Obrázek týdne 10. 1. 2025

I v druhém lednovém týdnu jsem se v rámci obrázkové rubriky rozhodl gravitovat k zimnímu paleoartu, tentokrát podstatně bělejšímu, než posledně. Krátce po publikování předešlého Obrázku týdne jsem na webu DeviantArt narazil na toto velice hezké dílo od britského paleoumělce Anthonyho Hutchingse, vystupujícího pod přezdívkou anthon500. Je to jeden z jeho starších obrazů, uveřejněný v roce 2013, kdy svůj účet na DeviantArtu založil. Jsem si jist, že na nějaké z Anthonyho děl už jste někdy narazili; třeba v roce 2021, když se na seznam britských spinosauridů umístili Ceratosuchops a Riparovenator, a médii běžně kolovala jeho rekonstrukce oněch dvou piscivorních potvor. Co říkáte na toto ledové dílo? 

Popisek k obrázku: Stádo mamutů srstnatých (Mammuthus primigenius) bylo nuceno zavítat při svém pochodu na ledem pokryté jezero, a ke vší smůle se jeden z chobotnatců propadl. Jedná se o matriarchu stáda, kráčející vždy v popředí. Led její sedmitunové tělo nedokázal unést, a pro ni nyní nastává boj o holé přežití. S hlasitým, poděšeným troubením zvedá svůj chobot k obloze, a jedinou končetinou, totiž tou levou přední, se snaží vysoukat se ven z otřesně chladivé vody, která v rychlosti ubírá jejího tělesného tepla a znehybňuje zadní část jejího trupu. Mamut sebou zmítá, studivá voda smíšená se slinami mu teče po bradě, a led dále praská. Neštěstí přihlížejí ostatní členové stáda. Jedna samice, kterou doprovází její několikaměsíční mládě, se raději vzdaluje, aby náhodou také nedošlápla na tenký led a nepotkal ji stejný osud. Dvě samice kráčející za matriarchou jsou nyní představitelkami jakési naděje. Mohly by své kly zaklesknout za ty její, a pokusit se ji vytáhnout zpět na led. Ať se však snaží, jak mohou, jejich chůze je pomalá, a než se ke své dlouhaleté družce dostanou, může jí už nad ledem čnít jen špička chobotu. Život v době ledové je krutý, smrt číhá na každém kroku, ale co mamuty udržuje při životě, kromě silné tukové vrstvy a huňatého kožichu, je jejich hluboké sociální cítění. Podobně jako v případě dnešních slonů afrických (Loxodonta africana), i mamuti mohli táhnout v až tisícihlavých stádech. Jak napovídají jejich 11 000 až 11 300 let staré zkamenělé stopy ze St. Mary Reservoir v kanadské Albertě, stáda mamutů byla tvořena dospělci, subadulty i mláďaty. Ve stádech nicméně dominovaly dospělé samice, dospělí mamutí samci se v krajině pohybovali samostatně. Tato scéna se odehrává na Sibiři ve středním pleistocénu před 200 000 roky.

Anthonyho obraz mi připomíná scénu z 6. epizody Putování s pravěkými zvířaty (Walking with Beasts) z roku 2001, ve které se pod jednou členkou mamutího stáda též prolomí led, a ona pak pomalu umírá v přítomnosti svých družek. Kdo ví, třeba mamuti opravdu takto umírali na zamrzlých ledových jezerech.

Na blogu stále platí tichý režim. Od minulého pátku tedy přispívám jen párkrát týdně, nicméně ve středu jsem započal projekt 6 vybraných druhů kynodontů, a ten bude zcela jistě během ledna pokračovat. Také bych do konce týdne rád napsal o jedné chystané knížce, která má co nevidět vyjít. Více zatím neprozradím, ale určitě se sem pro tip na čtení vraťte!

Přeji vám hezký druhý lednový víkend, a pokud se u vás náhodou udržel led někde na jezírku či rybníku, nedělejte rozhodně to, co udělali mamuti na tomto obrazu - nepokoušejte to, a držte se raději na břehu!