Příběh dravce Jane-část 5.

Příběh dravce Jane, jeden ze dvou letních příběhů na tomto blogu, je již u konce. V poslední části se dozvíme, co se naší dinosauří hrdince přihodilo na konci života...

PŘÍBĚH DRAVCE JANE-PÁTÁ ČÁST:

Jane již byla 11 let stará a 6,5 metru dlouhá. Na tak velkého predátora se jen málokdo odvážil zaútočit. Acheroraptoři se v jejím novém teritoriu již nevyskytovali, za pár posledních let se zde však objevila stáda hadrosauridů rodu Thespesius. Jane s oblibou lovila mladé jedince. Stáda byla veliká, shromažďovala se v okolí řek a jezer a čas od času si mohutní býložravci ani nevšimli toho, že přišli o jednoho člena. Jane si našla dokonalý úkryt uprostřed listnatého lesa, bylo tu příjemně chladno, v odpoledních hodinách většinou korunami stromů prosvítaly tenké paprsky slunečního světla a byl tu také klid. Okolní stromy byly sice domovem kolonie Purgatoriů, maličkých předchůdců primátů, jejichž čas měl teprve přijít, ti však Jane vůbec nerušili. Jednoho rána se Jane probudila a pocítila, jak se jí jako by dozadu stahují plíce. S těží nadechovala a nabírala vzduch jen po troškách. Něco nebylo v pořádku. Vypadalo to, že sopečný prach, který dýchala každý den ve svém bývalém teritoriu, vykonal své. Jane se postavila, bohužel se jí však zamotala hlava. Měla pocit, že jí teď bolí nejen plíce a hrdlo, ale také mozek. Stála a dívala se pod sebe mezi vlhké listí, na něž ráno napadala ranní rosa. Bylo ještě brzy, ale přesto bylo poznat, že dnešní den nebude pěkný. Počasí se kazilo a nad lesem se objevily mraky, z nichž každou chvíli mohlo začít pršet. Jane se konečně uklidnila, dýchala již pozvolna a nakonec z místa úkrytu vyšla do otevřenější části lesa. Tam ji zaujal pohyb dvou Thescelosaurů. Měla celkem hlad, začala se za nimi plížit, natahovala krk dopředu a snažila se prohlédnout si okolí, aby Thescelosaurům odžízla jakoukoliv únikovou cestu. Zatímco se na ně soustředila, Thescelosauři začali být více pozorní. Nejspíše něco tušili. Cítili, že se sem možná něco blíží. Pozorně naslouchali, zanechali ranní pastvy. Jane omylem stoupla na klacík. Praskavý zvuk byl pro Thescelosaury výstřelem z pistole. Dříve, než Jane vyběhla zpoza keřů, utíkali již jednou lesní cestou zpět ke stádu. Jane zatřepala hlavou, odfoukla z nozder prach a šla zkusit štěstí jinam. Po cestě lesem našla mršinu Thespesia. Byla sice na lovu, ale zde měla maso přímo před nosem a bez rozmýšlení se do něj pustila. Bylo již lehce nahnilé, ale Jane to nevadilo. Much zde bylo stále po málu a maso bylo poživatelné. Při hodování si Jane ani neuvědomila, čí oběd může jíst. Tady přece žádní jiní predátoři velcí jako ona nežijí, jelikož jde o její teritorium. Co tedy Thespesia skolilo? Jane to měla brzy zjistit. Z lesa vyšel mohutný samec jejího druhu a nevypadal příliš nadšeně z toho, že někdo požírá jeho kořist, kterou tak snažně ulovil. Jane už ucítila jeho pach, ale samec byl rychlejší a dříve, než se stačila otočit, schytala kousnutí do ocasu. Jane krvácela a řvala u toho. Neměla ani dost síly na to, aby se protivníkovi postavila. Tento vetřelec si dělal nároky na její území a ona jej nemohla přemoci. Utekla do lesa, zpět k úkrytu. Útěk ji velmi vyčerpal a Jane začala opět kašlat. Nemohla se ani nadechnout, musela se cítit strašně. Několik minut takto zápolila doslova sama se sebou, mezitím se z nebe spustil prudký liják. Jane vyšla z lesa opačnou stranou a stanula u řeky, na jejímž břehu kdysi zabila dvojici Ornithomimů. Napila se takřka průzračně čisté vody a hlavu na chvíli opřela o větev stromu. Zorničky měla rozšířené a opět ji přemáhal kašel. Kousek opodál procházelo stádo Hypacrosaurů. Vedoucí stáda, asi šedesátiletý samec, nevěřil vlastním očím. Viděl teď největší postrach svého života, jak doslova umírá bolestí a stáda si ani nevšimne. Nebylo to ale zranění na ocasu, co ji tolik trápilo. Nemohla zkrátka dýchat. Jane byla dinosaurem žijícím ve stále nemocnějším světě, v němž již dinosauři pomalu mizeli. Počátek vulkanické činnosti, jež otrávila atmosféru a zcela jistě se později podílela na vyhynutí dinosaurů, což ještě urychlil pád asteroidu, též pocítila. Toho odpoledne její bezvládné, nehybné tělo upadlo do vody říčního koryta, aby mohlo být zakonzervováno na dalších 65 milionů let...

Nebyla to strašlivá zranění, z nichž mnohá se nakonec zahojila, co ji připravilo o život. Byl to sopečný prach, kterého se Jane během života nadýchala velké množství, aniž by to věděla. Když o 65 milionů let později nalezli paleontologové její fosílie, byla z toho vědecká senzace. Mladý dinosaurus, 11 let starý, 6,5 metrů dlouhý a vážící okolo 600-700 kilogramů, jenž z jakéhosi důvodu zkrátka zemřel... Rekonstrukcí je však mnoho a my zřejmě nikdy nebudeme znát pravdu o smrti tohoto tvora. Nikdy se nedozvíme, zda to mohl být sopečný popel či prach, který způsobil zánik Jane, anebo zemřela na nějakou nemoc. Mohla být zraněna při souboji nebo při lovu býložravce. Mohla ji překvapit záplava nebo písečná duna. Jasné je však jedno, a pochybovat se o tom nedá. Jane zemřela na konci Křídové období v místec, kde se dnes nachází proslulé naleziště Hell Creek v Montaně...

Doufám, že se Vám Příběh dravce Jane líbil, pokud ano, komentujte. Můžete také napsat vlastní názory, nejen na příběh, ale i ohledně smrti Jane. Můžete napsat, jaká je Vaše teorie vysvětlující její smrt. Rozhodně to byl dinosaurus, jenž si zaslouží úctu a jenž prožil pravý prehistorický, divoký život...