Pár nových podcastů o přírodě a environmentu, jež můžete poslouchat

Nastal 29. únor. Výjimečný den, opakující se jen jednou za čtyři roky! Samozřejmě jsem musel i dnes na svůj blog přidat nějaký ten nový příspěvek, už jen kvůli tomu zvláštnímu datu. Pamatujete si na poslední 29. únor v roce 2020? Dočkali jste se tehdy závěrečné části kapitoly Ztracené zítřky ze 4. série Lovců kryptidů... To ten čas letí, vždyť mám pocit, jako bych ji psal teprve včera! Tenhle blog je vážně časová kapsle, kde ona fyzikální veličina měřená v sekundách nebo třeba v milionech let prostě ztrácí význam. Dnes mám pro vás článek shrnující informace o nových podcastech s přírodopisným a environmentálním zaměřením. Doufám, že vám něco dá, a že díky němu na 29. únor 2024 jen tak nezapomenete - už třeba jen proto, že díky tomuto příspěvku najdete něco nového, čemu budete moci věnovat pozornost.

Podcasty dnes poslouchá skoro každý. A také je skoro každý vytváří. Není složité začít svou vlastní rozhlasovou činnost, chcete-li, a otázkou spíše často zůstává, jak najít tolik posluchačů, kolik chcete. V tom nepřeberném množství podcastů různé kvality se samozřejmě najde i celá řada přírodovědně či environmentálně zaměřených. Některé jsou úspěšnější, než jiné. Takový Tetrapod Zoology Podcast britského paleontologa a nedávno také konzultanta attenboroughovské Prehistorické planety Darrena Naishe patří k asi nejposlouchanějším z paleozoologického klastru. Pokud jste specificky zaměřeni na Británii, pak asi znáte The Bearded Tit's Podcast kameramana a spolutvůrce dokumentárních pořadů Jacka Perkse. Uvádím zde pro příklady podcasty, které jsou známé mně, ale vy samozřejmě můžete mít svůj vlastní seznam, protože podcastů je dnes přehršle. Lidé, kteří jsou ve svém oboru nebo pro svou práci známější vytvářejí jaksi vyprofilovanější podcasty, a přestože bych velmi rád dal prostor těm méně známým, dovolím si vám tu teď uvést pár novinek se známými hlasy.

Teprve před pár dny, tedy na konci února, začala Liz Bonnin, irsko-francouzská průvodkyně dokumentárními pořady o přírodě a environmentu a také vystudovaná biochemička a zooložka, novou šestidílnou audiosérii s názvem Dead River Podcast. Ta je zaměřena na nejhorší environmentální katastrofu v historii Brazílie - na katastrofu, k níž došlo 5. listopadu 2015. Tehdy se totiž zhroutila přehrada Mariana, kvůli čemuž se do řeky Rio Doce dostalo přes 43 milionů krychlových metrů toxického materiálu z dolů. Zemřelo 19 lidí, smrtící polutanty včetně toxických těžkých kovů se řekou rozšířily do vzdálenosti takřka 670 kilometrů, znečištění se dotklo i chráněného území Mořského národního parku Abrolhos, byla to zkrátka strašlivá tragédie. Lidé, kteří byli touto environmentální katastrofou zasaženi a jejichž zdraví bylo těžce poznamenáno, se dodnes snaží dosáhnout spravedlnosti, které se jim nedostalo. Cílem Liz Bonnin, jež je známa například jako moderátorka série BBC Our Changing Planet (Naše měnící se planeta) či celovečerního dokumentárního filmu Drowning in Plastic (Zaplaveni plastem), je seznámit posluchače s příběhy těch, které tragédie postihla. V podcastu s oběťmi hovoří, a snaží se divákům zprostředkovat co nejdetailnější obrázek toho, co se stalo špatně, a jak strašlivé následky zhroucení Mariany mělo. Do 29. února vyšly zatím dva díly o 43 a 54 minutách plus jedna bonusová, 17 minut dlouhá epizoda. Více informací naleznete na oficiálním webu Dead River Podcast, kde si také můžete tyto epizody poslechnout. 

Další novinka, dosud však do světa nevypuštěná a ohlášená teprve včera, tedy 28. února, je nový podcast přírodovědce a kameramana Jamese Stevense a moderátorky přírodovědných dokumentů a environmentalistky Megan McCubbin, nevlastní dcery dobře známého aktivisty a bývalého punk rockera Chrise Packhama. James a Megan spolu budou vytvářet podcast s názvem The Frog's Bollocks, který bych klidně do češtiny přeložil jako Žabí varlata. Ano, slovo "bollocks" má několik významů - doslovně varlata, figurativně kravina. No, vzhledem k tomu, že zvláště Megs je oblíbená u mladších zájemců o přírodu, se na Twitteru někteří lidé začali ohrazovat, co to má vlastně být... A já na to říkám, Never Mind The Bollocks! Copak to slovo už není pro všechny úplně normální součástí jejich životů? Copak ti omezenci, jež panikaří z toho, že budeme všichni zvarlatováni žabím podcastem, nikdy neposlouchali jediné album od Sex Pistols? Copak nikdy nechtěli napadnout kolemjdoucího a být anarchií a tedy žádným přítulným psem? Kulturní barbaři, heh... The Frog's Bollocks vlastně nebude jen podcastem o žábách, ale o zvířatech a přírodě celkově. Bude zaměřený na lidi, jež se mohou pochlubit vskutku neobvyklými zážitky se zvířenou. Megan na svém twitterovém účtu upozornila na to, že se kontributoři pro podcast pořád hledají, takže pokud máte na svém kontě nějaký zajímavý zážitek... třeba pokud jste se probudili ve stanu s tisíci žab kolem vás nebo jste omylem podojili sloního samce... napište tvůrcům, a budete proslaveni! Zatím není jisté, kdy podcast začne vycházet, ale určitě vás o tom budu informovat.

A to je z novinek vlastně vše! Tedy vše, o čem vím, neboť lidé asociovaní s těmito podcasty jsou dost dobře známí. Pokud by vás samozřejmě zajímalo i něco jiného, třeba beznozí šupinatí, vyzkoušejte už skoro stoepizodový podcast Chrise Jenkinse s názvem Snake Talk... Je toho hodně, a rozhodně toho bude přibývat!

Winterwatch 2024 - Pobřežní ptactvo ostrova Brownsea a orli v rezervaci Arne

Pobřežní ptactvo ostrova Brownsea a orli v rezervaci Arne. Iolo Williams nás vítá na ostrově Brownsea, na jehož březích se spolu s operátorem termokamery Markem Yatesem umístil do úkrytu, z něhož mohou sledovat pobřežní ptáky. Teplota je tak nízká, že se Mark doslova zakuklil - jinak by v tom mrazu asi nevydržel stát na místě a pořizovat termozáběry pro živé vysílání. Ptákem, který se zrovna v tuto chvíli v jeho hledáčku nachází, je tenkozobec opačný (Recurvirostra avosetta), nezaměnitelný zástupce řádu dlouhokřídlých s poněkud nahoru zatočeným zobákem. Běžně se po setmění na pobřeží vydává ve velkých hejnech, jejichž zástupci kolektivně vybírají z mělkého bahna všelijakou bezobratlou potravu. Za denního světla vypadají tenkozobci nádherně. Jsou bíle zbarveni, s černými vzory na křídlech a na hlavě, a jejich zadní končetiny jsou modré. Když byl Iolo malý, jednalo se v Británii o vzácné ptáky, ale dnes jich v zemi žije kolem 8700. Tato konkrétní laguna dokonce jednou hostovala každého jednoho z šesti britských tenkozobců; shromáždilo se jich v ní 1360! Na Brownsea míří tenkozobci v zimě, ale nejedná se o jediné pobřežní ptáky, se kterými se lze v nejchladnějším období roku na březích ostrova setkat. Nejpočetnějším ptákem na Brownsea je jespák obecný (Calidris alpina), drobný bahňák, jenž vytváří skutečně masivní hejna, jež trochu připomínají murmurující špačky. Od roku 1996 přezimujících jespáků v Británii ubylo o 45 %, což není nezanedbatelné množství. Iolo dá pak slovo Chrisu Packhamovi a Michaele Strachan; na Chrise směřuje s dotazem, zda známý environmentální aktivista a bývalý punk rocker na ostrov občas zajede ze svého nedalekého domova v New Forest. Opeřencem, kterému se chtějí Chris a Michaela věnovat, je orel mořský (Haliaeetus albicilla), který byl v jižní části Anglie nejprve reintrodukován v hrabství Sussex. Den před vysíláním této epizody byl tým z Winterwatch, zahnízděný v rezervaci RSPB Arne, při obědě vyrušen náhlým zjevením jednoho orla mořského následovaného havranem. Chris okamžitě běžel k Iolově trajleru, aby ho na dravce upozornil; velšskému přírodovědci se později odpoledne skutečně podařilo si orla pořádně prohlédnout. S pomocí papírového 2D modelu v životní velikosti nám ještě Chris s Michaelou ukáží, jak velcí orli mořští vlastně jsou - jejich rozpětí křídel vlastně odpovídá výšce dveří stáje (1,8 až 2,4 metrům!). Zavítáte-li tedy někdy do rezervace Arne a nebudete si jistí tím, zda právě pozorujete káně nebo orla, s největší pravděpodobností to bude káně. Orli mají tak velké rozpětí křídel, že si je zkrátka s ničím jiným nespletete.

