Pravěké safari-Výlet do Permu (1/2)

Dnes se Jack Sectict vydá na denní výlet do období, zvaného Perm. Chce na vlastní oči vidět fascinující zvířata, která žila dávno před dinosaury. I mezi nimi však byli dravci, před kterými se bude muset Jack mít na pozoru...

Pravěké safari-Výlet do Permu-první část:

Mé již páté pravěké safari začínalo uprostřed snad nekonečného jehličnatého lesa v Severní Americe před celými 290 miliony let. Doba, ve které jsem, se nazývá Perm a jedná se o poslední geologické období prvohor, nebo-li paleozoika. Dinosauři, pterosauři ani savci se ještě nevyvinuli, v této době vládli planetě savcovití plazi. Jehličnatý les, ve kterém jsem ovšem začal, se ani zdaleka nepodobal lesu s jehličnatým porostem, jaký najdeme dnes. Na zemi leželo jen minimum jehličí a občas se okolo stromu usadila menší zelená rostlina. Jinak zde byla půda kamenitá a já poznal, že tu už dlouho nepršelo, snad několik měsíců. Neotálel jsem s opravdovým safarim, v půl osmé ráno jsem se zvedl a začal cestovat dopředu. Jednu chvíli jsem nic neviděl a začal jsem být zcela zoufalý, ale pak se objevilo v dálce nějaké zvíře. Bylo pěkně daleko, dál za lesem. Jakmile jsem z něj vyšel, okamžitě jsem tvora identifikoval. Byl to pelykosaur jménem Edaphosaurus, velmi úspěšný savcovitý plaz. Jednalo se o mládě s ještě nebarevnou plachtou na zádech, doufal jsem, že v blízkosti bude celé stádo. Nemýlil jsem se. Stačilo vyšplhat se na vrcholek kamenitého kopce a objevil jsem stádo Edaphosaurů s nějakými dvaceti členy. Mládě mezitím seběhlo ze svahu dolů a připojilo se ke školce mladých jedinců. Jejich hrátky a honičky bych natáčel pořád, ale byl jsem si vědom toho, že tak velké stádo musí nutně lákat masožravce. Sešel jsem dolů z kopce. Staří Edaphosauři si mě zvědavě prohlíželi. Instinktivně poznali, že nejsem životu nebezpečný, jeden z nich něco zabručel a dále o mě nejevili ani trochu zájmu. Dokonce ani mláďata nebyla zděšena v mé přítomnosti. To mi dovolilo natáčet je skutečně zblízka. Po hodině ztrávené uprostřed stáda mohutných býložravců jsem byl pevně rozhodnut, že je třeba pokračovat ve výletě pravěkou Amerikou...

Podařilo se mi najít parádní místo pro život dalších zvířat. Všude se rozprostíraly kapradiny a všemožné další rostliny. Po malé písčině se pohyboval nějaký tvor. Lehl jsem si mezi kapradiny a opatrně ho pozoroval dalekohledem. Chvíli jsem nevěděl, co to je za rod. V této době žila na Zemi spousta pelykosaurů s ať už malou, či velkou ploutví na zádech. Domníval jsem se však, že jsem objevil Ctenorhachise. Když se konečně zastavil, uviděl jsem, že má ošklivě pokousané obě zadní končetiny. Ostatně, zdálo se mi i předtím, že nějak těžce utíká. Nevypadal ale nijak poplašeně. Buďto mu takové zranění způsobil ostrými zuby jiný Ctenorhachis, nebo to byl jiný, větší dravec. Proklouzl jsem mezi stromy a procházel se tímto neznámým krajem dál. Na skále, nad lesíkem, leželo další zvíře. Viděl jsem ho ale jen na chvíli. Pak za mnou zašustily kapradiny a vynořila se Ctenorhachisova hlava. Byl jsem dost vyděšen. Ačkoli oči dravce nevypadaly zlostně, otevřel strašnou tlamu...

Permský výlet bude samozřejmě pokračovat, ale Jack si neuvědomil, že je teď obklíčen z obou stran. Na skále je podivné zvíře a dole je zase Ctenorhachis, který možná bude útočit. Příběh bude dokončen ještě tento týden...