Pravěká zoo-Do Severní Ameriky svrchní Křídy!1

Pokud Vám nějak unikla minulá část mého dlouhého seriálu, můžete ji najít v rubrice Příběhy na vyprávění . Zde přináším další část!

PRAVĚKÁ ZOO-DO SEVERNÍ AMERIKY SVRCHNÍ KŘÍDY-část 1/5:

Můj sen o splnění zoo plné pravěkých zvířat se stal skutečností... Koncem června roku 2007 jsme měli už dva členy. Mladý samec Yangchuanosaura by pořád jen žral všechno maso, je velmi hladový. Samice Huayangosaura se ukázala být dokonce těhotná. Měla v sobě několik vajíček. Asi čtyři dny jsme chystali s Johnem další výpravu. "Minule to byla Jura, a co takhle dát Křídu?" "Dobrý nápad" odpověděl mi John. Nachystali jsme jeep a vyrazily jsme přímo do portálu. "Mějte se, a ať se Vám daří!" uslyšeli jsme Charlesův pozdrav. Zamával jsem, a už jsme byli pryč. Tehdejší doby ale nebyli lehké. Hned jak jsme přijeli do nějakého strniště, bylo tu moc suchých klád a stromů, uviděli jsme nějaká zvířata kolem pochodující. "Podívej, Jacku!" zavolal na mně John. "Nádhera! Hned jak jsme na začátku naší výpravy, vidíem tu naše první Křídové dinosaury! Parasaurolophové!" řekl jsem mu. Takže jsme byli tam, kde jsem doufal. V období svrchní Křídy před 75 miliony let. Zanedlouho se tu prožene velká smršť. "Už tady z mýtiny je vidět Elghornské pohoří. Činá sopka pro nás může být zkázou. Johne, nasedni do jeepu, musíme vyjet!". Asi za půl hodiny jsme uviděli stádo Parasaurolophů u jezera. Jeden mladý samec se šel k jezeru napít, ale v tom vyrazil jakýsi predátor. Parasaurolophus byl snesen pod hlubiny jezera...

"Je to támhle! Deinosuchové!" řekl mi John. Obrovití krokodýlové začali žrát ubohého dinosaura. Voda byla z poloviny plná krve. Chtěl jsem takovéto krokodýli chovat v parku, spousty jezer by tam pro ně byli skvělým územým. "Vymyslíme strategii, Johne." řekl jsem... Asi za dvě hodiny, ve čtyři hodiny odpoledne, jsme ten plán chtěli uskutečnit. "Tady máš maso, Jacku!" hodil mi John maso. Uvázal jsem jej na dlouhý provaz, a zahákl na něho. Nohou jsem začal dělat velké vibrace. "Budou určitě kousek odtud." řekl jsem, a uklidňoval. Kousek od toho místa jsem uviděl hlavu. Byl to jeden Deinosuchus-tentokrát by se mohlo všechno povést na první pokus. V náhlém zmatku vyběhl z vody, a běžel přímo k masu. Chvíly jsem utíkal až k portálu, a tam jsem také maaso hodil. Deinosuchus, nedbaje na mně, soustředící se jen na kus masa, proběhl portálem během 30ti sekund. Rychle jsme teleprtační časový portál vypnuli. Kus od toho místa se začalo pást stádo Parasaurolophů na stromech. Mezi nimi zaačli pobíhat nějací malý býložravci...

Co se stalo dál? O tom Vám napíši příště...