Klip ze třetí epizody pořadu Winterwatch 2024 od BBC Studios Natural History Unit, vysílaného živě ve čtvrtek 18. ledna na BBC Two.

Primeval se vrátí na jaře 2024 s novým románem od Juliana Michaela Carvera!

Patříte-li k pravidelným návštěvníkům tohoto blogu, pak si možná vybavujete můj článek Návrat Primevalu v roce 2025: Co zatím víme, kterým jsem vás překvapil loni 1. dubna. V příspěvku, který jsem tehdy propagoval i videem na svém YouTubovém kanálu, jsem si z vás pěkně vystřelil, svázal jsem vaši nostalgii k seriálu Pravěk útočí a přesvědčil jsem vás alespoň na jeden den, že oblíbená série o časových anomáliích a zvířatech z minulosti i budoucnosti Země pronikajících do současného světa se v nějaké formě skutečně vrátí. Byl to přesně ten smrtící vtípek, ten killing joke, jaké mám rád... kdybych však jen tehdy věděl, jak jsem predikoval skutečnou budoucnost. A tohle, vážení čtenáři, už není vtip!

Před pár dny bylo totiž oznámeno, že se značka Primeval skutečně vrací - ano, je to tak, a dokonce letos na jaře! Stejně jako v aprílovém příspěvku, i nyní vás zcela jistě ujišťuji, že to není žádná novinka ohledně 6. série Primevalu nebo 2. série jeho spin-offu Primeval: New World z roku 2013. Chystá se však vydání nové knihy, konkrétněji románu, doplňujícího druhý jmenovaný seriál z primevalovského světa. A bude canon, stejně jako všechny předchozí romány z tohoto fikčního vesmíru (Primeverse, jak se mu někdy přezdívá). Připomeňme si, že k oblíbenému akčnímu seriálu z let 2007 až 2011, který měl dohromady 5 sérií a 36 dílů, a jenž sledoval osudy proměnlivého týmu řešícího problémy se zvířaty pronikajícími do současné Británie z různých časových období, vyšly celkem čtyři romány. Těmi byly Shadow of the Jaguar, odehrávající se po 3. epizodě 2. série; The Lost Island, který na předchozí román navázal; Extinction Event, jehož děj byl zasazen do doby mezi 2. a 3. sérií; a Fire and Water, zasazený do období mezi 5. a 6. epizodou 3. série. Autory jednotlivých knih byli Steven Savile (Vampire Wars), Paul Kearney (The Ten Thousand), Dan Abnett (DC Rebirth: Aquaman) a Simon Guerrier (Doctor Who: The Time Travellers). Jednu dobu se také hovořilo o možnosti vydání románu odehrávajícího se mezi 4. a 5. sérií Pravěk útočí, ale k jejímu napsání nakonec zřejmě vůbec nedošlo. Dobrá, pro úvod do románové složky Primeverse tohle asi stačí. Přesuňme se nyní k té novince - k opravdovému pátému románu z tohoto fikčního vesmíru a zároveň prvnímu knižnímu spin-offu již jedenáct let nevysílaného seriálu Primeval: New World. Představuje se vám The Ascent (česky Vzestup) od Juliana Michaela Carvera!

Oficiální obal nového románu Primeval: New World - The Ascent. Zdroj: The Primeval Site

Ačkoliv o příběhu nového románu toho zatím moc nevíme - budeme si zkrátka muset počkat na to, až vyjde - je již jisté, že se v něm vrátíme k Evanu Crossovi, kterého v kanadsko-americko-britském spin-offu Primevalu hrál herec Niall Matter, a jeho týmu zabývajícímu se časovými anomáliemi na území Kanady. Vzhledem k tomu, že v první a poslední (třinácté) epizodě Primeval: New World se objevil i Connor Temple, hraný Andrewem Lee Pottsem, můžeme doufat v to, že se v románu objeví též! Kdo ví, čeho se vlastně dočkáme. Autor Julian Michael Carver se rozhodně do dinofikce neponořuje poprvé. Má na svém kontě již loňskou knížku The Tyrant Lizard and Other Science-Fiction Tales či dvojici románů Megacroc a Megacroc: Origins z let 2020 a 2021. Některé jeho příběhy o dinosaurech a cestování v čase se prolínají i s kyberpunkem. Carver na novém románovém spin-offu Primevalu pracoval dva roky, návrat Primeverse byl tedy plánován již předtím, než jsem si z vás loni v dubnu vystřelil! To je vážně zajímavé, co?

Jak jsem již zmínil, o příběhu nového románu dosud nebylo nic oficiálně uvedeno. Na obálce se nachází Albertosaurus, který byl pro Evana Crosse v podstatě tím stejným, co gorgonopsid pro Nicka Cuttera v původním britském seriálu; první zvíře, se kterým to vlastně celé začalo. Otázkou je, co nastane po vydání Vzestupu. Čekají nás další romány? Nebo snad návrat Primevalu na televizní obrazovky či na streamovací služby? Je toto pokus o získání nových fanoušků a známka toho, že se - bude-li kniha úspěšná - staří fanoušci dočkají pokračování? The Ascent je prvním Primeverse médiem vydaným od února 2013, kdy 1. série Primeval: New World skončila! Pokud máte Pravěk útočí i po tolika letech rádi (možná proto, že vám v prvním desetiletí tohoto století ukradl srdce), nesmíte tuto novinku brát na lehkou váhu. Možná se chystá i něco víc...

Primeval: New World byl na rozdíl od svého britského předchůdce o dost méně úspěšný. Jak jsem již zmínil, byl ukončen po první sérii sestávající z třinácti epizod. Byl to nicméně seriál výtečně zpracovaný, a za jeho ukončení mohla jen nízká sledovanost, jež o kvalitě rozhodně nevypovídá. Navíc to byl seriál, který měl dobrou LGBTQIA+ reprezentaci; postava Toby Nance, kterou hrála herečka Crystal Lowe, se v 7. díle vyoutovala jako bisexuálka. Druhý díl se také alespoň povrchně pokusil reprezentovat mytologii indigenních Američanů z Britské Kolumbie. Co se prehistorických antagonistů týkalo, vystupovalo jich v seriálu nemálo; kromě albertosaura třeba ještě kolumbijský megahad Titanoboa, obří děsopták Titanis nebo teropod Daemonosaurus z triasu Nového Mexika. Byl to prostě dobrý seriál s chytlavou znělkou od Andrewa Lockingtona... Co takhle si ji z nostalgie po vstřebání této novinky znovu pustit?

Tak tady to máte! Primeval se v roce 2024 vrací! Člověku se tomu těžko věří, zvláště ví-li, kolik pokusů o revival Primevalu v posledním desetiletí nastalo. O nikdy nevyrobeném animovaném spin-offu jsem se už kdysi zmínil v článku Primeval: Co mělo původně být. I kdyby nový román byl jen jednohubkou, pořád je to velká věc... a pokud se ukáže, že jde jen o nástin toho, co má přijít, pak se můžeme štěstím zbláznit. Primeval není mrtvý!

Obrázek týdne 23. 2. 2024

Blíží se konec února, dnes máme pátek třiadvacátého, a je tedy na čase sdílet s vámi další příspěvek do obrázkové rubriky. Pro začátek bych vás však rád o něco poprosil, není-li vám lhostejné nerovné postavení některých skupin lidí v naší společnosti. Kampaň Jsme fér doporučuje všem, kteří chtějí, aby v Česku bylo legalizováno manželství pro gay a lesbické páry, aby napsali politikům v poslanecké sněmovně před blížícím se třetím čtením, proč je zrovnoprávnění manželství důležité. Mohli byste, prosím, trochu svého času pověnovat této záležitosti? 🙂 Více informací najdete na tomto odkazu. Nyní se už přesuňme k Obrázku týdne; v úterý jsme si připomněli 200. výročí pojmenování prvního dinosauřího druhu, "velkého ještěra" z Anglie, kterého v únoru 1824 popsal William Buckland! Rozhodl jsem se tedy, že k této příležitosti zařadím do obrázkové rubriky tento přenádherný paleoart Marka Wittona, jenž našeho oslavence zobrazuje v celé jeho kráse...

