Pravěké safari-Výlet do Permu (2/2)

Minulá část: http://blogorgonopsid.blog.cz/1308/praveke-safari-vylet-do-permu-1-2 .

Pravěké safari-Výlet do Permu-část druhá:

Ctenorhachis na mě ale nezaútočil. Chvíli se na mě zlověstně díval, pak ale pohlédl kamsi nade mne a hlava zmizela, pelášil totiž pryč. Okamžitě jsem hlavu také obrátil směrem ke skále. Byl tam onen tvor, kterého jsem chvíli předtím letmo zahlédl. Další masožravý pelykosaur, Dimetrodon. Byl větší než Ctenorhachis a vyběhl dolů ze skály. Nevěděl jsem co mám dělat, ale po mě nešel. Pouze kolem mne proběhl a zdviženou nohou mě při běhu pořádně kopnul do kolene. Svalil jsem se mezi bělavé kameny. Dimetrodon šel totiž po Ctenorhachisovi, to on mu způsobil tržné rány na zadních končetinách a teď, když se jeho kořist vrátila, neváhal a vybral si raněné zvíře před vyděšeným přírodovědcem. Chvíli jsem myslel, že mi snad Dimetrodon zlomil nohu, ale nakonec jsem se zase pevně postavil a zaběhl do lesa, abych s kamerou oba dravce pronásledoval. Bylo to však marné, neboť oba zmizeli v zeleném plášti lesa. Po následující hodinu a půl jsem se pokoušel zjistit, jestli byl Dimetrodonův lov úspěšný, ale nenašel jsem ani stopu. Žádná krev na listí, žádné šlápoty v suché zemi, prostě nic. Rozhodl jsem se tedy vrátit ke kamenným pláním, kde převládalo velké stádo Edaphosaurů, jež jsem ráno pozoroval. Cestou kolem řeky jsem potkal obojživelníka rodu Seymouria. Poznal jsem, že pronikavými zvuky hledá družku. Bohužel však neúspěšně. Nechtěl jsem ho nějak vyplašit a tak jsem si z říčky vzal jen trochu vody do láhve a šel jsem pryč. Na kamenné pláně jsem dorazil až za rozpáleného odpoledne. To, co jsem viděl, mi doslova vzalo dech a zastavilo se mi srdce. Skupina Edaphosaurů stála opodál a nechtěně přihlížela kruté hostině. Tři velcí Dimetrodoni totiž skolili starého člena stáda býložravců. Jindy barevná plachta na zádech Edaphosaura teď byla obarvena krví. Rychle jsem se skryl za mladým jehličnanem...

Něco jsem natočil, něčemu jsem raději nechtěl ani přihlížet a po pár minutách mě brutální oběd dost omrzel. Udělal jsem však neopatrný krok a zakopnul mezi kameny. Hlava až po ramena vykoukly za jehličnanem a jeden Dimetrodon si mě všiml. Slyšel jsem jeho hlasité dýchání. Když jsem se mu podíval do očí, všiml jsem si spousty jizev. Jeho soupeři se ho asi před lety pokoušeli často připravit o oči. Dimetrodon zařval a já vstal. První, co jsem udělal, byl útěk. Ovšem ne zběsilý. Stádo Edaphosaurů bylo jen kousek ode mě a jak jsem již věděl, nevadí jim, kdybych mezi ně vběhl. Přestě to jsem udělal. Dimetrodon ale ani neměl pomyšlení na to, abych se stal jeho potravou. Byl už zaměstnán, pojídal teď mrtvolu. Den v Permu se pomalu chýlil ke konci, stejně, jako můj denní výlet, mé denní pravěké safari. Okolo sedmé hodiny večer jsem neodolal a vrátil se zpět do lesa. Chtěl jsem aspoň vědět, jak to s Ctenorhachisem a Dimetrodonem dopadlo. Když slunce zčervenalo, mezi stromy jsem zahlédl Ctenorhachisovu mrtvolu. Ve velké díře uvnitř břicha byly k vidění hlavy. Samec obojživelníka rodu Seymouria si dopřával večeři, a už nebyl sám. Viděl jsem ho i s jeho novou družkou. Tímto mé pravěké safari v Permu skončilo...

Příště: Jackova další cesta ho zavede o 150 milionů let zpátky v čase, do období rozkvětu dinosaurů - Jury. Nebude však sám. Pojede s ním celý tým vědců, včetně jeho přítele Johna Guara. Společně všichni chtějí prozkoumat svět dinosaurů v Severní Americe. Především pak ale také svět velkých predátorů. A to se samozřejmě neobejde bez zranění...