Prague Pride 2023: Duhová Praha krokem k lepší budoucnosti

Včerejším pochodem z Václaváku na Letnou byl završen týdenní program přednášek, setkání, tanečních a hudebních vystoupení i rozšiřování povědomí o životech a zkušenostech queer lidí nejen v této malé zemi. A já se ho, jako queer, samozřejmě účastnil, spolu s asi 60 000 lidmi, jež přijeli ze všech koutů ČR, ale i z Velké Británie, Německa, Slovenska a dalších zemí na jednu z nejbarevnějších každoročních pražských událostí. A měl jsem se, stručně řečeno, výtečně. Pride je příležitostí spojovat se s lidmi, navazovat nové vztahy, dozvědět se o zajímavých tématech, rozšířit si povědomí o tom, jak se ostatním queer lidem žije, a taky si koupit nějakou tu placku, náramek nebo vlajku. 

Přestože Prague Pride je již mnoho let neodmyslitelně spjat s letním programem Prahy, a patří mezi její vůbec nejnavštěvovanější akce, bylo to tentokrát poprvé, co jsem šel i v pochodu. Byla chyba, že jsem se do něj nepřidal třeba loni? Jistě, protože to byl suprový zážitek. Dny, jako včerejšek, jsou skutečně těmi, kdy se vracím domů pln nadějí, že nějaká forma lepšího světa nás čeká. Na letošní Pride přišla i spousta hetero spojenců, akci samozřejmě podpořila různá politická uskupení, od Mladých zelených po Piráty, mávalo se černorudými, černofialovými a především černorůžovými vlajkami, skandovalo se, a podepisovaly se i petice. Protože petici za manželství pro gay a lesbické páry od Jsme fér jsem podepsal už před lety, bylo by mé jméno na papíře asi zbytečné, ale abych řekl pravdu, podpořil jsem alespoň petici za legalizaci eutanázie v Česku. I to je téma, které je důležité, a kterému je třeba věnovat pozornost - a když už se stánek těchto aktivistů na Prideu objevil, já zkrátka nemohl říci ne.

Jinak se letošní Prague Pride nesl ve velmi různorodém duchu, od vystoupení zpěvačky LP po prodej tetování s Okamurovým ksichtem s duhovými slzami. Nechyběla kritika velkých korporací, jež Pride podporují pro zisk, a mluvilo se také o zkušenostech menšin v minoritách. Dozvěděli jsme se, jak se žije gay a bisexuálním lidem v romské menšině, a jaké vyrůstání mají mladí LGBTQ+ lidé v komunitě vietnamské. V pochodu důrazně zazněly připomínky, že queer identita není na prodej.

Taková je Praha - plná lidí, kteří jsou solidární, a kteří mají rádi duhu. Zdroj fotografie: Novinky.cz

Zakončení pochodu na Letné bylo fajn; mnozí z nás si sedli do parku, protože fakt pařilo, ale sem tam jsme si třeba zašli koupit colu nebo jiné pití. Objevilo se i pár hecklerů - možná tak deset nebo patnáct incelů z klerofašistické manosféry, z nichž jeden mě obzvláště pobavil. Vysmáli jsme se mu, vypískali jsme ho, a on chudák začal polykat, jak kdyby se mu v puse sběhl oceán slin. Let's face it, byli jsme pro něj neodolatelní. Heckleři, kteří byli pravděpodobně ultrakatolíky, neútočili jen na LGBTQIA+ lidi, ale dokonce i na náboženské menšiny, jež podporují sňatky pro všechny - vyřvávali nesmysly o českých husitech a protestantech. Náckové holt existují - Landoni Kaelberové antigenderového hnutí s penězi od Kremlu, snažící se útočit na menšiny ve společnosti, vyvolávat v ní nepokoje, a rozdělovat ji. Naší zbraní je samozřejmě solidarita - pár fanatiků nezmůže nic vůči 60 000 lidem, kteří do pochodu jdou s pocitem sounáležitosti a s cílem podpořit své kamarády, a dokud budeme lidmi, a budeme otevřeni každé odlišnosti, každé zkušenosti, každé identitě, a budeme-li si vědomi toho, že spolu můžeme vytvořit lepší svět, nikdo nás nezastraší zpátky do skříně. Alerta, alerta, queer feminista.

Letošní Pride měl téma "Tradičnější, než myslíte", a to je rozhodně pravda. Byli jsme tu vždycky, jak zní název legendární knížky queer aktivisty Filipa Titlbacha vydané minulý rok, kdežto všelijaké tradice - jak vám jistě potvrdí jakýkoliv odborník na kulturu a její dynamiku - se v průběhu času měnily. Jen slovo heterosexualita za posledních sto let změnilo význam tak moc, že by se někteří z našich straight kamarádů divili (přečtete-li si o tom něco víc, a budete zděšeni, ujišťuji vás, že nemusíte mít strach - ještě stále je čas na vaše zateplení!😉). Ti, kteří se ohánějí tradicemi a uzurpují naše životy, tak činí s mocenskými cíly, ale jejich argumentování je zcestné. Jak jsem již psal v jednom ze svých článků o asexualitě, queer osvobození není jen věcí nějakého politického boje mezi pravicí a levicí. Je věcí boje o lidskou svobodu proti těm, jež chtějí ovládat - proti autoritářům, jež po celou historii státního zřízení, organizovaného náboženství a tržní ekonomiky hledali a hledají způsoby, jak nás, všechny lidi ve společnosti - ať už se identifikujeme jako queer či ne, ať už jsme z třídy pracujících či z třídy střední - ovládat. Queer osvobození je však podle mne nevyhnutelné, byť cesta k němu může být klikatá. Ano, byli jsme tu vždycky, a vždycky tady budeme. A jak zaznělo už párkrát letos v pražských ulicích na několika akcích proti fašounům útočícím nejen na queer osoby, "vaše děti budou jako my!" Možná i proto, že každý queer teoretik z akademické sféry by vám řekl, že všichni lidé jsou od přírody queers, kdežto heterosexualita je jen mocenský konstrukt vytvořený těmi, jež chtějí mít moc nad těly lidí - z různorodých důvodů. Vytrváme, budeme se dále scházet, bojovat za naše práva, za akceptanci, a přitom si budeme dál užívat zábavy!

U Národního divadla v řadě za sebou na pouličních lampách visí několik queer vlajek. Radost! Pořízeno mnou při cestě na tramvajovou zastávku po skončení včerejšího pochodu

Možná, že jste byli na pochodu včera také. A pokud ne, tak vás zvu na příští rok. Můžete jít s někým nebo jen tak sami, na tom nezáleží. Jediné, na čem záleží, je, zda jsme solidárními bytostmi. S empatií dojdeš daleko. A nejen na Prideu (on to není takový kus z Václaváku na Letnou!). Těším se, až čtenářstvo Blogorgonopsida a spoustu nadšených přírodovědců, umělců, aktivistů a dalších zastihnu na Prague Pride 2024!