Popisek k obrázku: Šestimetrový masožravý teropod Megalosaurus bucklandii útočí na nedospělého sauropoda druhu Cetiosaurus oxoniensis na hranici hustého lesa a bažiny. Vrhá se na dlouhokrkého býložravce, jenž jen taktak uniká jeho otevřeným čelistem plným dlouhých, dozadu zahnutých zubů. Přitom se Cetiosaurus potácí, a padá do vody, ke které ho Megalosaurus zahnal. Predátorovi zbývá urazit jen vzdálenost pár centimetrů od sauropodova krku, a mělká špinavá voda se pak zbarví doruda. Rychlý zápas dvou jurských veleještěrů je doprovázen panickými skřeky a zuřivým, až krokodýlím vrčením. Dlouhoocasí pterosauři, možná patřící k rhamphorhynchidům, opouštějí v hrůze olistěné větve nízkých stromů, a přitom též poplašeně kvílejí. Ve světě jurských britských dinosaurů k soubojům, jako je tento, docházelo často; dnešní Anglie byla před více než 160 miliony roky, ve střední juře, rozdělena na mnoho ostrovů, jež hostily i tyto středně velké teropody a sauropody. Megalosaurus byl v tomto prostředí nejspíše vrcholovým predátorem. Cetiosauři byli poměrně velkými zvířaty, měřícími snad až 18 metrů na délku, a dosáhli-li takové velikosti, nebezpečí jim již zřejmě od megalosaurů nehrozilo. Dokud však nenarostli, mohli se stávat jejich kořistí. Tato scéna se odehrává na území dnešního anglického hrabství Oxfordshire před 166 miliony let.

Ještě doplním, že druhové přízvisko bucklandii, ctící autora popisu tohoto rodu, dal zvířeti Gideon Mantell v roce 1827 - muž, který také popsal druhého dinosaura, iguanodona. Původně byli přírodovědci prvních desetiletí 19. století z megalosaura trochu zmatení, a považovali jej za obrovskou, přes dvacet metrů dlouhou ještěrku. Mnohem dříve, v 17. století, byl kus stehenní kosti tohoto dinosaura zaměněn za obří zkamenělý lidský šourek. 😂 Early dinosaur research was nuts!

V posledních dnech jsem si dával od psaní zase trochu přestávku, neboť mne unavil sobotní příspěvek o nových dokumentárních pořadech z prvních dvou měsíců tohoto roku (tak kdo z vás se už podíval na nejnovější paleodokument When Whales Could Walk?). Zítra vás čeká článek o další paleomediální novince, tak se sem určitě vraťte - tahle vám nesmí uniknout, zvláště pokud jste vyrůstali s jedním seriálem od Impossible Pictures...

Přeji vám krásný víkend!

Winterwatch 2024 - Čolci velcí v rezervaci Arne

Čolci velcí v rezervaci Arne. Rezervace RSPB Arne v anglickém Dorsetu hostuje většinu zástupců původní britské herpetofauny, a to včetně největšího ze tří druhů čolků, kteří se ve Spojeném království přirozeně vyskytují. Řeč je o čolku velkém (Triturus cristatus), jednom z největších evropských ocasatých, jenž dosahuje délky až 16 centimetrů (a vzácně 20 centimetrů). Watches by se jim obvykle věnovaly na jaře, ale kvůli změně klimatu je nyní vhodné hovořit o nich již v zimní edici těchto oblíbených vzdělávacích pořadů. Michaela Strachan se setkává s Howardem Innsem, členem organizace Amphibian and Reptile Conservation a autorem dobře známé knihy Britain's Reptiles and Amphibians. Ten do makrostudia v Arne donesl dva čolky velké odchycené právě v rezervaci, z nichž jeden je obzvláště nápaditý - a právě to je nyní v zimě tak trochu problém. Tito široce rozšíření, chránění, tmaví ocasatci reagují na měnící se podmínky, za které mohou z velké části antropogenní emise skleníkových plynů vedoucí k oteplování, a začínají nyní svou rozmnožovací sezónu mnohem dříve, než v minulosti. Už v lednu přinesenému samci narostl zádový "hřeben", který bychom u zástupců jeho pohlaví dříve čekali až v březnu (regulérně pro ně období rozmnožování trvalo od března do června). Dalším znakem samcovy připravenosti k páření je přítomnost silného bílého pruhu po každé straně ocasu. Odchycená samice má zase očividně bříško plné vajíček připravených k vypuštění do vody. Howard zmiňuje, že se čím dál častěji stává, že britští čolci velcí se do "rozmnožovacího módu" dostávají už dokonce před koncem roku, a to nejen v prosinci, ale i v listopadu! Jejich období rozmnožování pak místo původních tří až čtyř měsíců může trvat i šest až sedm měsíců, a to je velká změna, která na populace těchto zvířat může mít značný vliv. Na grafu, který nám Michaela s Howardem ukáží, uvidíme změnu průměrné teploty v Arne od roku 2013; za poslední dekádu se její hodnota zvýšila o 1,6°C. Howard nevylučuje, že za více pozorování hřebenatých samců čolků velkých v podzimních a zimních měsících může i zvýšený zájem britské veřejnosti o herpetofaunu v jejích zahradních rybníčcích, a také připomíná, že vrchol období rozmnožování zažívají tato zvířata v dubnu, tak jako dříve. Právě v dubnu je nakladeno nejvíce vajíček, a nejvíce dospělých zvířat dosahuje v onom měsíci vrcholné tělesné proměny. Odchycenému samci se hřeben ještě zvětší, zejména na ocase. Na druhou stranu Howard poukazuje na zjištění z dlouhodobých studií - například jedné, na které pracují vědci z University of Kent - jež definitivně dokazují, že začátek rozmnožovací sezóny těchto obojživelníků se v průběhu času sune do zimy a podzimu. Archivní záběry BBC nám pak ještě ukáží, jakým způsobem samice po páření umisťují oplodněná vajíčka na listy vodní vegetace, k čemuž používají své přední končetiny.

Klip z druhé epizody pořadu Winterwatch 2024 z dílny BBC Studios Natural History Unit, vysílané živě ve středu 17. ledna na BBC Two.

Nové přírodopisné dokumenty z ledna a února roku 2024

Již od konce roku 2020 s vámi, vážení čtenáři, sdílím takřka každý měsíc souhrn nejnovějších přírodopisných dokumentů, jež v nedávné době vyšly. Poslední článek tohoto typu jsem publikoval 20. prosince, a psal jsem v něm o Divoké přírodě Slovenska s Nigelem Marvenem (Wild Slovakia with Nigel Marven), jež byla uvedena 1. ledna na slovenské Dvojke, nebo o Velrybách se Stevem Backshallem (Whale with Steve Backshall). A od té doby toho zase vyšly mraky! Dokumentů o přírodě se točí čím dál víc, a já sotva stíhám sledovat každou novinku. Tentokrát mám však pro vás 9 nových titulů, s nimiž můžete trávit večery příštích několika týdnů! Nebudeme to natahovat, pojďme se na ně podívat...

