Vědecký název: Herpetotheres cachinnans,
Rozšíření: Mexiko až Argentina, Střední a Jižní Amerika,
Velikost: délka 46 až 56 cm, rozpětí křídel 79 až 94 cm, hmotnost 408 až 800 g.
Jediný zástupce sokolčího rodu Herpetotheres a jeden z osmi druhů z podčeledi Herpetotherinae v rámci početné čeledi sokolovitých (Falconidae); dalších sedm druhů této podčeledi jsou sokolci z rodu Micrastur. V angličtině je sokolec volavý znám jako "laughing falcon", tedy "smějící se sokol". Toto obecné jméno, stejně jako české přízvisko volavý, mu vysloužily jeho hlasité, snadno identifikovatelné vokalizace v podobě dlouhé rytmické série zvuků znících zhruba jako "wah-wah-wah" nebo "ha-ha-ha". Hlasití jsou jinak tito sokolci také při dopadení kořisti. Snášejí se na hady, včetně jedovatých korálovců, na ještěry, hlodavce, netopýry a ryby, a když je popadnou svými pařáty, ozve se často hlasité ducnutí. Kořist loví z hřadu, z něhož za ní vylétávají. Některé oběti sokolci rozsápou, jiné (například stonožky) polykají vcelku. Sokolec volavý je doma v lesích tropické a subtropické části neotropů, od pacifického i karibského pobřeží Mexika po sever Argentiny; obývá všechny státy Střední a Jižní Ameriky kromě Uruguaye a Chile. Dalšími prostředími, které v této části světa obývá, jsou savany, palmové výsadky nebo galeriové lesy. Opravdu nemusí žít jen v nitru lesů, daří se mu i v částečně otevřené krajině. Jde o druh stálý, během roku se nestěhuje. Jednotlivá pohlaví těchto opeřenců mají stejné zbarvení peří, odlišit však od sebe můžeme dospělce a mláďata; juvenilové mají bílé okraje černých per, tvořících u dospělců jinak perfektní tmavou obličejovou masku. Dále mají někteří mladí ptáci na břiše a spodní části krku skořicové nebo našedlé proužky nebo skvrny, kdežto dospělci mají prostě bříško a krk krémově bílé. Křídla mají tito dravci tmavě zbarvená, za letu můžeme vidět našedlé nebo krémově bílé peří spodní části jejich křídel s načervenalou bází. Při prohánění vzduchem se sokolci volaví hodně podobají jestřábům a krahujcům rodu Accipiter. Co se týče rozmnožování, dochází k němu v různých částech roku v závislosti na lokálních podmínkách - v Guatemale a Kostarice kladou sokolci volaví vejce v únoru a březnu, v Argentině už v lednu, ve Venezuele a centrální Brazílii dokonce až v září. Snůšku tvoří většinou jedno nebo dvě vejce, které inkubuje pouze samice, a to po dobu 40 až 45 dnů, načež se o své potomky spolu s otcem stará ještě 55 až 59 dní, než jsou zcela osamostatněni. Zajímavé je, že lid Ch'ol na území mexického státu Chiapas věří ve schopnost tohoto ptáka uzdravit se z uštknutí jedovatými hady. Tradiční léčitelé kultury Tzotzil přistupují k pomoci uštknutým lidem tak, že napodobují volání těchto ptáků.
Zdroj obrázku:
Zdroje informací:
Žádné komentáře:
Okomentovat