Správce dinosauřího parku - Bude park zavřen?

Další pracovní týden je u konce, a další Správce dinosauřího parku je pro Vás psán! Naši milí přátelé z Tedova ostrova v poslední době čelí problémům... A tento týden se vynořil další...

Bude park zavřen?

"Ne! To se nesmí stát!" řval Charles na dnešní poradě. L. C. Clark totiž navrhl, aby byl Dinosauří park uzavřen. "Věř mi, Charlesi, bude to tak lepší," uklidňoval ho. Všichni jsme s údivem zírali na Charlese vytrhávajícího si vlasy z hlavy (i když jich tam moc nemá). "Nikdy! Nik-dy!" křičel Charles. "Ale Charlesi..." snažil se jej Clark přemluvit, marně. "Nikdy se to tu nezavře!!!" skočil mu do řeči Charles a vše umocnil bouchnutím do stolu pěstí. "Au!" zahučel jsem. Chtěl jsem uvolnit celkovou atmosféru dnešního meetingu. Místo toho jsem sklidil vskutku mimořádné pohledy. Asi tak pět minut bylo ticho a všichni se dívali na toho, kdo měl prozatím poslední slovo, tedy na mne. Připadal jsem si trapně. Každých třicet vteřin (stopoval jsem to) mi oči ujely na Olivera. Jeho posměváčský, zlověstný výraz mi naháněl takovou hrůzu, že mi mráz běhal po zádech, až jsem byl takřka nucen zajít si pro zimní bundu. Naštěstí k tomu nedošlo. "Tak, to je pro dnešek všechno. Hezkej víkend!" řekl najednou zcela klidný Charles, papíry rozházené po celém stole zasunul do složek, sbalil je do kufru a odebral se do své kanceláře. Zase jsme chvíli seděli a mlčeli. "Jamesone!" ozval se někdo. "Předveď nám zase něco!" vykřikl na to. Byl to Tim. To jsem se ale urazil! A tak jsem se stal druhou osobou, která z místnosti odešla. Za mnou okamžitě následoval Clark. Předběhl mě a dorazil do Charlesovy pracovny. Nedalo mi to a postavil jsem se před dveře, přitiskl ucho ke dveřím a chvíli je poslouchal. Mluvili spolu naprosto klidně, pak ale jeden z nich nesrozumitelně něco vykřikl a pak to přišlo... "Co tady děláte?" zeptal se mě Clark. Dveře byly otevřeny, já ležel na zemi, rukou jsem si zdržel zarudlé ucho... "Jenom jsem dělal dřepy," řekl jsem jen tak a zdvihl jsem obočí. Clark se na mě jen s naštváním podíval a odešel. Asi za deset minut všichni mlčící účastníci meetingu opustili místnost a pod vedením Olivera se hnali za mnou. Prý jsem se zase předvedl. Byl jsem opravdu naštvaný. Zavřel jsem se do svého domku, sedl si na postel a chvílemi jsem si říkal, že by nebylo špatné vytáhnout starou pistoli a trošku se Oliverovi pomstít. Ze všech akčních představ mě vytrhl až lísající se Leptoceratops Dino. Dal jsem mu krmení a když se svým obědem skončil, venku už bylo prázdno. Oliver a ostatní to už asi nevydrželi. Někdy se vyplatí ty vtipálky ignorovat. Přesto si myslím, že ještě více je k odchodu dohnal ukrutný hlad. Když jsem vtrhl do naší skromné restaurace, Oliver vyskočil, přivítal mne a někdo mi mezitím zezadu hodil za krk balónek naplněný vodou... Ale to už je jiný příběh!

O co tedy jde? Proč Clark přemlouvá Charlese, aby byl park uzavřen? Vše se odvíjí od včerejší nehody v centru parku. Ke zděšení návštěvníků totiž unikl jeden poměrně bizarní obyvatel naší prehistorické zahrady. Zuboun, také zvaný Rex, tedy vědecky zástupce rodu Masiakasaurů, se dostal ven z ohrady a začal zlobit. Důvodem jeho úniku bylo špatné zajištění vchodu do ohrady, v případě Masiakasaura samozřejmě fungoval jako východ a náš zubatý kamarád zjistil, že stačí jen malinko zatlačit a je na svobodě! Zuboun se velmi rozrušil, když uviděl několik lidí. Dvanáctiletému chlapci skoro ukousl prst, když kolem něj proběhl. Ten v šoku i se svými rodiči utíkal do hlavní budovy, aby nehodu nahlásili. V okolí výběhu nebylo mnoho lidí. Ale u restaurace se jich štosovaly stovky. Zuboun mezi ně vletěl jako střela z kanónu, švihal ocasem, až padaly klobouky a čepice, skákal lidem přes hlavy, tři lidi pokousal svými hroznými zuby a pak proskočil oknem, aby stanul uvnitř restaurace. Tam způsobil neuvěřitelný zmatek. Kuchaři a číšníci se běželi schovat do kuchyně, návštěvníci se tlačili ven, sledujíce zmateného a vzrušeného dinosaura pobíhat sem a tam, skákat na stoly a ládovat se rybami, jež měli k obědu. Rangeři zasáhli velmi rychle, za deset minut bylo po všem. Tato nepříjemnost skončila bez vážnějších zranění. Mnozí z našich podporovatelů ale okamžitě počali mít strach, zda je park dosti bezpečný. Opatření jsou nyní, v době přístupnosti parku, nebývale výkonná. Avšak někteří ze sponzorů si myslí, že incidenty z dob, kdy byl park "jen pro nás" se mohou zopakovat. A tedy že toto mohl být jen začátek. Co když unikne Deinotherium a pošlape desítky lidí? Co když relativně klidný Giganotosaurus opustí svůj velký výběh a někoho popadne mezi zuby? Nebo nevrhlý Siamotyrannus a zvláště agresivní Erythrosuchus jistě patří ke zvířatům, jejichž útěk a následné řádění by vyvolaly katastrofu... Proto Clark tlačí na Charlese, aby byl park uzavřen. Teď už se nehraje na bezpečnost výběhů nebo jejich případné zlepšení. O tom, co se včera stalo, se moc dobře ví úplně všude. Pro Dinosauří park začínají krušné časy. Uběhlo jen několik měsíců, co je park zpřístupněn. Něco mi říká, že se právě dostáváme do finální hry... Kéž bych se mýlil...

Běhá mi z toho husí kůže. Dan má strach jistě oprávněně! Příště se určitě dozvíme více...