Je možné, že jste již v internetových vodách v průběhu posledního měsíce zaznamenali zprávy o historicky prvním výskytu tučňáka císařského (Aptenodytes forsteri) na australském kontinentu. S výškou jednoho metru a hmotností dvaadvaceti až pětačtyřiceti kilogramů je tento nelétavý pták největším žijícím zástupcem řádu Sphenisciformes, a endemicky se vyskytuje na Antarktidě. Při svých loveckých výpravách po Jižním oceánu pronásledují tučňáci císařští korýše souhrnně označované jako kril, malé druhy krakatic a ryby, a jsou schopni urazit obrovské vzdálenosti - až 1600 kilometrů. Donedávna však nebylo zaznamenáno, že by překonali neuvěřitelnou vzdálenost 3000 kilometrů mezi pobřežím Antarktidy a Austrálie. Tučňáčím rekordmanem v cestování je pták pojmenovaný Gus, který byl 1. listopadu 2024 zpozorován na pláži Ocean Beach u města Denmark v Západní Austrálii. Byl to šok - tučňák císařský se zatím mimo zajetí jen párkrát vyskytl mimo Antarktidu či subantarktickou zónu, a v zemi u protinožců se z něj okamžitě stala zvířecí celebrita. Coby první tulák svého druhu, jenž zabořil své černé tlapky do australského písku, Gus mohl být rád za nemalé množství podkožního tuku, který běžně tučňákům císařským pomáhá přežívat v mrazivém klimatu nejjižnějšího světadílu. I díky němu nebývale dlouhou cestu po moři přežil; tučňáci tohoto druhu jsou schopni vydržet dlouhá období bez potravy a energii čerpat z tukových rezerv. Je však pravdou, že si na něm toulky vybraly značnou daň - po dosažení australských břehů byl vyhublý. Zpod peří a kůže na zádech mu dokonce viditelně vylézaly obratle. Naštěstí se ocitl v péči zvířecích rehabilitantů Carole a Grahama Biddulphových, kteří mu během dvaceti dnů pomohli nabrat 3,5 kilogramu.
Gus, tučňák císařský, který se na začátku listopadu vynořil na západoaustralské pláži. Fotografie Milese Brothersona z webu National Geographic
Otázkou zůstává, proč se Gus do země u protinožců zatoulal ze své mrazivé domoviny, nebo ještě přesněji, proč byla jeho cesta tak výjimečně dlouhá. Vynořily se různorodé spekulace. Gus se mohl při poměrně běžné, více než tisíc kilometrů dlouhé rybářské výpravě dostat do cesty mocné oceánské bouři, nezvládl bojovat proti zesíleným proudům vody, v níž se nacházel, a byl zavlečen mnohem dále na sever, než původně zamýšlel. Jinou možností je, že jeho navigační smysl byl nějak narušen, a on, dezorientován daleko na moři, mířil dál do teplejších vod, až nakonec dosáhl australského pobřeží. Nejde o první případ zatoulaného tučňáka císařského; v roce 2011 se jeden zástupce jeho druhu ocitl na Aotearoi neboli Novém Zélandu, konkrétně na pláži Peka Peka na západě Severního Ostrova. Předtím k něčemu podobnému v oné zemi došlo v roce 1967, na břehu řeky Ōreti v Southlandu na Jižním ostrově. Byť se může zdát, že tato zatoulání jsou zkrátka jen jakýmisi výstřednostmi, raritami, náhodami, mohou poukazovat na reálné problémy původní domoviny těchto antarktických endemitů. Tučňák císařský je druhem, který potřebuje ke svému rozmnožování stabilní mořský led, ale toho v důsledku měnícího se klimatu za jižním polárním kruhem ubývá. V současné době jde o druh klasifikovaný na Červeném seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody jako téměř ohrožený. Organizace BirdLife International upozorňuje ve své Data Zone, že v příštích desítkách let se očekává populační úbytek těchto ptáků, a po roce 2050 během jedné či dvou generací může být jejich úbytek rapidní, pokud se tedy změna klimatu nezačne prakticky a účinně řešit. Bude-li se frekvence toulání tučňáků císařských v příštích letech či desítkách let zvyšovat, může to indikovat problémy v jejich antarktické domovině.
Gus v péči Carole a Grahama Biddulphových. Fotografie Milese Brothersona z webu Smithsonian Magazine
Po dvaceti dnech v co nejpřátelštějším zajetí, kde byl důkladně krmen Biddulphovými, došlo k vypuštění sil nabytého Guse zpět do vod Jižního oceánu. Bylo mu dáno sbohem, a nezbývá než doufat, že se tento tulák nakonec bezpečně vrátí do mrazivých, ale žel oteplujících se končin dalekého jihu. Pokud se stane, že se v příštích letech Austrálie dočká více Gusů, mohlo by to opravdu poukazovat na nějaký nepříjemně působící trend. Tučňáci císařští nejsou bezpečni ve světě negativně ovlivněném narůstající koncentrací skleníkových plynů v atmosféře. A je možné, že tito miláčci podivně zromantizovaných francouzských filmařů začnou mít brzy velké potíže. Bude nakonec skutečný příběh Putování tučňáků příběhem tuláků bojujících o holé přežití za klimatické krize?
Zdroje informací pro tento článek:
This penguin swam 2,000 miles to Australia—and we don't know why (National Geographic)
Emperor penguin that travelled 3,000km to West Australian beach begins long journey home (The Guardian)
Surfer Spots an Emperor Penguin on a Beach in Australia, Thousands of Miles From Its Antarctic Home (Smithsonian Magazine)
Emperor penguin makes epic detour to New Zealand beach (The Guardian)
Emperor penguin (BirdLife International)
Emperor penguin (Wikipedia)
1 komentář:
Je mi ho líto. Třeba je mu už líp.
Okomentovat