Závěr června se dvěma dinosauřími modely

Od sdílení mých posledních fotografií nejen zvířecích modelů uběhly už téměř čtyři a půl měsíce. Za tu dobu stačil roztát sníh, začalo nám jaro, venku se to zazelenalo, vyšlo druhé Putování s dinosaury a nachýlil se i čas vydání Jurského světa: Znovuzrození. Ze mne se v posledních týdnech stává čím dál větší JP posedlík, a ohledně sedmého snímku ze série Jurský park cítím velké nadšení. Cítím, že se ve mne probouzí jurskoparkovský duch doby, kdy jsem dokonce tvořil fanouškovský blog o původní trilogii. 

I proto jsem minulý čtvrtek, 26. června, vyrazil na malou fotografickou výpravu na ostrov Sorna. Nevěříte mi? Až uvidíte první dinosauří model, který v tomto článku figuruje, přejdou vás veškeré pochyby. Každý správný JP fanda totiž hned pozná to zbarvení! Nebyla to lehká výprava, večerní hodiny na Sorně jsou vskutku nebezpečné, a se zatměním jsem už co chvíli slyšel to známé raptoří "štěkání". Ale spoiler, přežil jsem, abych vám o tom povyprávěl, a doložil to fotodokumentací na paměťové kartě mé zrcadlovky Canon EOS 40D!

Je tedy libo první genetická potvůrka přivedená k životu kontroverzní společností InGen? Jen, co jsem vkročil do hustého lesa, objevil se přede mnou starý dobrý páter Tuck. Ano, vskutku tak jej nazval Roland Tembo v dle mého nejlepším filmu jurskoparkovské série, ve dvojce z roku 1997. Je to Pachycephalosaurus svými barvami odpovídající modelu ze Ztraceného světa!

Technicky je to samozřejmě model pachycephalosaura od značky Papo, uvedený na trh v roce 2006. Před pěti lety, tedy v roce 2020, byla výroba modelu nadobro ukončena, takže pokud ho nemáte ve své sbírce, shánějte... Za další desetiletí už třeba k mání nebude. Tlustolebec se mě rozhodně nebál, jen si tak procházel místy, která jsem musel z další fotografie vyřezat. Nechtěli byste vidět, co mimo upravený záběr bylo. To mi věřte.

Jak se postupně šeřilo, začínal být Pachycephalosaurus nervózní. A já také. Nevím, jak na tom byl s nočním viděním, ale zatahující se obloha mu určitě nedělala dobře. K tomu se pak přidalo zvláštní dunění...

Znáte to, typický výlet na Sornu, vlnění v kalužích... a pak se náhle mezi kapradinami objevilo funící monstrum! Musel jsem na fotoaparátu zapnout funkci blesku, jinak bych jej tak dobře nezachytil. A modlil jsem se ke všem mesoamerickým bohům, aby druhý největší predátor ostrova nedostal náhlou chuť na lidské maso. 

Ano, tenhle Tyrannosaurus není jako z Jurského parku. Je to model od Schleichu, uvedený na trh v roce 2005. Podobně jako více stylizovaného pachycephalosaura výše, i tohoto T-Rexe mám ve své sbírce už pěkně dlouho. Bohatě přes desetiletí (v případě pachya vlastně nějakých patnáct let). Tento model se přestal vyrábět v roce 2013, kdy však Schleich uvedl jinou barevnou formu s načervenalou hlavou. Ta se přestala vyrábět o rok později. 

Brzy došlo k nevyhnutelnému. Na Sorně autora tohoto blogu si totiž schleichovský T-Rex našel cestu k jurskoparkovsky zbarvenému papovskému pachycephalosaurovi. Začal se na něj zaměřovat, zatímco se tlustolebec ládoval gigantickým psím vínem...

And there you have it, folks! The clash of the titans! Faktem je, že tento Pachycephalosaurus od Papa je vedený jako mládě, a schleichovský T-Rex není až zase tak o moc větší, takže jde vlastně o juvenila. No, není to úplně jako střetnutí tyrannosaura se spinosaurem v JP3, filmu nacházejícím zastání u čím dál více fanoušků série, ale přinejmenším kompozičně jsem se pokusil k němu přiblížit. 

Kdo bitku vyhrál, a zda se náhodou masožravec napravo nažral masa býložravce nalevo, to vám nemohu prozradit. Sám to totiž nevím. Tlačil mne čas, a tak jsem z toho malého městského zeleného prostoru, totiž z ostrova Sorny, ehm, zmizel.

Doufám, že se vám tyto fotografie mých modelů alespoň trochu líbily. Jistě, nejsou to mistrovská díla, ale vždyť o to nejde. Snad v průběhu léta nafotím i nějaké další modely!