Ptačí řády a jejich evoluce: Sovy

"Všem se líbí ptáci. Které jiné divoké zvíře je více přístupno našim očím a uším blízko k nám i všem ve světě tak univerzálně, jako pták?" David Attenborough

Sovy

Stratigrafický výskyt: Pozdní Paleocén (60-57 ma) až současnost

Areál rozšíření: Všechny kontinenty kromě Antarktidy.

CO TO VLASTNĚ JSOU TY SOVY?

Pro tento řád ptáků jsou typické tyto znaky: dopředu namířené oči, peří uspořádané v obličeji do závoje a většinou mocné drápy. Známo je celkem šest čeledí sov, čtyři z nich jsou vymřelé. Pro zbývající dvě současné, tedy sovovité a puštíkovité, jsou také typické znaky, díky nimž je od sebe navzájem odlišíme. Sovovití mají dlouhý zobák, kdežto puštíkovití ho mají krátký. Mnoho druhů sov má každé ucho jinak tvarované. To těmto dravým ptákům pomáhá při lovu. Jsou schopni takřka přesně určit polohu kořisti a její vzdálenost. Sovy jsou zároveň velmi přizpůsobivé. Některé žijí v trvale zaledněných oblastech severu, jiné se vyskytují v nejteplejších tropech na rovníku. Tak tomu bylo i v minulosti...

Výreček bělolící Grantův z Afriky

EVOLUCE ŘÁDU STRIGIFORMES:

Nejstarší sovy, jež máme z fosilního záznamu doloženy, žily před 60 až 57 miliony let, v období pozdního Paleocénu. Rozvinuly se tedy krátce po vymírání dinosaurů, které se odehrálo o pět až osm milionů let dříve. Z této doby známe dva rody: rod Berruornis ze severovýchodní Francie a rod Ogygoptorynx ze Severní Ameriky. Oba však nepatří mezi nejznámější pravěká zvířata, jelikož je toho o nich známo jen málo. Až fosilie z Eocénu a Oligocénu dokládají, jak přizpůsobivé sovy vlastně byly, dokonce přizpůsobivější než dnes. Během Paleogénu (starších třetihor) totiž zabraly snad všechny ptačí ekologické niky. Palaeoglaux ze středního Eocénu Francie a Německa byl zřejmě denním živočichem. Navíc měl peří, které mohlo sloužit k předvádění se, podobně jako paví ocas. Také Eostrix z raného Eocénu Severní Ameriky byl pozoruhodný. Tito ptáci a jejich příbuzní většinou tvořili vymřelé čeledi Ogygoptyngidae, Sophiornithidae, Protostrigidae a Palaeoglaucidae. Zástupci čeledí puštíkovitých a sovovitých se začali objevovat na přelomu Eocénu a Oligocénu...

Palaeoglaux

DNEŠNÍ SOVY:

Jak jste si již přečetli, dnes žijí na Zemi pouze puštíkovití a sovovití. Přesto je jich hodně, okolo 200 druhů. Setkáte se i s druhy aktivními ve dne, ale na rozdíl od mnohých prehistorických sov, ty dnešní bývají zpravidla noční. Proto také mají velké oči, aby dobře viděly. Tichý přílet ke kořisti, kterou mohou tvořit malí savci, ptáci nebo snad i obojživelníci či plazi, je pro sovy důležitý. Mnohé jsou dobře maskované. Díky speciálně utvořeným křídlům nevydávají některé sovy při letu téměř žádný hluk. Kořist zabíjejí silným sevřením prstů nebo klapnutím zobáku. Jen pokud je kořist větší, trhají ji. Malou totiž obvykle polykají vcelku. Čtvrtý prst mají navíc otočený dozadu, další výhoda při lovu kořisti. Současné sovy jsou velice inteligentní, což mnoho lidí překvapí. V podstatě jsou s krkavci a papoušky nejingeligentnějšími ptáky. Asi nejdůležitějšími smysly jsou pro ně zrak a sluch, přičemž mají binokulární vidění a ačkoliv je jejich zorný úhel překvapivě menší než u ptáků s očima postavenýma více po stranách hlavy, vidí skvěle (viz. o nočním vidění výše). Pokud jde o sluch, jsou schopny zaměřit kořist velmi dobře. Některé z dnešních sov se těší přísné ochraně, jiné v současnosti žijící druhy už byly téměř vyhubeny a bojují o přežití, jiné jsou na tom relativně v pořádku. Soví pytláctví, které se po léta rozvíjelo v Malajsii, je pro tyto ptáky stále velkým nebezpečím. Je ale nutné uvést, že tito tvorové jsou v ekosystému nezbytní. Jednak loví hlodavce, kteří jsou schopni se rychle přemnožit, jednak mají zajímavou historii...

Výřík ušatý ze střední a Jižní Ameriky