Minule byl James svědkem strašlivé bitvy mezi jávskými námořníky a skupinou dravých mořských plazů zvaných murénosauři. Nakonec se podařilo vylovit dva mrtvé murénosaury z moře. Může to být důkaz, který James a ostatní použijí k usvědčení tajemné společnosti, která údajně naklonovala několik z těch tvorů... Ale co záhadný Ahool, o něhož se naše expedice též zajímá?
VE STÍNU PŘÍZRAKŮ-ČÁST OSMÁ:
Jeden muž přišel do své pracovny. Na měkké křeslo odhodil plášť, z ledničky si vzal jogurt a pak si do křesla sedl. Zapnul si televizi. Bylo to poměrně neobvyklé, protože tak hluboko v džungli se signál chytal jen s těží. Ale televize fungovala dobře. "Speciální televizní vysílání: dvě mořská monstra vylovena při jižním břehu Jávy, víme, že..." začalo se náhle ozývat z televize. Ten muž znejistěl a pak začal vzteky křičet. Byl to Edward, genetik, který údajně naklonoval pár pravěkých tvorů. Okamžitě opustil svůj příbytek a vydal se ke svému šéfovi, Alanovi. Bylo to stále v onom komplexu oprostřed vypáleného pole, obklopeného pralesem. Alan byl tou zprávou minimálně tolik bez sebe, jako Edward. "V televizi mluvili o nějakém jihoafrickém vědci, díky kterému to bylo objasněno. Alane, vždyť to je ten surovec, kterej tady byl!" vykřikoval Edward, když vše Alanovi vysvětloval. "Myslíš toho Stevensona a jeho tým? Ale kdepak, surovci. Byli to docela slušní lidi, jen se nám prostě zapletli do projektu," řekl mu na to Alan. "A co teď jako budeme dělat? Půlka našich lidí bloudí po jávské džungli a hledá nějaké tvory. A pak... Velký John. Víš, co mám na mysli," reagoval na jeho slova Edward. Alan pokývl hlavou. Oba si začali uvědomovat, že zde kráčí o mnoho, a že v sázce jsou lidské životy... Mezitím v daleké vesnici, kde byl tým vědců utábořen, došlo k menší hádce. John a Alice na sebe křičeli jako děti. "Proč jsi mi zasedl mou židli?!" křičela Alice na svého manžela. "A jak jsem asi mohl vědět, že ta židle je tvoje?!" "Nevidíš, že je víc prohnutá?!" "No jo, já zapomněl, že jsi těžší než já, Alice..." "Co si to dovoluješ?! Chceš jako říct, že jsem tlustá?! Jen se na mě podívej, ty kouzelníku! A vůbec, jsi borovicová šiška!!!" řvala na Johna Alice. "Borovicová šiška" byla u Campbellových největší nadávkou, nikdo však nevěděl, proč. Náhle to místnosti vlétl Andrew. "Hej, skotská rodino! Musíte se tady pořád hádat?!" křičel na ně. "Odprejskni, Američane," řekla drze Alice. Andrew se musel ovládat, aby nepopadl nějaký z blízkých předmětů, a nehodil ho na ni. Zabouchl za sebou dveře takovou silou, že vypadly z pantů. "No? A kdo za to může, Alice? Ten pán? Ne! Ty! A ty a ty a ty!" začal řvát John. Andrew raději utekl z vesnice. Při cestě na kopec potkal Jamese a Yana. "Andrew, rychle, pojď s námi!" řekl James. Všichni tři přišli k jezeru. Stále u něj bylo několik velkých dinosaurů. Byli to ti Massospondylové, kteří kdysi utekli z podivného komplexu. Pohled na prosauropody brodící se vodou spolu s místním dobytkem, byl opravdu velmi exotický. "Místní zoologická zahrada si je odchytí," řekl s radostí James a Andrew zajásal. "Už čekají tam na druhém konci, mají uspávačky. Všechno, co musíme udělat, je nahnat ta zvířata do houštin za jezero," řekl pak James. Nato vyběhli. Mávali kolem sebe klacky a v rychlosti utíkali dolů z kopce, až se jejich nohy ocitly ve vodě. Massospondylové byli zděšeni. Nikdy nic takového neviděli. Jako velká neforemná masa se začali pohybovat vpřed a pomalu opouštěli mělké vody jezera. Bohužel byl s nimi vyplašen i dobytek, což situaci značně zkomplikovalo. Stádo dinosaurů utíkalo vpřed a ani se neohlíželo. Dinosauři měli prostě strach. Andrew a Yan po chvíli nemohli a nechali Jamese, aby zvířata sám odehnal. Bylo to až groteskní. Pár mužů, nakonec vlastně jen jeden, odehnali celé stádo tak osmimetrových dinosaurů. Důvod, proč se Massospondylové zalekli lidí, byl prostý. V komplexu byli lidmi drženi v těsných klecích a kdo ví, zda na nich nebyly páchány i nějaké nelidské pokusy. Uspání Massospondylů už bylo pro pracovníky místní zoologické zahrady jednoduché. Po čase se však na obloze objevil vrtulník...
