Obrázek týdne 24. 1. 2025

Těžko se tomu věří, ale přesně před měsícem byl Štědrý den! Člověk by kvůli těm šílenostem, které se udály za poslední dny, nejraději cestoval zpět v čase - a to nejen do období Vánoc. Naposledy s vámi na nějakou dobu hodlám v rámci obrázkové přehlídky toho nejlepšího paleo a wildlife artu sdílet nějaké to zasněžené dílo, díky němuž, doufám, zapomenete na pár minut na Muskovo hajlování a celkově na inauguraci Trumpa (aneb na pižmoprda, jak nyní té dvojici říkám; české významy příjmení oněch dvou blbečků již nyní netřeba uvádět). Autorem tohoto obrázku je nesmírně talentovaný HodariNundu, jehož díla jsem již v minulosti do Obrázků týdne zařadil. Zobrazuje zcela nově popsanou velkou kočku, která byla představena v článku publikovaném tento měsíc v Science Advances. 

Popisek k obrázku: Sněžný levhart poddruhu Panthera uncia lusitana se s loveckou vášní vrhá na kamzíka (Rupicapra sp.), dosud se poklidně pohybujícího po strmém svahu v horách. Velká kočka dokonale splynula s okolním prostředím, ztratila se mezi kusy skal a dlouho se držícím sněhem, a protože chladivý horský vítr foukal proti ní, býložravý kopytník o ní vůbec nevěděl. Pak se náhle šelma spustila ze skalního převisu, a její přední tlapy, vyzbrojené hrozivými drápy, nyní směřují k boku nebohé oběti, vyluzující v momentu překvapení z hrdla bručivý, poděšený zvuk, předznamenávající její brzký konec. Náhlá spoušť vyděsila opeřence s křiklavě zabarveným spodkem křídel; ten v rychlosti odlétá co nejvýše, aby se vyhnul jakýmkoli problémům, byť levhart by mu nepochybně nevěnoval nejmenší pozornost. Kamzíka čeká pád, kousanec do krku, ohromná bolest a trýznivé umírání v šoku. Je dosti možné, že podobné scény nebyly na Pyrenejském poloostrově v pozdním pleistocénu něčím výjimečným. Nově popsaný vyhynulý poddruh sněžného levharta neboli irbise (Panthera uncia), dnes přežívajícího v horských oblastech střední až jižní Asie, byl doma v pozdějším Portugalsku, jak ostatně nasvědčuje přízvisko lusitana (odkaz na římskou provincii Lusitánie). Jeho typový exemplář pochází z Manga Larga ve středu země, a datuje se do pozdního pleistocénu, do časů posledních ledových dob. Nejde však o první extinktní subspecii irbise známou z jihozápadní Evropy; v roce 2022 byl na základě fosilních pozůstatků z francouzských Pyrenejí popsán poddruh Panthera uncia pyrenaica. Validita oné subspecie je však nejistá, na rozdíl od zde vyobrazeného poddruhu. Dnes přežívají tři poddruhy irbise; P. u. uncia z Pamíru, P. u. irbis z Mongolska a P. u. uncioides z Himálaje a čínského Čching-chaje.

Časem bych o vyhynulých evropských poddruzích sněžných levhartů rád napsal článek, v současnosti jsem však časově jaksi omezen, a tak jej očekávejte někdy později. Jsem rád, že jsem vás o tomto zvířeti mohl informovat alespoň prostřednictvím sdílení Hodariho výtečného paleoartu.

V příštích dnech očekávejte paleomediálně zaměřený příspěvek či dokonce příspěvky. V poslední době vyšlo několik propagačních snímků k hned několika dokumentům a filmům s tématikou prehistorického živočišstva, a já k nim mám určitě pár slov! Mimoto v příštím týdnu hodlám vydat alespoň jednu další část projektu 6 vybraných druhů kynodontů.

To je protentokrát vše, užijte si zbytek týdne!