trochu tvrdé, neboť pilot svůj stroj zabrzdil pozdě a tak se dostal z ranveje. Setkání s Mikem Brownem, rodilým Kanaďanem původně z Vancouveru, bylo velmi příjemné. Byl to mladý vousáč, často se usmívající, s občasnou tendencí k tajemným výrazům a ponecháváním si věcí pro sebe. Není divu, že Jack a Mike byli přátelé. V jejich povahách by člověk sotva nalezl rozdíl...

Následovala večeře v malém obydlí, jež bylo Mikeovým domovem po pět měsíců v roce, kdy studoval místní pižmoně. Domek patřil jedné malé rodině. Paní Arnaq nachystala vzácným hostům z Evropy skvělou večeři složenou z ryb. "Mikeu," začal po večeři Jack, "já sem přijel, abych se s tebou setkal. Ale tadyhle Leroyovi by rádi vyřešili jednu záhadu. Tu, o které jsi mne informoval." "Á, jistě. Místní vídají obrovské medvědí stopy ve sněhových závějích na sever od Sachs Harbour. Prý se vůbec nepodobají stopám medvědů ledních. Je to nějaký... Přízrak!" vysvětloval Mike a poslední slovo vyslovil s hrůzostrašným přídechem. Pierre vykřikl strachy a přitiskl se ke své sestře. Ta ho od sebe prudce odstrčila a podívala se na něj jako vrah hledící na svou příští oběť. Jack se tomu zasmál a pokračoval v rozhovoru: "Myslím si, že by to mohl být nějaký hybrid medvěda hnědého a ledního. Tady na Banks Island to přece není tak vzácné, co?" "Máš pravdu, Jacku, v roce 2006 tu zastřelili vůbec prvního zdokumentovaného křížence grizzlyho a ledního medvěda narozeného v divočině. Bylo to tady kousek od osady," řekl na to se zájmem Mike. "Podle mě je to medvěd krátkočelý," řekl stále ještě naštvaný Pierre, který se před Mikem ztrapnil. Ten se zasmál. "Když myslíte, pane. Podle mě je ten druh už dávno vyhynulý," zněla jeho odpověď, zatímco se na Pierra usmíval. "Já Vám ukážu, že žije. Jo a jo a jo!" urazil se Pierre. Druhého dne ráno si Jack a Mike přivstali a ještě před rozedněním se vydali na pochod k sněhovým pláním asi půl hodiny cesty od osady. Netrvalo dlouho a oba zahlédli cosi velkého. V dálce stál jakýsi veliký, hnědý tvor. Připomínal postavu oděnou v huňatém kožichu. Mike a Jack se přikrčili k zemi a pomalu se k němu blížili. Museli být opatrní. Čím blíže mu byli, tím podivnější se jim zdál...

Žije na Banks Island v Kanadě medvěd krátkočelý? S čím vším se naši dobrodruzi budou muset vypořádat? Nepřekvapí je únorový mráz? Otázek by se jistě dala vymyslet spousta. Jisté je však jedno, tentokráte to vůbec nebude procházka růžovou zahradou...