Ve chvíli, kdy všechna zvířata byla uspána a přemístěna do několika velkých náklaďáků, helikoptéra přistála. Už přirozeně z ní vystoupili Alan, Edward a několik vojáků. "Hej, co se to tady děje? To jsou přece naše zvířata!" vyhrkl Edward a běžel k týmu ze zoo, který právě odjel. Pochopitelně se Edwardovi nepodařilo náklaďáky, nebo spíše jejich řidiče, zastavit, natožpak dohonit. Zůstal jen stát a hleděl, jak se řada aut prodírá houštinami poblíž rýžového pole. "Vy jdete jako na zavolanou!" řekl James Alanovi. "Omlouváme se za to, že rušíme. Jen jsme chtěli vědět, jak to s Vámi vypadá. Víme, že jste to prozradil. Dneska ráno s Vámi běžel v televizi rozhovor, krátce poté, co byly uveřejněny zprávy o zabitých murénosaurech. Ano, odpovím Vám už předčasně, murénosauři patřili nám a my je vypustili do slané vody proto, že jsme chtěli pozorovat jejich adaptaci k životu ve volnosti," začal zdlouha Alan. "A oni přitom zabili pár lidí," řekl mu na to James. "Nechci být necita, ale tak to prostě chodí," řekl s odstupem Alan. "Kdo si myslíte že jste, blboune jeden?!" vyhrkl Andrew a rozběhl se proti Alanovi. Útok si však brzy rozmyslel kvůli vojákům, kteří jej obklíčili a mířili na něj samopaly. "Je konec, Reeve," řekl Alanovi James, "jen mi teď řekněte, kolik jste naklonovali zvířat?" Do diskuse se však rychle zapojil Edward, který koneckonců věděl všechno lépe. "Jeden Adasaurus, toho jsme už chytili a je zpátky v komplexu. Stádo Massospondylů, předpokládám, že lidi ze zoo je všechny chytli. Nevím, co s nima v té zoo budou dělat. Ale to je Vaše chyba, blbečku!" "Jaký blbečku, ty jeden trogoglyte? Kdo si myslíš, že jsi?!" řekl James tomu vědci a musel se držet, aby mu nevrazil pěst do obličeje. Edward se podíval na Alana s otázkou, zda má Jamesovi říci ještě něco. Alan pokýval hlavou. "A potom je tady... Ehm... Velký John. Ano, slyšíte správně." Na otázku, co to ten Velký John je, však Edward neodpověděl. "Nechte to na nás, my sami Velkého Johna zadržíme," řekl Alan, aby Jamese a ostatní uklidnil. Pak helikoptéra odletěla. "Brzo půjdete všichni za mříže, Reeve," pomyslel si James. "Tak, a my teď půjdeme po Ahoolovi, rozumíte? Ne proto abychom ho zastřelili, jako ty Andrew. Musíme to zvíře ochránit před těmito dareby. Pokud vím, mají kontrolu nad několika jedinci. Jednoho z nich, toho Superbata, už jsme viděli. A to je skutečný obr. Zkusíme prohledat džungli a třeba ho najdeme. Vymyslíme, jak ho zachránit před zkázou, kterou představují tihle ničemové..." sdělil ostatním svůj plán James. Andrew a Yan zasouhlasili. Teď bylo na čase zachránit Ahoola.
Nevím, kdy napíši pokračování, ale nebude to za dlouho! Snad se Vám tato část líbila. Ta příští bude poměrně akčnější...
2 komentáře:
Páni, naprosto úžasně napsaná další část.. To s tou židlí mě opravdu pobavilo :-D. "Borovicová šiška" - taky hodně dobré :-D .. Jsem zvědav, jak to bude, nejen s Ahoolem, pokračovat..
Pěkné pokračování :).
Okomentovat