Konvergence: Semiakvatičtí savci

Konvergence je podivuhodným typem evoluce, při němž se nepříbuzné živočišné či rostlinné druhy vyvíjejí podobným způsobem nezávisle na sobě. Způsobuje to především život ve stejném prostředí, jehož výsledkem je někdy až zarážející podobnost různých životních forem... V tomto seriálu se budeme zabývat nejznámějšími příklady konvergence, a sami uvidíte, jak si evoluce během milionů let pohrála se spoustou druhů...

Tentokrát se budeme zabývat savci, kteří žijí částečně ve vodě a částečně na souši. Pro živočichy, kteří ke svému přežití nutně potřebují vodu, říkáme "semiakvatičtí". Tito savci mnohdy hledají potravu jak pod vodní hladinou, tak i nad ní na suché zemi. Žijí poblíž vodních toků či stojatých vod. Tvar jejich těla se adaptoval na život v obou prostředích, jsou tedy dokonale vybaveni k tomu, aby ovládali oba živly. Co je ale dovedlo k takovému evolučnímu kroku? Roli zde opět hraje měnící se prostředí...

CASTOROCAUDA:

Mammaliform druhu Castorocauda lutrasimilis je příkladem jednoho z prvních semiakvatických savců. Pravda je, že nešlo o pravého savce, poněvadž skupina Mammaliformes zahrnuje rody a druhy blízce příbuzné savcům. Castorocauda patřila do řádu Docodonta. Jeho zástupci se poprvé objevili v období střední Jury a vyhynuli v rané Křídě. Právě Castorocauda byla nejranějším zástupcem tohoto řádu. Žila před 164 miliony let na území Číny a Mongolska. Někdy se jí říká "druhohorní vydra" nebo také "bobří vydra". Ačkoliv nešlo o pravého savce, tento tvor porostlý srstí žil stejným způsobem, jako dnešní vydry. Castorocauda se vysoce specializovala na život poblíž vody, podobně jako někteří pozdější savci. Zároveň šlo také o největšího mammaliforma Jurského období. Ve světě ovládaném dinosaury naši předci příliš nevynikali, byla to malá rejskům podobná zvířátka vycházející na lov po setmění. Neví se, zda byla Castorocauda diurnální nebo nokturnální druh, nicméně možná si mohla dovolit lovit i přes den. Se svou délkou přes 40 centimetrů mohla být snadným terčem pro masožravé dinosaury, ale v případě potřeby mohla uniknout do vodního prostředí. Možná to však byla její specializace, která se nakonec podílela na jejím vyhynutí...

HLODAVCI:

Když se řekne slovo hlodavec, většina z nás si asi vybaví myš nebo krysu. Existuje však řada typů, z nichž někteří jsou semiakvatičtí. Těmi nejvýraznějšími z nich jsou bobři (rod Castor). Žijí na naší planetě již po 24 milionů let, tedy od raného Miocénu. Bobři jsou převážně noční zvířata, přes den se schovávají v úkrytech z větví. Jsou výtečně přizpůsobeni životu ve vodním prostředí. Stejně jako Castorocauda, mají i bobři dlouhý a zploštělý ocas. Ten pohání ve vodě tělo vpřed. Cítí-li se dnešní bobři ohroženi, velice rychle skočí do vody, toto prostředí je tedy také místem, kde se mohou schovat před predátory. V potápění jsou také velmi dobří, vydrží pod vodou více než 15 minut. V současnosti žijí jen 2 druhy bobrů, jejich příbuzný, severoamerický Castor californicus, vyhynul na konci Pleistocénu. V minulosti však na naší planetě žily i jiné rody, jedním z nich byl Castoroides. Tito obrovští bobři z doby ledové dorůstali délky přes 2 metry a vážili 125 kilogramů. Vyskytovali se v Severní Americe po zhruba 3 miliony let. Ostatky Castoroida byly objeveny v mnoha státech US, především však an Floridě, v Ohiu, New Yorku a také v kanadském Yukonu. Rod Trongotherium je též známý z Pleistocénních hornin, vyskytoval se na jihu Číny, na Sibiři, v mnoha částech Evropy a v Anglii. Dalšími hlodavci, kteří se specializovali na život poblíž mokřin a bažin (ačkoliv se bobrům nepodobají) jsou kapybary. Tato zavalitá čtyřnohá zvířata jsou největšími současnými hlodavci. Vyskytují se v Jižní Americe...

PTAKOPYSK:

Mezi semiakvatickými savci bychom však našli i některé mnohem starobylejší, než jsou bobři a kapybary. Ptakopysk (Ornithorhynchus anatinus) je oblíbencem mnoha milovníků savců. Toto podivně vzhlížející stvoření je pozůstatkem z doby, kdy ještě savci nerodili živá mláďata, ale kladli vejce. Právě proto je ptakopysk s nepříliš podobající se ježurou řazen mezi vejcorodé. Ve skutečnosti je však dnešní ptakopysk druhem starým "pouhých" 9 milionů let. Přesto však podněcuje naši představivost. V 19. století okolo něj vznikala spousta mýtů, kterým bychom se v dnešní době možná dobře zasmáli. Také o evoluci těchto savců se vědělo skutečně málo. Až roku 1999 byl vědecky popsán rod Teinolophos, jenž je nejstarším známým předchůdcem dnešního ptakopyska. Žil na sklonku Křídového období a vyskytoval se v Austrálii. To je také část světa, kde ptakopysky najdeme dodnes. Jiný prehistorický ptakopysk, Obdurodon sudamericanum, žil v Patagonii, v Jižní Americe, před 61 miliony let. Vejcorodí byli ještě před 60-50 miliony lety rozšířeni po více kontinentech, než dnes. Ptakopysk je dalším výborným příkladem konvergence, neboť se stylem života podobá bobrům a také dalším savcům, vydrám...

VYDRY:

Třináct dnes žijících druhů vyder také dokazuje, že si evoluce pohrála se spoustou živočišných forem. Ačkoliv se vydry řadí mezi lasicovité šelmy, žijí jako ptakopyskové nebo jako bobři. Jejich přirozeným prostředím jsou také vodní toky. Tvar těla je uzpůsoben k plavání a chrup je adaptován na požírání ryb. V současné době jsou bohužel vydry ohroženy, nebezpečím jsme pro ně my. Nadměrný lov pro kožešiny snížil populace některých druhů vyder na minimum a v mnoha regionech lov pokračuje. Kalifornské mořské vydry jen tak tak unikly vyhynutí, a to především díky účinnému ochranářskému programu. V minulosti však existovalo mnoho zajímavých vyder, jež žádný člověk nikdy nespatřil. Rod Teruelictis, vyskytující se ve Španělsku před 10 miliony let, může být jedním z předků současných vyder. Ačkoliv se jim podobal, není jisté, zda byl Teruelictis semiakvatický. Podle zkoumaných kostí lze usuzovat, že to bylo suchozemské zvíře. V jiném se toho však o vývoji vyder mnoho neví...

Všichni savci, jež jsme si přiblížili, potřebují k životu jak suchou zem, tak vodu. Příběh jejich
existence je jedním z dokonalých příkladů konvergentní evoluce...

Doufám, že se Vám tato část Konvergence líbila, pokud ano, komentujte...