Winterwatch 2024

Nejnovější série oblíbeného populárně naučného pořadu o britské přírodě v zimním období byla živě vysílána od úterý 16. ledna do pátku 19. ledna na televizní stanici BBC Two. Chris Packham a Michaela Strachan se v ní vrátili do přírodní rezervace RSPB Arne v anglickém Dorsetu, odkud se částečně vysílal i Springwatch 2023, a konečně se k nim zase přidal velšský přírodovědec Iolo Williams, kterého jsme ve Watches v podstatě rok neviděli kvůli jeho zdravotním problémům se srdcem. Po většinu živě vysílaných segmentů byl Iolo od hlavní moderátorské dvojice oddělen; například ve třetí epizodě zavítal na ostrov Brownsea nedaleko břehů rezervace, kde pak v živém přenosu s kameramanem Markem Yatesem pomocí termokamery sledoval tenkozobce. Pozornost byla věnována také orlům běloocasým, jež byli v Arne reintrodukováni, rozdílům ve tvarech vousků tuleňů a lachtanů, motákům pilichům, ohroženým veverkám obecným či měchýřovkám portugalským, kterých bylo letos v zimě vyplaveno nemálo na anglických březích. Michaela Strachan moderovala tři segmenty z makro studia, z nichž jeden byl věnován velmi brzkému počátku rozmnožovacího období čolků velkých (v Arne za posledních deset let vzrostla průměrná teplota o 1,6°C, což má samozřejmě na tamní herpetofaunu velký vliv!), a v přítomnosti Lucy Lapwing se pak diváci dozvěděli něco o rycích schopnostech mnohonožek a loveckých schopnostech sasanky zelené (v přímém přenosu mohli sledovat, jak si chapadla sasanky cekem rychle přitahují ukořistěný kus rybího masa). Gillian Burke tentokrát vystupovala pouze ve čtyřech předtočených segmentech z Orknejí; v každé epizodě se vydala za jiným orknejským živočichem, od kosatek přes vydry až po vzácné a endemické orknejské hraboše, jejichž předci zřejmě pocházeli nikoliv z Británie, ale z území Belgie. Každou napěchovanou epizodu navíc zakončil oblíbený "mindfulness moment" zobrazující nějakou krajinu a její zvířata bez komentáře a hudby; s těmito segmenty Watches začaly v době covidové pandemie, a které jsou pro svou popularitu dodnes inkludovány v posledních deseti minutách každého dílu. První epizoda Winterwatch 2024 byla zakončena věnováním Lucy Bowden, dlouhodobé producentce seriálu, jež zesnula v minulém roce. Na fotografii ukázané po skončení závěrečných titulků byla vyobrazena se svými dvěma psy. Producentem této série byly Jo Horsey (Villages by the Sea) a Laura Whitley (Naomi's Nightmares of Nature), a režisérem všech epizod byl James Morgan (Autumnwatch). Součástí pořadu byla také soutěž, jejímž cílem bylo najít lidi, kteří se starají o zvířata nebo o životní prostředí, ale nemají dost vizibility; zúčastněné, kteří mohli být přihlášeni do 2. února, pak mohla "do výše" vynést porota tvořená Amirem Khanem, současným prezidentem RSPB, hlasatelkou Zoe Ball z BBC Radio 2 a Chrisovou nevlastní dcerou Megan McCubbin. Na BBC iPlayer byly také odvysílány speciály pod názvem Watch Out, které moderovala Hannah Stitfall.

A Real Bug's Life

Ve středu 24. ledna bylo na streamovací službě Disney+ uvedeno všech pět epizod 1. série nového entomologicky zaměřeného dokumentárního cyklu A Real Bug's Life (Skutečný život brouka), jehož název je pochopitelně inspirován slavným animovaným filmem z roku 1998. Každá dvaatřicet minut dlouhá epizoda poskytuje vhled do životů jiných druhů hmyzu v jiném prostředí. První díl, The Big City, je zaměřen na život hmyzu v městském prostředí; díl druhý, Welcome to the Jungle, se zaměřuje na tropický hmyz v deštných lesích okolo rovníku; třetí epizoda, The Busy Farm, se věnuje hmyzu žijícímu na polích, loukách a v zemědělském prostředí; Braving the Backyard patří potvůrkám, se kterými bychom se nechtěli probudit v rakvi pod zemí; a konečně pátý díl, Land of Giants, je věnován velkému hmyzu z africké savany, kde se musí potýkat nejen s obřím sloním trusem. Přestože záběry na hmyz v někdy i neobvyklých situacích jsou přímo spektakulární, není žádným tajemstvím, že cyklus byl natáčen zčásti ve studiu; například scéna se švábem pohybujícím se po New Yorku v první epizodě byla natočena v makrostudiu před monitorem se záběry chodníku, a před něj bylo postaveno malé terárium se zvířecí hvězdou segmentu. Zajímáte-li se o natáčení dokumentů o přírodě tak dlouho jako já, vůbec vás to nepřekvapí. Nicméně někteří kritici vyzdvihli, že název A Real Bug's Life je pak vlastně falešný; natáčený hmyz se mnohdy nachází v situacích, které neodpovídají realitě, ale scénáři. To ovšem neznamená, že by tento cyklus nebyl dobrou, poučnou zábavou pro zájemce o hmyz. Režiséry seriálu jsou Nat Sharman (One Strange Rock), John Capener (Tiny World), Alex Hemingway (Micro Monsters 3D) a Alex Ranken (Forces of Nature with Brian Cox). Na produkci se podíleli i občasný spolupracovník Nigela Marvena Rob Harvey (Alligators with Nigel Marven) a Lucy Bilson, jež se podílela na tvorbě cyklu Animal pro Netflix, který vyšel před třemi roky. Hudbu pro cyklus složil hollywoodský skladatel Mark Mothersbough (Thor: Ragnarok). V originále dokument vypráví herečka Awkwafina (Shang-Chi and the Legend of the Ten Rings, Raya and the Last Dragon). A Real Bug's Life je dílem společností Plimsoll Productions a National Geographic. Druhá série je právě ve výrobě.

Prehistoric Planet Immersive

Epický paleodokument Prehistoric Planet (Prehistorická planeta) vyprávěný Davidem Attenboroughem možná nadobro skončil loňskou 2. sérií, ale to neznamená, že bychom do svrchnokřídového světa dinosaurů a dalších prehistorických zvířat nemohli znovu nahlédnout, a to dokonce pod stejnou značkou. Od tvůrců Prehistorické planety totiž s 2. únorem 2024 na streamovací službě Apple TV+ začala vycházet série krátkometrážních speciálů Prehistoric Planet Immersive, z nichž každý je dlouhý 4 minuty, a které lze na Apple TV+ sledovat s pomocí zařízení Vision Pro. Díky němu je divák přemístěn do trojrozměrného animovaného světa prehistorických živočichů, a může si jej pořádně prohlédnout. Prehistoric Planet Immersive je prvním krokem k jakému Ready Player One v prehistorickém světě! Zatím vyšla jediná čtyřminutová epizoda, nazvaná Pterosaur Beach (Pterosauří pláž). Výkonným producentem projektu je opět, jako v případě hlavní desetidílné série, Jon Favreau (Iron Man, The Jungle Book). 

NOVA: When Whales Could Walk

Ve středu 31. ledna byl na americké televizní stanici PBS odvysílán díl série NOVA s názvem When Whales Could Walk (Když velryby uměly chodit), načež byl uveden i na streamovacích službách Apple TV+ a Roku. Tento hodinový film je zaměřen na 43 milionů let staré fosilie eocénních kytovců z oblasti Wadi Hitan (doslova "údolí velryb") v egyptské Sahaře. Hlavními figuranty dokumentu jsou paleontologové Hesham Sallam, Abdullah Gohar a Shorouq Al-Ashqar, kteří se dlouhodobě fosilními kytovci zabývají. Zvířaty, jež jsou hlavními subjekty tohoto dokumentu, jsou nejprimitivnější kytovec Pakicetus a velký protocetid Phiomicetus anubis, jenž byl formálně popsán teprve v roce 2021. Ve filmu samozřejmě nechybí ani animace těchto předků velryb; rozhodně není na špatné úrovni. Snímek se vrací i k otázkám Charlese Darwina o původu kytovců, a připomíná, že Darwin své pasáže pojednávající o tomto tématu v podstatě z většiny vymazal ze svého díla O původu druhů. When Whales Could Walk režírovala Bella Fank (Lost Pyramids of the Aztecs) a produkovali jej mj. Kristine Allington (Nova Wonders) a Michael H. Amundson (Beyond the Elements). Hudbu k filmu složil Eric LeMoyne (Patrick Aryee's Wild World). Vypravěčkou filmu je herečka Julia Montgomery Brown (London Has Fallen). Celková stopáž je 53 minut.

Horizon

Ačkoliv příznivci dokumentárních pořadů mají název Horizon neodmyslitelně spjat s již 60 let vysílanou vědeckopopularizační sérií od BBC, další nový přírůstek na seznam letošních novinek má stejný název, a zaměřuje se na přírodní bohatství Saúdské Arábie. Tento padesátiminutový dokument od Konoz Initiative, uvedený na streamovací službě Netflix 16. ledna, si dává za cíl rozšířit povědomí o fauně a potažmo i flóře Saúdské Arábie, přičemž se zaměřuje na zvířata jako jsou arabští levharti, přímorožci, plameňáci, dugongové, delfíni, karety, žraloci velrybí a mnohá další. Horizon diváka přenese do arabských vádí, oáz, na písčité pláže i na mlžné vrcholky hor, od horkých pouští po širé, teplé moře. Produkce snímku zabrala dva roky, a podílelo se na ní 50 lidí, jež zamířili do 28 lokalit v zemi. Zatímco v arabském originále je Horizon vyprávěn Khaledem Alenzim, anglický komentář zprostředkoval herec David Gasman (Mush-Mush & the Mushables, Jamie's Got Tentacles). Za většinu záběrů ve snímku jsou zodpovědní kameramani Julien Fevre (Médecines d'Outre-Mer, les Antilles) a Gavin Thurston, dlouhodobý spolupracovník Davida Attenborougha, který má na svém kontě tituly jako The Private Life of Plants či David Attenborough: Life on Our Planet. Za střih filmu byl zodpovědný Julien Munschy (Mission COVID). Režie se chopila Lilou Lemaire, jež má za sebou například dokumentární film Shuklaphanta, the other wild Nepal z roku 2016. 

