Časté evropské fosilie-Ježovky

Konečně na mém blogu začíná další dlouhodobý projekt... Jeho název zníí Časté evropské fosilie. Bude se zabývat zkamenělinami, se kterými se u nás v Evropě můžete často setkat. Hledání fosilií je na některých lokalitách zakázáno, přestože jsou hojné. S některými se však můžete setkat v obchodech v jakékoliv ze zemí Evropy, ať už je to Česká republika nebo Německo. V těchto článcích budu psát často nalézaných či prodávaných zkamenělinách. Zároveň se dočtete, jak je identifikovat. Za námět i za informace vděčím především knize "Průvodce přírodou-Zkameněliny", bez ní by tyto články nevznikaly... První část se bude týkat mořských ježovek...

Ježovky patří do kmenu ostnokožců. Žijí na mořském dně a velmi pomalu se pohybují, hledajíce mořské řasy, jež tvoří značnou část jejich jídelníčku. Tito bizarní tvorové, občas nazývaní mořskými ježky, žijí ve slaných vodách naší planety už od období Ordoviku. Za 450 milionů let se jejich anatomie v podstatě nezměnila. Jsou příkladem primitivní, ale evolučně úspěšné skupiny živočichů, která přežila všechna velká vymírání a v mořských ekosystémech jim patří důležité místo. Abychom pochopili, jak identifikovat často nalézané či prodávané fosilie ježovek, musíme se blíže podívat na jejich anatomii. Kostra ježovek je tvořena z destiček dvou typů. Obklopují tělo ježovky. Destičky, jež v sobě mají póry, tvoří tzv. ambulakra, tedy užší pruhy. Mezi nimi prostupují širší pruhy, nazývané interambulakra. Z pórů vybíhají tzv. panožky, sloužící k dýchání a příjmu potravy. Na zkamenělinách se nezachovávají, nezkamení totiž. Ježovky, jež mají pravidelnou anatomii, jsou tělně rozděleny na pět částí (říká se jim též výseče). Ústa ježovek se nacházejí na spodku břišní strany těla, řitní otvor je pak na vrcholu protilehlé hřbetní strany. Tyto dvě části těla slouží nejčastěji k identifikaci, jelikož jsou na fosiliích dobře viditelné. Avšak ne všechny ježovky jsou pravidelné, nalezneme mezi nimi i řadu druhů, jejichž anatomie je nepravidelná. Řitní otvor se pak většinou nachází na straně těla, například přímo na boku kostry a ústa ježovky od něj nejsou tolik vzdálena. Na některých fosiliích ježovek se zachovávají jejich ostny, ale většinou odpadnou ještě dříve, než tělo stačí fosilizovat...

Tak jako dnes, i v pravěku žily ježovky ve světových mořích. Jsou rozšířeny prakticky všude, kde mají k životu dobré podmínky. Většinou je za života uvidíme na útesech, poblíž korálových útesů a na podobných místech, kde žije velká koncentrace řas. Avšak zpět k fosiliím. V Evropě nalezneme řadu jejich zkamenělin. Představíme si ty nejčastěji nalézané rody, které lze snadno identifikovat...

Holectypus

Období: střední Jura.

Jedna z hojně nalézaných vyhynulých ježovek. S jejími zkamenělinami se můžeme setkat v mnoha evropských státech. Jejich rozšíření bylo v Jurském období celosvětové, kromě Evropy byly nalezeny i v Japonsku, v Severní Americe nebo severní Africe. Kostra rodu Holectypus je kruhovitého tvaru, i když vršek může trochu vystupovat nahoru. Spodní strana, kde se nacházejí ústa, je zploštělá, ale zároveň z ní vybíhají malé hrbolky. Je to jedna z nepravidelných ježovek, tzn. řitní otvor se nachází poblíž úst, a to na stejné straně těla. Ambulakra jsou přímá.

Amphiope

Období: Třetihory.

Kostra této ježovky může mít průměr až 3,2 centimetru. Patří k malým ježovkám, je opět nepravidelná. Je charakteristická tím, že má na spodní části těla dva viditelné zářezy. Ambulakra jsou tvaru květu (viz. obrázek), řitní otvor je na druhé straně, od úst zase vybíhají žlábky výrazně připomínající písmeno Y. Je zakulacená...

Parmulechinus

Období: Třetihory.

Opět nepravidelná ježovka s ústy ve středu spodní strany a ambulakry připomínajícími tvarem květ. Podél okrajů tohoto květního znaku se nacházejí póry (o nich viz. výše). Je to velice malý druh, zkameněliny mívají v průměru asi 12 milimetrů. Jejich povrch je plochý, ačkoliv tvarem jsou kulaté.

Hemipneutes

Období: Křída.

Je to další z nepravidelných ježovek, její kostra je hladká, kulatého až oválného tvaru a pokud se na ni člověk podívá ze strany, může se zdát i vypouklá. Na kostře je velmi dobře viditelný žlábek, z něhož vybíhá ambulakrum. Ústa jsou vpředu, řitní otvor na zadním konci těla. Hemipneutes je větší, měří 6,3 cm.

Pokud si někdy zakoupíte zkamenělinu ježovky, jež byla odkryta v Evropě, nebo si zakoupíte alespoň její napodobeninu, možná ji budete chtít identifikovat. V takovém případě se můžete podívat na tento článek, ve kterém jsem Vám představil několik běžně nalézaných pravěkých, evropských ježovek. Do příště nashledanou!