Během jarních prázdnin Vám přináším článek o dalším z mých oblíbených hadů, podobně jako předchozí krajta ametystová, vyskytuje se i tento plaz v pralesích poblíž rovníku. Doufám, že se Vám popis bude líbit...
Latinský název: Morelia viridis,
Rozšíření: Ostrov Nová Guinea a sever Austrálie,
Velikost: délka okolo 1,5 metru.
Krajta zelená patří do blízkého příbuzenstva dalších novoguinejských krajt, jako je krajta ametystová či krajta Boelenova (ve všech případech rod Morelia). Přirozeným prostředím tohoto zvířete jsou tropické deštné lesy. Kromě vnitrozemí Nové Guineje se krajta zelená vyskytuje i na několika přilehlých ostrovech, a také na poloostrově Cape York v Austrálii. Jde o štíhlého hada, tělo je silné a hbité, a dokonale uzpůsobené šupiny pomáhají tomuto hadovi při šplhání po stromech. Je to arboreální druh, tzn. vyskytuje se především v korunách stromů. Někteří dospělci měří pouze jeden metr, to se týká především samců. Jako u všech krajt a hroznýšů, i zde jsou samci o poznání menší než samice. Ty pro změnu dorůstají délky až 150 centimetrů, i když byly zaznamenány případy, kdy samice dorostla délky až 1,8 metru. Přesto se nejedná o velkou krajtu, v porovnání s jejími příbuznými. Zajímavým znakem je ocas hada, tvoří asi 14 % délky těla. Je ovíjivý, chápavý, což je pro stromové hady typické. Při číhání na kořist se krajta může zavěsit ocasem na větvi a zbytek těla vertikálně visí dolů. Když se poblíž pohybuje nějaká kořist, krajta zaútočí. Živí se savci, ptáky i jinými plazy. Po nesmírně rychlém výpadu se kořist ocitne v čelistech plných dozadu zahnutých zubů, jež jsou nesmírně ostré a znemožňují oběti jakkoliv uniknout. Poté had obtočí kolem své kořisti několik smyček, a udusí ji. Krajty nejsou jedovaté (ačkoliv mají jakési pozůstatky po svých jedovatých předchůdcích), jsou to škrtiči. Jakožto noční druh loví tento had především po setmění. Může se zdát, že zbarvení krajty zelené se snad ani nemusí popisovat. Pravda je ale taková, že zelení jsou pouze dospělci. Mláďata, která se vylíhnou ze snůšky 6 až 30 vajec, jsou obvykle žlutá, červená nebo hnědá. Na konci ocasu mají černobílou špičku, kterou kroutí poblíž tlamy a lákají na ní ještěrky. Toto zbarvení později zmizí, nejčastěji tehdy, když krajta dosáhne dospělosti. Zajímavostí je, že v Jižní Americe se vyskytuje had z čeledi hroznýšovitých, který se v tomto krajtě zelené nesmírně podobá. Je to Corallus caninus, nebo-li prohlavec zelený. Je stejně zbarvený, zhruba stejně dlouhý, loví shodným způsobem a mláďata jsou také zbarvena jinak, než dospělci. Tomuto se říká konvergence, jde o typ evoluce, kdy se dva nepříbuzné druhy vyvíjejí podobným způsobem v závislosti na stejný typ prostředí, který obývají, ačkoliv se často vyskytují ve zcela odlišných částech planety. Jinak je krajta zelená nedotčeným druhem, nehrozí jí v současnosti žádné vážné nebezpečí. Jelikož však po celém světě dochází k destrukci deštných lesů, může se i tohoto druhu týkat vymizení přirozeného habitatu. Káceny jsou často nížinné lesy, a právě v takovém prostředí se tento had vyskytuje. Nikdy jej nenajdete výše, než ve výšce 1800 metrů nad mořem. Jde ale o velmi klidného hada, jenž dokonce i v sebeobraně kouše jen málokdy. Proto je považován za dobrého plazího mazlíčka, ačkoliv má, co se chovu v zajetí týká, speciální požadavky...
Příště krajta pestrá!
2 komentáře:
Překrásný had..
Nádherný had.
Okomentovat