Ben Fogle: New Lives in the Wild - Series 18

Od 2. ledna vychází každé úterý na britském televizním kanálu Channel 5 nový díl 18. série populárního seriálu Ben Fogle: New Lives in the Wild (Ben Fogle: Nové životy v divočině), který se dlouhodobě zaměřuje na alternativní životní styly vvybraných osob v některých odlehlejších koutech světa. Známý televizní moderátor a dobrodruh Ben Fogle (Britain's Whales, Britain's Sharks, Inside Chernobyl with Ben Fogle) s nimi vždy stráví omezený čas, lépe je pozná a zažije si to, co obvykle ve svých životech zažívají oni. Přitom se čas od času setká i s nějakým tím zvířetem, jež ony kouty světa obývají. Každá pětačtyřicetiminutová epizoda vypráví jiný příběh. V prvním dílu letošní série, nazvané Columbia (Kolumbie), se Ben setkal s Vanessou Forero, která žije v kolumbijských horách Sierra Nevada de Santa Marta, což je oblast s největší biodiverzitou v celé Kolumbii. Její život byl pořadem vykreslen jako typická idylka, kterou s největší pravděpodobností opravdu není, ale toto je zkrátka televize. Další dosud odvysílané díly se věnovaly příběhům lidí z Irska, Norska, Thajska, Anglie, Srí Lanky a Portugalska; 20. února vyjde díl z Chile. Producentkou 18. série Ben Fogle: New Lives in the Wild je Natalie Wilkinson (Monkey Life), jednotlivé díly pak produkovali a režírovali Dimitri Collingridge (Ben Fogle: Return to the Wild), Sean McDonnell (Our Wildest Dreams), Ita Fitzgerald (A Place in the Sun) a Sam Lang (Ben Fogle's Lost Worlds).

Gorilla

Ačkoliv dokumentů o gorilách - primátech, jež se řadí k našim nejbližším žijícím příbuzným - je mnoho, nejnovější snímek režírovaný Haraldem Pokieserem (The Incredible Hulik and His Beavers) se dost možná řadí k těm výjimečnějším. Jde o třiapadesátiminutový intimní pohled do životů tlupy západní gorily nížinné (Gorilla gorilla gorilla) v gabunském Národním parku Loango. Film se částečně zaměřuje na vyrůstání drobné gorilky, jež se narodila jedné ze sledovaných samic. Ve filmu vystupují také ochránci, jež se ze všech sil snaží gorily nížinné chránit, a zrovna tak se snaží o ochranu celého národního parku - jednoho z posledních nedotčených území na pobřeží tropické Afriky. Dalšími zvířecími hvězdami filmu Gorilla jsou sloni pralesní a buvoli. Snímek v originálním znění vypráví herečka Debra Wilson, která je známá zvláště pro propůjčení svého hlasu postavě Amandě Waller v nové PC hře Suicide Squad: Kill the Justice League z proslulé batmanovské série Arkhamverse; kromě toho namluvila třeba i Storm ve hře X-Men: The Official Game. Většina záběrů v dokumentu Gorilla je dílem Stephana Krassera (Universum, Terra Matter). Film sestříhal Jörg Achatz (Explorers: Adventures of the Century), a hudbu k němu složil David Mitcham (Nature: Forest of the Lynx). Gorilla, uvedená v premiéře ve středu 31. ledna 2024 na americké stanici PBS, je 9. dílem 42. série dlouhodobě vysílaného cyklu Nature. Jde o dílo od Terra Matter Studios, WNET Group, Doclights a Naturfilm, a na produkci se podílela i společnost National Geographic.

Wilderness with Simon Reeve

Další novinkou ze začátku letošního roku je čtyřdílná minisérie Wilderness with Simon Reeve (Divočina se Simonem Reevem), jejíž první epizoda měla premiéru v neděli 21. ledna v 21:00 greenwichského času na televizní stanici BBC Two. V tomto dokumentárním cyklu se cestovatel, žurnalista a moderátor Simon Reeve, známý například ze seriálu Tropic of Capricorn (Obratník kozoroha) od BBC z roku 2008, vydává na čtyři cesty do čtyř odlišných koutů světa, přičemž cílí do některých z posledních takzvaných divočin na naší planetě. V prvním dílu, Congo, se vydává do konžského deštného pralesa, konkrétně do Národního parku Salonga v Demokratické republice Kongo. Jeho cílem je setkat se s oblíbeným subjektem přírodopisných dokumentů, bonobem, přičemž se dává dohromady s lidmi z etnické skupiny Baka a zjišťuje například, jakým způsobem získávají od divokých pralesních včel med. Druhý díl nese název Patagonia, a Simonovým cílem je v něm Šedý ledovec (Grey Glacier) na východě Chile. Přitom putuje přes travnaté pampy a úpatí And, a setkává se mj. s pumami a také s pasáky dobytka, jež jsou známí jako gaučové. Třetí díl, Coral Triangle, uvedený v neděli 4. února, je záznamem Simonovy cesty do oblasti Korálového trojúhelníku mezi ostrovy Filipín, Malajsie a Indonésie; jde o oblast proslulou svou mořskou biodiverzitou. V epizodě si zahraje nemálo živočichů, od pestrobarevných ryb z korálových útesů až po žraloky velrybí. A konečně poslední díl, Kalahari z minulé neděle, umožňuje divákům nahlédnout do slavné jihozápadoafrické pouště nabízející Simonovi setkání mj. se Sany a s táhnoucími pakoni. Z pouště náš průvodce míří do jednou ročně zaplavované delty Okavango, kde ho čeká skutečný africký ráj. Režisérem každého z 59 minut dlouhých dílů je Chris Mitchell (Sacred Rivers with Simon Reeve), výkonným producentem série je Sam Bagnall (Indian Ocean) a za střih seriálu byl zodpovědný Chris Brainwood (Mediterranean with Simon Reeve). Dokument je dílem společnosti The Garden Productions, jež se Simonem Reevem spolupracuje již mnoho let.

My Best Friend's an Animal

Nový šestidílný seriál My Best Friend's an Animal (Můj nejlepší kamarád je zvíře) se v premiéře vysílá od konce minulého týdne na britské televizní stanici Sky Nature. Jde o dílo společnosti Big Wave Productions, zaměřené na neobvyklé a silné vztahy lidí s různorodými zvířaty. Každá epizoda je vyplněna šesti příběhy; v prvním díle byli diváci seznámeni například se Sammi a její drůbeží na Floridě, s Tiannou z Los Angeles a její kamarádkou Rose, která je skákavkou, nebo s marinní bioložkou Sheree a její nejlepší přítelkyní chobotnicí z mělkých vod poblíž Melbourne. Třetí epizoda My Best Friend's an Animal, která měla na Sky Nature premiéru 16. února večer, je skutečně speciální, neboť její poslední, šestý příběh je věnován Nigelu Marvenovi a jeho nejlepšímu zvířecímu kamarádovi, sovičce Digger, kterou znají všichni, jež Nigela a jeho dobrodružství sledují na Twitteru. Digger je sýček králičí, kterého Nigel adoptoval v létě 2019, a od té doby si vytvořili vskutku velmi blízký vztah. Diváci se dozvědí, čím Nigel Diggera živí, a jak soví kamarád našemu oblíbenému přírodovědci pomáhal v době covidové pandemie, kdy se Nigel potýkal s rakovinou mandlí. V dalších epizodách se diváci dočkají třeba příběhu Jeffa Parmara a svišťů žijících na jeho zahradě na americkém středozápadě, Cristiny Zenato a jejímu dvacetiletému vztahu se žraloky Perezovými v karibských vodách (Cristinu si můžete pamatovat i ze segmentů se Stevem Backshallem v Blue Planet Live z roku 2019!) či životu kočkadana červenozeleného se svou lidskou kamarádkou Belindou v Jižní Africe. Od 17. února je tento nový seriál vysílán také na americkém kanále Love Nature; a právě ode dneška jej budete moci sledovat i na české verzi tohoto kanálu, máte-li satelitní službu Skylink. První díl My Best Friend's an Animal česká verze Love Nature uvede dnes v 19:00.

