Správce dinosauřího parku - Požár na ostrově

Máme pátek 14. srpna, a s ním přichází i další část týdeníku Správce dinosauřího parku! Dan Jameson a jeho tým opět čelí problémům...

Požár na ostrově

Nejsem v matematice zrovna nejlepší, ale dal jsem si tu práci a spočítal jsem, že od soboty do dneška jsme v parku čelili 155 různým problémům. Vypisovat je nebudu, poněvadž by to zabralo moc místa. Stejně si už na všechno nevzpomínám. Někdy se ráno probudím a snažně přemýšlím o tom, jak se vlastně jmenuju. Věřili byste mi to? No dobrá, to byl jen vtípek, samozřejmě, že své jméno znám, protože jsem hrdinou Danem Jamesonem. Nechci se vychvalovat, ale překonal jsem svůj strach z ohně a svůj čin považuji za hrdinský. Teď už ale dost vtipů a přesuňme se k nejstrašnějším věcem, kterým náš park v posledním týdnu čelil. Nikdy jsem neměl v oblibě ohně. Nikdy jsme doma nepekli nad ohněm špěkáčky, nikdy jsem nezapaloval svíčky na adventním věnci, když někde hořelo, utekl jsem do bezpečí a zavolal hasiče... Ano, utekl jsem před ohněm, ale tentokráte oheň utekl přede mnou! Problém je v tom, že to nebyla žádná legrace. V neděli, již po desáté v noci, začali dělníci, spící ve stanech poblíž mého skromného obydlí, nahlas řvát. Takový rachot Vás nutně donutí opustit teplé peřiny a přesunout se do otřesně vlhkého vzduchu venkovního prostředí. Nejprve jsem se dělníků nechápavě ptal, proč dělají takový randál a domlouval jim, že ruší noční klid. A oni stále volali "Copak to nevidíte?!" Ohlédl jsem se kamsi za sebe a spatřil několik hořících domů. Připadal jsem si hodně trapně a tak jsem se z toho snažil vyvléci podivným vtípkem. Několik pracovníků už hasilo oheň vodou a nad ostrovem létal vrtulník rangerů. Jelikož bylo během víkendu docela sucho, požár se rychle šířil. Napadaly mne otázky jako "Kdo to způsobil?", ale na odpovědi nebyl čas. Mé skromné obydlí bylo naštěstí v nedosahu ohně, takže mi nedělalo starosti, že by mé rodinné fotografie nebo měkká matrace shořely. Jenže oheň stále sílil, přesouval se, a nakonec dosáhl malého výběhu, jenž byl postaven pro Dina, našeho Leptoceratopse. Snad mé nejoblíbenější zvíře z těch, jež tu chováme, bylo náhle v nebezpečí! Popadl jsem první hadici, kterou jsem uviděl, zatáhl kohoutkem a z hadice se spustil proud vody. Vzhledem k délce hadice a jejího dostřelu jsem se však musel přiblížit k ohni blíže, než kdy předtím. Část požáru jsem uhasil sám! O zbytek se postarali rangeři, ostatní pracovníci a dokonce i Charles, jenž zprvu zmateně pobíhal kolem hořících domů, nicméně nakonec také začal pomáhat. Jen co oheň zmizel, vytáhl jsem z výběhu Dina. Byl celý vystrašený, kňučel jako pes a kdyby jím opravdu byl, jistě by mi už několikrát jazykem olízl obličej. Byl evidentně šťastný, že jsem u něj a nepochybně se cítil být v bezpečí. Požár ustal asi po půl hodině, vše jsme zkontrolovali a nakonec šli spát. Pravá škoda, kterou napáchal, nám však byla ukázána až s příchodem slunečního světla. Shořelo několik domů, vesměs to byly zásobárny krmiva pro zvířata, také několik zčernalých stromů působilo velice smutně. Clark možná škodu zaplatí, ale bude si muset hrábnout pořádně hluboko do kapes. A teď konečně vyvstala ta základní otázka: "Proč? Kdo to udělal?" Začalo doslova detektivní vyšetřování, na jehož konci se nám potvrdilo, že v okolí oněch budov v noci snad nikdo nebyl. Nikdo kromě Jaye Bergera, veterináře, jenž byl přijat na začátku července. Berger zmizel z ostrova, prostě se vypařil. Zprvu jsme měli velký strach o jeho zdraví a uvažovali jsme i o tom, že mohl uhořet. Podle zpráv z jednoho polynéského přístavu však půl druhé námořní míle od našeho ostrova v noci přistála loď. Zajímavé bylo i to, že zmizel jeden z člunů v našem přístavu, a v úterý jsme jej nalezli zmáčený mořskou vodou v laguně Stone Bridge. Není to jasné? Berger byl zrádce, to on způsobil požár a pak prostě utekl. Jaký k tomu měl motiv?

Zatímco jsme se během týdne snažili přijít na to, proč tak Berger učinil, objevilo se i několik dalších problémů spjatých předně s oním požárem. Například pravěcí pštrosi Palaeotisové byli hlukem v noci tak vyděšeni, že byli druhého dne spatřeni až na pobřeží. To je další důkaz toho, že někteří pracovníci asi stavbu výběhů šidí. Tentokrát jsem šel ohradu opravit sám, zabralo mi to však dobré dvě hodiny a to ještě připočtěte snahu rangerů dostat ta zvířata zpět. Také Troodoni nebyli zrovna spokojeni a odmítali po celé pondělí žrát. Maso, kterým jsme je museli krmit, bylo cítit ohněm, zjevně proto jej nechtěli přijmout. Nové zásoby potravy pro zvířata byly helikoptérou přivezeny až v úterý po sedmé večer, hladoví Troodoni dostali jíst jako jedni z prvních. Othnielie zase skryly svá mláďata v trsech keřů a vyvedly je ven až v noci ze středy na čtvrtek, což dokázal záznam z kamery. Všechny potíže se nakonec vyřešily, ale nás stejně zajímá, proč byl Berger tak bezohledný a proč nám způsobil tolik problémů. Že nám někdo nepřeje a snaží se nám překazit plány, to už víme dávno. Někteří lidé byli již chyceni a dokonce odsouzeni, ale přesto, stále po nás někdo jde. Zajímalo by mě, kdo je ten záhadný člověk. Nebo je to dokonce celá banda? Spoustu věcí se ještě postupem času dozvíme a věřím tomu, že budeme pořádně překvapeni...

Obrázek z ibtimes.co.uk . Před Danem se začíná rýsovat opravdová hádanka. Otázkou je nyní, jak ji vyřeší...