Pravěké safari-Jurské dobrodružství (4/4)

Minulou část najdete zde: http://blogorgonopsid.blog.cz/1308/praveke-safari-jurske-dobrodruzstvi-3-4 .

Pravěké safari-Jurské dobrodružství-část čtvrtá:

Nenastala má poslední vteřina. Vylezl jsem z padlého stanu a spatřil Rhamphoryncha. Ten ptakoještěr byl tím, co způsobil, tak vylekaný, že vypadal, jako by ho mělo něco sežrat. Jen jsem se zasmál, za světla baterky postavil stan a šel si lehnout. Druhý den ráno jsem přeběhl pláň a tak, jako před dvěma dny, jsem prošel les napříč teritoriem Allosauří samice. Zajímalo mě, co se nachází ještě dál. Jakmile se mi podařilo dostat se k hnízdu, spatřil jsem něco otřesného. Allosauří samice už vyháněla svá mláďata z hnízda a ta, která neutekla, jednoduše rozdrtila svými čelistmi a pak je sežrala. Tohle obyčejně dělávají i matky krokodýlů v jednadvacátém století, ale tento dinosaurus to vše prováděl s takovou krutostí, že mi těch mláďat muselo být nutně líto. Odnesla to dvě, ostatní čtyři utekla. Instinktivně běžela mezi skály na východ. Právě to bylo místo, které mě tolik zajímalo. Mezi křovinami jsem se proplazil obloukem od samice a zamířil k tomu místu. Měl jsem radost, když jsem zaslechl hučení řeky. Stanul jsem v kaňonu, kterým v mohutném proudu protékala velká řeka. Okolo peřeje se shromáždila skupinka alosauřích mláďat a všichni se naráz napili. Mělý dobrý důvod k tomu, aby zůstali tady. Protože kus odsud se mezi zelenými stromky na písčité půdě páslo pět gigantů! Byli to Brachiosauři, velcí titáni Jury, jedni z největších dinosaurů, kteří kdy existovali. Za nimi kaňonem procházelo stádo Diplodoků. Nad hlavami jim zase poletovali ti Rhamphorynchové, kteří sem dolétali až z pobřeží. Lovili tu sladkovodní ryby a také obojživelníky. Pak jsem spatřil i dvojici Ornitholestů. Tito predátoři asi žili v párech, protože jsem je zatím vždy viděl jen v tomto počtu. Nakonec se vrhli na mláďata Allosaura a bez milosti všechny pozabíjeli. Na natáčení tu bylo moc světla, pro jednou jsem za to byl rád. Potom se Ornitholestové podívali na mě. Na chvíli jsem znehybněl, ale pak mi to vše došlo a utíkal jsem mezi cykasy. Ornitholestové se rychle hnali za mnou...

Utíkal jsem až na kopec, tam jsem zakopnul a Ornitholestes na mě skočil. Dokonce mi nepříjemně poškrábal obě ruce, kterými jsem se bránil útokům nebezpečné zubaté tlamy. Ale Ornitholestové za chvíli utekli, protože uslyšeli velmi hlasité zvuky. Na jedné ze skal stál John, vzadu byl Sam a ještě jeden ze studentů paleontologie. "Díky bohu!" řekl jsem, "ani nevíte, jak rád Vás zase vidím. Měl jsem pocit, jako by na mě skočilo něco těžkého. I když tihle dravci váží tak padesát kilo, drápy se mi úplně zaryly do paží." John nato odpověděl: "Pro zoologa, což jsi ty, je to ale jen známka odvahy." Sam mi nakonec nervózně sdělil fakt, s kterým za mnou doopravdy šli: "Budeme to muset zabalit. Náš kopec je na území té smečky Allosaurů a další útoky už nesmíme riskovat. Jeden z mých studentů se zase pořezal o sklo, ale mohlo to dopadnout i hůř. I já měl namále, téměř mě sežrali." "Zdá se, že naše mise je u konce..." řekl jsem trochu pochmurně. Náhle zahučel obrovský předek stáda Diplodoků a celé stádo se dalo pomalým krokem kupředu. "Ale... Co to dělají?!" optal se John. "Myslím, že je to jasné," odvětil jsem, "putují zjevně na jih. Na jih, asi na hnízdiště." A tím začalo naše další pravěké safari, naše dobrodružství ve světě dinosaurů...

V příští části: Jack a jeho tým budou sledovat putování stáda Diplodoků na jih, kde mají tito býložravci hnízdiště. Jejich cesta bude ale velmi nebezpečná. Býložravce budou napadat velcí masožravci, dokonce i o něco málo větší, než Allosaurus. A tým nadšených přírodovědců také zažije kritické chvilky...