V brzké době nás čeká také uvedení dokumentární trilogie Secrets of Sound with David Attenborough, v níž se veteránský televizní přírodovědec pokusí odhalit tajemství zvukové komunikace mezi zvířaty, o níž jsme donedávna vůbec nevěděli. Tuto trilogii uvede též kanál Sky Nature, a to ke konci února. V rámci série Nature od PBS vyjde v poslední celý únorový týden film Patrick and the Whale, zaměřený na cestu Patricka Dykstry za vorvani ve vodách poblíž karibského ostrova Dominika. Čekám na více informací ohledně připravovaného dokumentu Nigela Marvena s názvem Wild Arabia, který by měl být uveden v létě na streamovací službě MagellanTV. Ke konci loňského roku bylo také odhaleno, že Steve Backshall bude moderovat dva dokumenty pro Channel 5 - Croc Watch, zaměřený na krokodýly, a Hippo Watch, dokument o hroších. Pomalu se také začínají vynořovat nové informace o právě natáčeném paleontologicky zaměřeném osmidílném dokumentu NBC s názvem Surviving Earth.

Dalšího článku s dokumentárními novinkami se dočkáte ve druhé polovině března!

Obrázek týdne 16. 2. 2024

Zatímco v úvodu minulého Obrázku týdne jsem upozorňoval na to, že návrh manželství pro gay a lesbické páry už prošel druhým čtením v poslanecké sněmovně, a podle přání 65 procent obyvatel ČR se blíží uzákonění, v úvodu tohoto příspěvku vás velice rád upozorním na to, že manželství pro všechny bylo včera legalizováno v Řecku! Je to historický a skutečně velice potěšující krok! Další potěšující záležitostí, kterou s vámi hodlám sdílet, je samozřejmě nějaký ten krásný obrázek, a zase to tentokrát bude paleoart - ač paleoart s malou změnou. Toto výtečné dílo paleoumělce vystupujícího pod přezdívkou Paleonyx bylo inspirováno scénou z jistého známého dokufikčního seriálu... Jak se vám líbí?

Popisek k obrázku: Odvážný cestovatel časem se na suché pláňce uprostřed aljašské tundry setkává s velkým rohatým dinosaurem druhu Pachyrhinosaurus perotorum. Čtyřtunový velikán si ho pečlivě prohlíží, otevírá přitom čelisti a přemýšlí, jak na podivně páchnoucího savce reagovat. Tak podivného tvora, velice vzdáleného od drobných, hlodavcům podobných savců, s nimiž se tento kolos běžně setkává, neměl Pachyrhinosaurus za celý svůj dlouhý život možnost potkat. Snad si všímá toho, že podobně jako on sám, i dvounohý cestovatel je pokryt huňatým kožichem, aby neumrzl. Pro člověka, který vážil cestu zpět do prehistorické Aljašky před 73 miliony let je toto setkání neuvěřitelným zážitkem. Kolik lidí se ve svých životech chtělo setkat s úžasnými zvířaty, která v minulosti chodila po povrchu naší planety? Je dost možné, že tento dobrodruh je vůbec tím prvním, jenž měl tu čest seznámit se s živým pachyrhinosaurem! P. perotorum je jedním ze tří platných druhů rodu Pachyrhinosaurus, a je to druh, jehož životní historie je paleontologům specializujícím se na ceratopsiány poměrně dobře známa. Růstové prstence v kostech těchto dinosaurů prozrazují, že po prvních pět let života rapidně rostli; už ve věku dvou let byli z poloviny tak velcí, jako dospělci. Pokaždé v zimě se jejich tělesný růst dosti zpomalil. Od pěti do dvaceti let pak rostli pomalu, a plné velikosti tedy nabyli až po dosažení dvou dekád života. Jejich fosilie jsou známy ze souvrství Prince Creek na severu Aljašky.

Poznali jste, kterou slavnou scénou je Paleonyxův obraz inspirován? No jistě, střetem Nigela Marvena s elasmotheriem ve 2. epizodě Prehistorického parku z roku 2006!

Mohu vám prozradit, že v posledních čtyřiadvaceti hodinách jsem naprosto učarován prvním trailerem k mnou (a možná i vámi) několik let nadšeně očekávanému animovanému seriálu X-Men '97! V pondělí po půl noci jsem uznale pokyvoval hlavou u traileru k Deadpool & Wolverine, a teď tohle... Období mutantů se vrací, kamarádi, takže se dočkáme dalších výtečných a sociálně relevantních příběhů o utlačovaných skupinách lidí, jež mutanti z Marvel Comics od svého vzniku v 60. letech vždy reprezentovali. Bude to jízda, a možná k novým marvelovským projektům s mutanty ještě něco připíši...

O víkendu vás zcela jistě čekají první dokumentární novinky tohoto roku! A věřte mi, budou přímo napěchované přírodopisnými filmy a seriály, protože za poslední měsíc a půl toho vyšly hromady!

Cressie Gethin zcela nespravedlivě souzena za svou odvahu v boji za klimatickou spravedlnost

Britská média v posledních dnech řeší již více než týden trvající soud s klimatickou aktivistkou Cressie Gethin, jež se 20. července 2022 rozhodla k odvážnému činu - vylézt na dálniční konstrukci na protest proti tehdejšímu rozhodnutí britské konzervativní vlády, jež učinilo předchozí vládní strategii k dosažení nulových uhlíkových emisí nezákonnou. Dva dny po tomto šokujícím politickém zvratu a den poté, co Británie zažila nejvyšší teplotu v historii měření (40,3°C) se Cressie, studentka hudebního oboru podporující hnutí Just Stop Oil, rozhodla vydat na dálnici M25 neboli London Orbital Motorway, a vyšplhala na konstrukci nad projíždějícími auty. Tímto činem chtěla s dalšími aktivisty poukázat na to, že klimatická krize je reálným problémem, který se nedá jen tak odsunout - a její řešení je nutné okamžitě! Protože však její nenásilný protest údajně narušil dopravu na dálnici, byli na ni posláni muži a ženy zákona - kteří zákonům beztak málokdy rozumějí a jen plní, co je jim nakázáno autoritami - a Cressie pak skončila ve vazbě. Po více než roce a půl čekání je nyní souzena Korunním soudem v Isleworthu (Isleworth Crown Court) za "trestný čin obtěžování veřejnosti", začež jí hrozí až deset let odnětí svobody. Deset let odnětí svobody za odvahu ukázat bezduchým konzervám, tehdy ve vládě ještě vedeným hlavoslamákem Borisem let's party during the pandemic Johnsonem, že jejich odmítání řešit problémy spojené se změnou klimatu povede ke katastrofě. Takhle to totiž v našem nerovném a nespravedlivém světě chodí. Když jste multimiliardář zodpovědný za pumpování skleníkových plynů do atmosféry za účelem profitu a stovky milionů lidských životů tak odsuzujete k smrti, je vám zaručen pohodlý život ve vašich pětadvaceti vilách, můžete se krásně rochnit ve své koupené svobodě a smát se ostatním devětadevadesáti procentům. Ovšem když jste studující klimatická aktivistka se srdcem a se skutečným zájmem o ostatní, a pokusíte se nenásilně upozornit na prohlubující se klimatickou a environmentální krizi, nachystají vám akorát - alespoň v Británii - na deset let vězeňskou celu. A přesně to je problém světa, ve kterém žijeme. Cressie Gethin vyšla ven a vyřkla děsivou pravdu, jen aby za to byla souzena a trestána... trestána za pokus o učinění změny.

Souzená aktivistka Cressie Gethin v přítomnosti environmentalisty, podporovatele Just Stop Oil a televizního přírodovědce Chrise Packhama. Fotografie z webu Just Stop Oil

Ochránce přírody, podporovatel hnutí Just Stop Oil a jeden z nejznámějších průvodců dokumentárních pořadů o přírodě Chris Packham (Springwatch, The Real T-Rex, Secrets of Our Living Planet) se skončením mimořádně neúspěšné 26. Konference OSN o změně klimatu ve skotském Glasgow před více než dvěma roky prohlásil, že se možná jednoho dne dočkáme klimatických soudů, jež budou obdobou soudů norimberských. A pokud jednou skutečně nastanou, pak za takovou nespravedlnost jistě všichni ti soudci a policisté, kteří s Cressie takto otřesně zacházeli a zacházejí, dostanou přiléhavou nálepku klimatických zločinců. Brát deset let života mladé ženě, která toho měla dost a které na rozdíl od bezduchých kapitalistů a kdovíkoho ještě doopravdy na světě záleží, je prostě vrchol všeho. Chris Packham byl jedním z lidí, kteří se na dálnici M25 nacházeli zrovna v době, kdy na ní Cressie dočasně zablokovala dopravu. A proto se také, k překvapení médií, dostavil k soudu včera, 14. února, jako svědek. O jejím činu prohlásil následující:

Podle Chrise je soud s Cressie nespravedlivý. Jako člověk, který byl přítomen na dálnici v době jejího protestu, a kterého tedy její čin také zasáhl, se Cressie zastává. Předtím, než vstoupil do soudní síně, sdělil médiím toto:

"Kvůli Cressie a dalším demonstrantům Just Stop Oil jsem seděl zpocený na M25. Cítil jsem se nepohodlně? No, to je relativní. Přišel jsem kvůli tomu pozdě do práce, ale můj dům nehořel. Netopil jsem se v povodni, nebyl jsem vysídlen hladomorem nebo oddělen od své rodiny jako klimatický uprchlík. Jen jsem seděl na M25, na místě, ve kterém se já a miliony dalších nacházíme každý den v roce. Ne kvůli demonstrantům, ale proto, že náš dopravní systém je rozbitý, přetížený nebo zastavený kvůli poruše nebo tragické nehodě.

