Nová kniha o starobylé DNA vychází 20. ledna 2025

Jen o málokterém tématu se médii, ale i populární fikcí šíří tolik nesmyslů, jako o DNA. Idea, že naleznutí genetické informace prehistorických živočichů je prvopočátkem v procesu jejich návratu do našeho světa, je sice romantická, ale absolutně neodráží realitu. Jurský park bude navždy fikcí, a cenit si jej můžeme spíše pro jeho anti-kapitalističnost (byť Crichton nebyl politicky žádný svatoušek, rozšiřoval třeba mýty o HIV) než pro pseudovědecké vysvětlení klonování neptačích dinosaurů. Senzaci vyvolávají také objevy starobylé DNA (též aDNA) našich prehistorických příbuzných či předchůdců ze starověkých časů. Internetem se šíří snadno zpochybnitelné příspěvky a mýty o využitelnosti genetických informací starodávných lidí. Z DNA se prostě stala celebrita, opěvovaná a vynášená do výše, a proto je třeba hovořit o její skutečné tváři, pro senzacechtivé ovšem již nepříliš přitažlivé. Nová kniha archeoložky, museoložky a interdisciplinární výzkumnice Anny Källén se starobylou DNA zabývá, a představuje její nedostatky a přínosy, jakož i příběhy a politiku, která interpretaci výsledků výzkumů ovlivňuje. Kniha nese název The Trouble with Ancient DNA: Telling Stories of the Past with Genomic Science, a 20. ledna 2025 bude vydána tiskem University of Chicago Press. Půjde o kvalitní, 163 stran dlouhou publikaci, která by měla být přečtena každým, kdo se vážně o problematiku výzkumu DNA vyhynulých organismů zajímá. Källén věnuje část nové publikace etice související s vytvářením narativů na základě výzkumů starobylé DNA, a řeší, kdo je pak zodpovědný, jsou-li tyto narativy využity pro nebezpečné politické projekty, například takové, které mohou ubližovat lidem na základě barvy jejich kůže. 

Obálka knihy The Trouble with Ancient DNA: Telling Stories of the Past with Genomic Science. Obrázek z webu Amazon.com

Genetička Maanasa Raghavan z University of Chicago napsala pro novou knihu recenzi s pozitivním ohlasem: "Källén se ponořuje do toho, jak byly techniky výzkumu starobylé DNA implementovány a interpretovány v kontextu lidské evoluce, a to jak uvnitř, tak mimo výzkum. V knize se zabývá třemi širokými aplikacemi starobylé DNA - migracemi ve velkém měřítku, genetickými vztahy mezi minulou a současnou populací a rekonstrukcí fenotypu - přičemž se pozorně dívá na řadu případových studií z existující literatury a pracuje na tom, aby byly odhaleny společenské dopady takových děl, včetně způsobů, jakými byla kooptována k prosazování rasistických programů." Recenze doktorky Raghavan ve mně o tuto knihu vzbuzuje velký zájem, protože mě téma spojení vědy a rasismu, popřípadě jiných typů institucionalizovaného útlaku, už nějaký čas zajímá. Lákavá je také recenze odborného zpravodajského časopisu Publishers Weekly: "Novináři a vědci podle této pronikavé studie šíří pochybné historické příběhy založené na nadměrné extrapolaci z důkazů DNA. Källén vysvětluje limity shromažďování DNA ze starověkých kostí a dalších archeologických nálezů a poznamenává, že DNA je často tak poškozená, že vědci mohou obnovit pouze méně než 10 % genomu... Osvětlení toho, že teorie genetiků o minulosti často říkají více o nich samých než o předmětech jejich výzkumu, poskytuje spoustu podnětů k zamyšlení." Věda je lidskou činností, a vědci mají své předsudky. Výzkumník s internalizovaným rasistickým smýšlením bude interpretovat výsledky svých dat jinak, než výzkumník bez předsudků. A proto je důležité číst knihy, jako je tato, abychom lépe porozuměli vědě jakožto lidské činnosti, a uměli k ní kriticky přistupovat.

Anna Källén pracuje pro Univerzitu Umeå ve Švédsku, a má na svém kontě řadu archeogenetických studií. Zmíněn může být její článek "Jsem Viking! DNA, populární kultura a konstrukce geneticizované identity" (I am a Viking! DNA, popular culture and the construction of geneticized identity), který vyšel v lednu 2021 v recenzovaném časopise New Genetics and Society. Při onom výzkumu se zabývala touhou být Vikingem u lidí s vikingskými předky v souvislosti s pre-existujícími diskurzy o této skupině lidí a o jejich DNA. Jedním z výsledků, ke kterým se při výzkumu došlo, bylo diskurzivní spojení figury Vikinga s bělošstvím; lidé hlásící se k vikingské identitě si nepřímo nárokují jakousi bělošskou identitu, a různé osobnostní rysy jsou pak těmito lidmi přičítány konstruktům vikingských berzerkerů a průzkumníků. Je to vskutku zajímavá práce, jistě neméně přínosný byl však také článek, který Anně Källén a jejím kolegům vyšel v Current Anthropology v prosinci 2024. Nese název Kamenná horečka: Propast mezi ideální a skutečnou praxí ve výzkumu starobylé DNA (Petrous Fever: The Gap between Ideal and Actual Practice in Ancient DNA Research). Výzkum se zabýval soutěživým hledáním archeologických pozůstatků používaných v genomických analýzách aDNA, přičemž tato soutěž ubližuje antropologickému výzkumu a poukazuje na asymetričnost a nerovnost v akademickém prostředí, spojenou s konflikty a etickými dilematy. Anna Källén bezpochyby řeší ve svých publikacích zajímavá, palčivá, snad až ožehavá témata, kterým je dobré věnovat pozornost. I z toho důvodu mám o její novou knihu rozhodně zájem.

Nezapomeňte tedy, že akademická publikace The Trouble with Ancient DNA: Telling Stories of the Past with Genomic Science vychází 20. ledna 2025. Ať už vás archeologie, genomické výzkumy, genetika, aDNA, etika ve vědě a různé ovlivňování vědy zajímá či ne, myslím si, že bude stát za to po této knize sáhnout a přečíst si ji! Ke koupi (nyní k předobjednání) je v paperbacku za 20 dolarů (489 českých korun) na Amazonu.