Správce dinosauřího parku - Nemocní Adelobasileové a přecpaná pláž

Máme tu další část týdeníku Správce dinosauřího parku...

Nemocní Adelobasileové a přecpaná pláž

Minulý týden jsme si mysleli, že nemocní jsou jen čtyři Adelobasileové. Teď se ukázalo, že je jich už pět. Rány po čelistech klíšťat jim napuchly, což není dobře. Okamžitě byla nasazena léčba. Pro dalších pár týdnů teď tito jedinci své kamarády neuvidí. Zbytek skupiny by měl být údajně v pořádku. Nemoc není nakažlivá, pokud ji tedy nějakému zvířeti nepřenese samo klíště. Veterináři však mají problém s určením této nemoci. Někteří si myslí, že je to zase nějaká nemoc z Isle of Die, ale já si to nemyslím. Věřím, že vše bude v pořádku... Oliver jeví o nemocné Adelobasilei veliký zájem, stejně jako o celý chod parku. Jsem za to rád, konečně vidí, jak se tu dřeme. Všechno zlé je k něčemu dobré, Oliverova zlomená noha teď našeho přítele donutila k tomu, aby pochopil, jak těžký chod parku je. "Už budeš vozit jen malá, přítulná zvířátka, která budou roztomilá, budou mít hezká očička a budou jíst jen po troškách," řekl jsem mu. Oliver mi slíbil, že nám něco takového přiveze, až prý bude moci odjet na Isle of Die. "Mám už vyhlídnutého jednoho dinosaura, který se Ti zaručeně bude líbit, Dane," řekl mi a pak zašeptal tak abych to slyšel, "potom, co ho budeš krmit, Ti bude chybět jenom jeden prst." Nato se hloupě zasmál. Už mám dost toho všeho urážení! Ale neurazil jsem se. Pořádně mě to naštvalo. Vypálil jsem jednu Oliverovi na oko. "Propánaboha, co jsem to udělal?!" vykřikl jsem pak. "Co... to... Pfff... Ty... jsi mi vypálil... na obličej?" vzpamatovával se z toho Oliver. Najednou jsem si všechno uvědomil. Musel jsem Olivera uklidňovat a ujišťovat, že to byla jen nehoda a že jsem to udělat nechtěl. Rozhodně jsem mu nechtěl ublížit! Oliver se vzpamatoval brzy, ale byl pořádně naštvaný. Čekal jsem, že u Charlese zařídí, aby mi snížili plat nebo mě vyhodili, ovšem nakonec z toho nic nebylo. Ještě toho dne se mnou vtipkoval u večeře a přede všemi se smál, že prý jsem mu ani nedokázal vypálit oko. To mě ale teda pořádně naštval!

Včera ráno mě zase vzbudil nějaký nadšený chlápek, že prý máme na pláži spoustu Plesiosaurů. Byl jsem mrzutý a nechtěl jsem vstávat, ale když za mnou přiběhlo šest dalších a krátce po nich ještě ředitel parku Charels, musel jsem prostě vstát. V županu jsem se vydal na pláž. Byl jsem tak unavený, že jsem sotva vnímal okolí. Jen jedno jsem věděl jistě: je sedm ráno. Ovšem než jsem se domotal na pláž, muselo být už alespoň tři čtvrtě na osm. Ani bych se nedivil, kdybych při té cestě usnul někde v houští. Pláž byla skutečně přeplněna Plesiosaury. Nebylo tam místa k hnutí. Někteří po sobě řvali, jiní spolu i bojovali. Každého zajímalo určité území na pláži. Jednoho mého kamaráda napadlo, že to můžou být samci čekající na samice, podobně jako je to u lachtanů. Ale nebylo to tak. Brzy jsem zahlédl jednoho Plesiosaura, jak hrabe v písku díru svými mohutnými předními ploutvemi. Pak nakladl do prohlubně vejce, zahrabal je a vydal se zpět do moře. Bohužel skončil s pokousáním od jedince, přes kterého se přesunul. Takže to všechno byly samice! Ale co my teď s tolika Plesiosauřími vejci zahrabanými na pláži? Jejich matky už jsou dávno pryč, zůstala tam v písku jen tak. Přece je nezničíme tím, že budeme po pláži chodit... Těžko říci, jak to dopadne. Vypadá to však, že Tedův ostrov je přinejmenším útočištěm pro mořské plazy. Není to poprvé, co jsme tahle zvířata zahlédli u nás na pláži. Charles nakonec rozhodl, že vejce sbírat nebudeme a Plesiosaury vychovávat také nebudeme. Stačí nám ti dva Cryptoclidové a jeden samec Plesiosaura, a s těmi už máme dost těžkostí... Jen aby se něco nestalo příští týden, protože k nám přijede Charlesova rodina, a nebylo by dobré, kdyby byly děti vystrašeny ohromným Spinosaurem řítícím se vodami...

Tak co? Chtěli byste teď být v Dinosauřím parku? Možná, že by to bylo lepší... Kdo ví, co naše hrdiny potká v blízké době...