Tak jsem využil svého ‚nepohodlí‘ k něčemu dobrému… Představil jsem si motivy demonstrantů, proč podstupují takové fyzické riziko a dále riskují odnětí svobody. Představoval jsem si, jak vyděšení museli viset na konstrukci. Také jsem přemýšlel o jejich poselství a o tom, jak by měli být v rekordní vlně veder - s tím, že naše vládní politika Net Zero neodpovídá svému účelu - pochváleni za to, že vyhlásili životně důležitý poplach. Smířil jsem se s tím, že moje ‚nepohodlí‘ bylo zcela oprávněno.

Jdu k soudu, abych podpořil Cressie Gethin, protože si nemyslím, že se jí dostává spravedlivého procesu. Myslím si, stejně jako OSN, že protestní zákony Spojeného království a odsuzování demonstrantů jsou nespravedlivé, drakonické a v rozporu s našimi základními lidskými právy. Myslím, že jsme svědky neúměrných pomstychtivých honů na čarodějnice, jejichž účelem je potrestat některé z nejstatečnějších jedinců ve společnosti jen proto, že jsou nuceni bojovat, aby řekli pravdu. Tyto procesy jsou ostudné, ponižující a nedemokratické. Vyzval jsem soudce, obžalobu a jejich svědky... jděte domů a řekněte někomu, koho znáte - synovi, dceři, synovci nebo neteři, kterým je méně než 25 let - jak jste dnes rozhodli, a pak se jich zeptejte, jestli jsou na vás hrdí."

Odsuďme tento záměrný pokus britského soudního systému zatočit s odvážnou aktivistkou, jež udělala to, co jsme již dávno měli učinit my všichni - ať jsme kdekoliv ve světě! Cressie Gethin je hrdinka zasluhující si velké uznání. Naše generace je tou poslední, která může skutečně učinit změnu, než bude opravdu pozdě... ač je už bohužel v tuto chvíli minuta po dvanácté. Změna je potřebná, a všichni aktivisté riskující svou svobodu za budoucnost nás všech pro nás mohou být vzory.

Winterwatch 2024 - Orknejské kosatky

Orknejské kosatky. Gillian Burke míří do Scapa Flow, což je vodní plocha rozprostírající se mezi několika ostrovy, jež společně s asi sedmi desítkami dalších tvoří skotské souostroví Orkneje. Skýtá útočiště celé řadě živočichů, ale pro mnohé asi nejvíce zajímavým a také největším je desetimetrový hyperkarnivor z čeledi delfínovitých, řadící se mezi největší žijící predátory - kosatka dravá (Orcinus orca). Gillian se přidává k Emmě Neave-Webb z Orkney Marine Mammal Research Institute, a společně se na lodi vydávají kosatky hledat. Nedlouho po vyplutí si Emma všímá shromáždění racků nad vodní hladinou, a brzy se ukazuje, že je excitovaly právě kosatky! V Scapa Flow žijí tři semirezidentní skupinky těchto černobílých delfínů, a ta, na kterou Emma s Gillian a štábem narazily, je přezdívána "65s" (pětašedesátky), a kterou vede samice Razer. Hejno zahrnuje také samce jménem Buster, jenž je znám pro svou divokost. Kosatky se v těchto vodách zdržují z jednoho důvodu; nedávno totiž došlo k odstavení mladých tuleňů, jež čeká první zima bez matky, a to je příležitost, kterou si tito predátoři nemohou nechat ujít. Lov nezkušených tuleních výrostků se jim totiž často vyplácí. Přímo před očima Gillian s Emmou sledují lov subadultní, takřka dospělé samice kosatky, která si našla svou příští tulení oběť. K lovu se po chvíli přidávají další kosatky, a na vodní hladině se objevuje krev, jež láká další racky. K večeru přichází další příjemné překvapení - kosatky plují podél člunu a dokonce i pod ním. Zároveň se vynořují mnohem blíže, než dřív, a ukazují tak své černobílé tváře. Po lovu si kosatky potřebují trochu oddechnout, a tak si v blízkosti člunu v podstatě hrají. Zajímá je také, co je to na něm za lidi. Emma, která je na práci s mořskými savci zvyklá, nakonec prohlašuje, že toto byl skutečně výjimečný, jedinečný zážitek.

Klip z první epizody pořadu Winterwatch 2024 od BBC Studios Natural History Unit, který byl vysílán v úterý 16. ledna na britské televizní stanici BBC Two.

Útok na osmnáctiletou trans ženu v londýnském Wealdstone

V neděli 11. února jsme si společně připomněli Briannu Ghey, trans dívku, jež byla ve svých šestnácti letech o rok dříve brutálně zavražděna dvěma sadistickými a transfobními teenagery v oblasti anglického Warringtonu. Rok po tomto strašlivém incidentu si Rishi Sunak, předseda současné britské vlády za Konzervativní stranu, dělal legraci z transgender osob v budově britského parlamentu v přítomnosti Brianniny smutnící matky. A nyní, pár dnů po prvním výročí té otřesné tragédie, se objevuje další důsledek neváženého, nenávistí prosáklého transfobního jednání a rétoriky konzervativců. Na vlně nesnášenlivosti se totiž vezou další útočníci, jež napadli osmnáctiletou trans ženu v londýnské čtvrti Wealdstone, v centru London Borough of Harrow. K incidentu došlo v sobotu 10. února, pár dnů po Sunakově výsměchu trans lidem v britském parlamentu a den před výročím Brianniny smrti. Oběť, jejíž jméno dosud nebylo zveřejněno, byla čtrnáctkrát bodnuta ostrým předmětem (pravděpodobně nožem) na roller-skatingové párty, načež byla převezena do nemocnice. Během útoku na ni byly pokřikovány transfobní nadávky. Londýnská policie pak zatkla devatenáctiletou Summer Betts-Ramsey, jež se dnes, v úterý 13. února, ukázala před soudem. Předtím v pláči přiznala, že oběť skutečně pobodala. Celkem však byli pozatýkáni čtyři lidé, kteří měli s tímto brutálním útokem cosi do činění. Betts-Ramsey má pak do 12. března zůstat ve vazbě v budově trestního soudu Old Bailey, kde je usídlen Korunní soud Anglie a Walesu. Zprávy o incidentu byly vypuštěny do médií dnes, a prostřednictvím sociální sítě Twitter se k němu vyjádřila například americká trans aktivistka Alejandra Caraballo:

Tweet Alejandry Caraballo s reakcí na tento incident - pro zobrazení tweetu s komentáři klikněte sem

Podle Alejandry Caraballo jsou na vině lidé jako již zmíněný sociopatický lídr Rishi Sunak nebo tvrdohlavá terfka J. K. Rowling, která se svými nehumánními názory na trans lidi chlubí už několik let, a díky nimž si získala nemálo obdivovatelů z řad bezduchých nácků schvalujících právě takové násilí na trans osobách. Institucionalizovanou transfobii podporují britská pravicová média, z nichž některá byla v nedávné minulosti nařčena z démonizace trans lidí; když jsou ze strany autoritářské pravice cíleny útoky na některou menšinovou skupinu obyvatel, člověk by se dle mého názoru vůbec neměl obávat použít slovo fašismus. Nestudná obsese s útočením na trans lidi, rozšiřováním dezinformací o nich a celkové přispívání nesnášenlivosti do vroucí společnosti jako by pro zastánce všeho tradičního (a mnohdy tedy produktů neoliberálního kapitalismu, z jehož hodnot tito pravicoví omezenci vycházejí nejvíce) bylo snad potěšující. Slova lidí jako jsou Rishi Sunak, J. K. Rowling a dalších transfobů zneužívajících své pozice vlivu a/nebo moci jsou za útoky, jako byl tento, nebo jako byla vražda Brianny Ghey, zodpovědná. Jejich neustálé přikládání dřeva do ohně vzešlého ze standardizace osob v ekonomickém systému, jehož inherentní součástí je standardizace produkce a výrobků, a tedy také lidských bytostí a jejich genderové identity, což je v zásadě dehumanizační, jako by těmto psychopatickým jedincům vyneseným do výše díky svému nesoucitu přinášela radost. Kterému z nich nad brutálním útokem jako je tento ukápne slza? Který z nich se nad ním pozastaví, a začne reflektovat, jaká slova iniciující nenávist do světa vypustil? Kolik podobných útoků ještě kvůli této vlně nenávisti přijde? Copak má být určitá skupina lidí jen boxovacím pytlem patologických lhářů a manipulátorů, jež udělají vše proto, aby měli vliv a moc?

