Vývoj želv, 3. část

V této části projektu "Vývoj želv" se posuneme dále do Jurského období a podíváme se i za raně Křídovými želvami...

Vývoj želv, 3. část:

Několik raných želv pochází z počátku Jurského období, poté se však ve fosilním záznamu nachází mezera. Ta zatím nebyla vyplněna, ačkoliv je jasné, že jednoho dne i z těch časů budou objeveny vyhynulé želvy. Želví krunýř se postupně stával silnějším a odolnějším. U předků želv, jako byl Eunotosaurus, mohl sloužit jak k ochraně těla, tak i k hrabání (nové výzkumy před pár týdny potvrdily, že Eunotosaurus byl hrabavý). Želvy z Triasu a Jury však měly krunýř zřejmě výhradně k obraně. Po africkém Australochelysovi přichází na scénu další podivuhodná želva. Pochází z Británie, kde žila před 164 miliony let. Paleontologové ji nazvali Eileanchelys. Nejen že jde o nejlépe prozkoumanou želvu ze střední Jury, Eileanchelys je zároveň nejstarší kdy objevenou vodní želvou. Nežila však v moři, jako dnešní karety a kožatky. Mnohem více se podobala tzv. terappinům (termín někdy užívaný pro částečně vodní a částečně suchozemské želvy), jež se vyskytují ve sladkých vodách. Fosilie Eileanchelyse pocházejí z jedné geologické formace ve Skotsku. Víme, že v těch místech byly laguny a rozlehlá jezera. Většina živočichů, jejichž zkameněliny tam byly nalezeny, byla částečně vodní. Proto se také tak dobře zachovali: po smrti jejich těla klesla k bahnitému dnu, zfosilizovala a perfektně se zachovala. U suchozemských zvířat je toto velmi vzácné a skotská formace Kilmaluag se jejich množstvím pochlubit nemůže... Eileanchelys měla plastron a karapax (tedy spodní a vrchní část krunýře) pevně spojené, tak jako dnešní želvy. Zároveň měla poněkud protáhlý čenich. Bylo to přizpůsobení se k životu ve vodě. Některé dnešní želvy, jako některé druhy sladkovodních kožatek nebo karetka novoguinejská, mají také jakýsi "rypáček". Může sloužit jako šnorchl, když se želva potápí. Eileanchelys byla malá a sotva dorůstala třiceticentimetrové délky. Poskytla nám však skvělý doklad toho, že vodní želvy existovaly už ve střední Juře. Její příbuznou byla argentinská Condorchelys, žijící ve zhruba stejné době. V pozdní Juře se pak objevily rody jako Eurysternum (na obrázku). Jedná se o jednu z prvních mořských želv, které se kdy objevily. Zajímavé však je, že původně nalezený exemplář byl ztracen...

Více známých jurských želv žilo na konci tohoto období, příkladem je Sinaspideretes z Číny, Dinochelys ze Severní Ameriky (Morrisonská formace) či Caribemys z Kuby. Želva Dorsetochelys, pojmenována podle místa nálezu v anglickém Dorsetu, též nesmí být zapomenuta. Žila před 145 až 143 miliony let, tzn. na hranici Jury a Křídy... Tyto želvy nebyly příliš zvláštní a skutečně spadaly do "klasické" vývojové linie těchto plazů. Potvrzují nicméně, že v této době už byly želvy rozšířeny takřka po celém světě. Podivná Liaochelys z rané Křídy Číny je toho též dokladem. Před 155 miliony let se však objevil jeden zvláštní druh, který přetrval až do doby před 99 miliony let. Možná šlo o nejúspěšnější pravěkou želvu, když vydržela oněch 56 milionů let. Byla pojmenována Glyptops a nepopsal ji nikdo jiný, než slavný Othniel Charles Marsh. Jeho protivník, Edward Drinker Cope, jej však přece jen předčil, když o třináct let dříve uveřejnil publikaci, v níž zprvu uvedl jméno tohoto tvora. Glyptops byl objeven v Severní Americe během Války o kosti, kterou spolu tito dva velcí paleontologové sváděli. Byl nalezen dobře zachovalý krunýř. V jeho středu se táhly tvrdé, úzké šupiny, vedle nich byly umístěny šupiny širší. Lebka byla úzká... Před 120 miliony let se objevila jedna čeleď želv (která vyhynula o celých 50 milionů let později), do níž patřily některé obrovské mořské želvy. Jedna z nich by se svou délkou dala srovnat se dvěma osobními automobily...

Na tu obrovskou želvu a její příbuzné, stejně jako na želvy, které zažily poslední slávu dinosaurů, se podíváme v příští části...