Zephyrosaurus

Zephyrosaurus byl malý ptakopánvý (ornithischiidní) dinosaurus žijící v období Křídy stupňů Apt a Alb, tedy zhruba před 125 až 100 miliony lety. Za své pozoruhodné jméno, jež v překladu znamená "ještěr západního větru" vděčí obyvatelům starého Řecka. Ti totiž uctívali boha Zephyra, který vládl nad větrem foukajícím ze západu. Důvod, proč byl Zephyrosaurus takto pojmenován, je celkově jasný, uvážíme-li, že za své existence byl tento živočich nesmírně rychlý. Možná dosáhl i rychlosti větru, kdo ví... Je však pravděpodobné, že tento malý ornitopod mohl běhat rychlostí přibližně 50 km/h, čímž mohl jednoduše uniknout větším predátorům. Byl pouze 1,8 metru dlouhý a metr vysoký, vážit mohl maximálně několik desítek kilogramů. Jeho fosílie byly nalezeny na západě Spojených států amerických. Fragmenty jeho kostí byly objeveny v Carbon Country, v Montaně. Paleontologové však nalezli také zkamenělé stopy, které přisuzují Zephyrosaurovi-ty se však pro změnu nacházejí v Marylandu a Virginii, tedy na východě Spojených států. Kdyby nic jiného, svědčí to o velkém rozšíření tohoto rodu po celé pravěké Severní Americe. Stopy naznačují, že dinosaurus měl tři dlouhé prsty, a dále také čtvrtý prst na opačné straně končetiny (podobný mají ptáci). Bylo to bipední zvíře, chodící po dvou nohách, ačkoliv občas si mohlo stoupnout i na všechny čtyři. Zephyrosaurus byl popsán roku 1980 paleontologem Hansem Dieterem Suesem, ačkoliv mnoho kostí prozrazujících o vzhledu zvířete bylo nalezeno až roku 2003. V pravěké Severní Americe, přibližně před 115 miliony let, Zephyrosaurus rozhodně nedominoval. Husté lesy a pláně, na kterých rostly první kvetoucí rostliny, spolu s ním obývala i řada dravců. Jedním z nich byl slavný Deinonychus, Velociraptorův bratranec jen o něco větší, a možná i dravější. Téměř dvoumetrový Zephyrosaurus tak mohl patřit na jídelníček asi třímetrového Deinonycha, vyzbrojeného smrtícím drápem na zadních končetinách. Díky své rychlosti však Zephyrosaurus nebyl zcela bezbranný. Navíc měl v rukávu ještě jeden trik. Tento druh je totiž blízce Orodromeovi, oba byli zástupci čeledi Thescelosauridae. Orodromeus byl možná částečně hrabavý druh, vytvářející si nory, v nichž se mohl ukrývat před predátory, nebo v nich přespávat. Pokud se Zephyrosaurus, žijící o něco dříve než Orodromeus, choval podobně, pak mohl očím hladových dravců uniknout doslova pod zem. Přední končetiny vůbec nebyly krátké, takže mohly Zephyrosaurovi pomoci při hrabání. Především šlo však o pozemního tvora živícího se nízko rostoucí vegetací, jako byly například kapradiny. Jelikož byly mezi nalezenými fragmenty i čelisti Zephyrosaura, víme, že byl vybaven malými hrbolkovitými zuby, perfektními k rozmělnení vegetace. K trhání potravy užíval svého krátkého zobáku. Zephyrosauři se sdružovali do malých stád, což jim poskytovalo lepší možnosti k přežití, v množství jedinců je totiž síla...

O Zephyrosaurovi se v mnoha knihách příliš nepíše, ale jednou z publikací, kde najdete popis tohoto tvora, je knížka "Speciální průvodce-Dinosauři" od Gerrieho McCalla.

Příště Stenopelix!