Informace o útoku na osmnáctiletou trans ženu ve Wealdstone jsem převzal z webu The Standard.

Nezapomínejme na to, k čemu vede nenávistná rétorika neomalených nesnášenlivců. Odsuzujme násilí, k němuž vyzývají své stoupence toužící po ubližování lidem. Vše začíná tím, že političtí lídři a komentátoři řeší pod zákrytem údajné racionality včerejší otázky jako "Co je žena?", a končí to násilím a vražděním. Nenechme tuto nenávist, aby nadále prorůstala naším globálním společenstvím.

Vzpomínka na Briannu Ghey

Přesně před rokem, 11. února 2023, byla šestnáctiletá transgender dívka Brianna Ghey zavražděna dvěma patnáctiletými teenagery, Eddiem Ratcliffem a Scarlett Jenkinson, v Culcheth Linear Park ve vesnici Culcheth, jež se nachází v anglickém hrabství Cheshire. Na neomluvitelný zločin motivovaný sadistickými tendencemi vrahů a jejich nenávistí vůči transgender lidem reagovaly tisíce LGBTQIA+ lidí a spojenců smutněním. Jak prohlásil bývalý lídr Labouristické strany Jeremy Corbyn, Brianna byla zabita proto, že chtěla být sama sebou, přičemž vyjádřil svou podporu Briannině rodině a celé trans komunitě v jejím boji za bezpečí, důstojnost a osvobození. Brianna byla mnoho let šikanována pro svou identitu, a to i ve škole. Zažila fyzické násilí, a jak na svém účtu na TikToku informovala teprve několik dnů před svou smrtí, z kolektivu na své střední škole byla spolužáky vyloučena. Na svém TikToku měla 11 000 sledujících, kteří ji podporovali, a se kterými sdílela videa, ve kterých tančila nebo dělala karaoke. Její trenér*ka gymnastiky o ní prohlásil*a, že byla milou dívkou. V sobotu 11. února loňského roku pak přišel velký šok. V již zmíněném parku bylo v 15:13 nalezeno její pobodané tělo. Následné vyšetřování ukázalo, kdo byl za vraždu zodpovědný; nejednalo se o spolužáky z její střední školy (Birchwood Community High School), ale o studenty jiné střední školy ve vesnici (Culceth High School). Zatímco Eddie Ratcliff se nikdy předtím nechoval násilně na veřejnosti a na své okolí působil jako sociálně neohrabaný mladý muž s dobrými známkami, Scarlett Jenkinson byla krátce před vraždou fascinována masovými vrahy, o kterých sledovala jeden dokumentární film za druhým, a na internetu si hledala videa zobrazující mučení a vraždy. Jenkinson se s Briannou Ghey přátelila, a ve zprávách, jež psala Ratcliffovi, přiznala, že měla obsesi se svou kamarádkou, aniž by vůči ní cokoliv cítila. Tato obsese pak vyústila v zavraždění Brianny.

Brianna Ghey. Fotografie z webu The Independent

Oba pachatelé se Briannu pokusili zabít již dříve; jednou se ji snažili otrávit předávkováním ibuprofenem. Učinili tak v době, kdy Jenkinson o Brianně věděla jedno: trpěla depresí, a byla tak větší šance, že by pak její smrt byla považována za sebevraždu. Poté, co byl tento pokus o vraždu neúspěšný, domluvili se Jenkinson a Ratcliffe, že Briannu ubodají; Ratcliffe v jedné soukromé zprávě poznamenal, že chtěl vidět "zda bude křičet jako muž nebo holka." Vražda Brianny Ghey byla tedy motivována transfobií, nenávistí vůči trans lidem. Ačkoliv původně byli oba pachatelé diagnostikováni jako lidé na autistickém spektru, pozdější psychiatrické posouzení ukázalo, že Jenkinson trpí antisociální poruchou osobnosti (dříve psychopatií či sociopatií), a že Ratcliffe má "slabou poruchu na autistickém spektru" (pravděpodobně dnes již ve Velké Británii nediagnostikovaný Aspergerův syndrom, vyznačující se u některých osob nedostatkem empatie). Za tento ohavný čin byli oba odsouzeni na začátku února tohoto roku; Jenkinson bude ve vězení do roku 2044, Ratcliffe pak do roku 2042. Avšak aura nenávisti, která vraždu šestnáctileté středoškolačky a nadějné influencerky obklopuje, nezmizela. Před pár dny jeliman Rishi Sunak, oligarcha z Konzervativní strany a předseda současné britské vlády, pronesl transfobní slova jako vtip v britském parlamentu, v němž v tu chvíli byla přítomna Briannina matka Esther. A jako typický křehounký autoritářský pravičák, odmítá se Sunak za svá urážlivá slova omluvit. Více o Sunakově patetickém, politicky naprosto nekompetentním prohlášení v přiloženém videu z YouTube kanálu nezávislého britského zpravodajského webu Novara Media:

Ačkoliv podle Charlotte Nicols, členky britského parlamentu za Labouristickou stranu, smrt Brianny Ghey "humanizovala" debatu o trans lidech v oblasti Warringtonu a tamní členy Konzervativní strany zastavila v užívání debaty v konzervativci vedené "kulturní válce", zabité dívce to život nevrátí. Nelze také opomenout, že se Briannině smrti vysmívala některá britská média. To, co se před rokem stalo, samozřejmě není izolovaný incident. Mnoho trans lidí ve svých životech zažívá neomluvitelné násilí; pro více informací si přečtěte například článek o násilí na trans lidech v USA napsaný Rebeccou L. Stotzer a publikovaný ve vědeckém časopise Aggression and Violent Behaviour v roce 2009 nebo článek Sary M. Peitzmeier o násilí na trans lidech ze strany jejich intimních partnerů publikovaný v roce 2021 v Social Science & Medicine. Britská organizace TransActual na svém webu uvádí následující: "Základní hodnotou veškeré transfobie je odmítnutí trans identity a odmítnutí uznat, že by mohla být skutečná nebo platná." I když je na trans lidech pácháno násilí, pochybné autority často transfobii a transfobní motivaci nedávají dostatečnou váhu. Policie vyšetřující Brianninu smrt původně transfobii jako motiv vyloučila, což se setkalo ze strany LGBTQIA+ komunity s okamžitým nesouhlasem - a jak vyšetřování ukázalo později, a jak naznačil i soudce, transfobie skutečně motivací byla, neboť Ratcliffe a Jenkinson spolu sdíleli transfobní zprávy, včetně té, ve které Ratcliffe napsal, že chce vědět, zda bude oběť "křičet jako muž nebo holka". Transfobní nenávist je skutečně závažným problémem, a je-li přijata antisociálními lidmi jako jsou Jenkinson a Ratcliffe, kteří měli touhu zabíjet, může vyústit ve strašlivé tragédie. Násilí na trans lidech, urážky trans lidí a jejich exkluzi ze společenských struktur nesmíme ignorovat!

Je mi moc líto, že Brianna Ghey před rokem přišla o život. Její vrazi postrádali základní úctu k rozmanitosti lidí, a výsledek byl otřesný. Nezapomeňme na ni.

Obrázek týdne 9. 2. 2024

Máme tu druhý únorový pátek! Včera v podvečer mi přišel e-mail od Jsme fér s dobrou zprávou - jsme v Česku historicky nejblíž rovným sňatkům stejnopohlavních párů! Jsem za to velmi rád, a doufám, že v nadcházejícím třetím čtení v poslanecké sněmovně bude uzákoněno manželství pro všechny. Pokud vás toto téma zajímá více, navštivte prosím web kampaně Jsme fér. 🙂 Pořád máme zimu, a přestože je letos suchá a nadprůměrně teplá, nemohu na začátku února nemyslet na sníh. A tak jsem se tentokrát konečně rozhodl zařadit do obrázkové rubriky zase nějaký ten zasněžený paleoart. Narazil jsem na toto krásné dílo ilustrátora Re:9NA, který zobrazuje jednu z dobře známých šavlozubých koček z pleistocénu...

Popisek k obrázku: Začíná nový den, slunko začíná vycházet zpoza zasněžených kopců, a dýkozubec Homotherium latidens obchází své teritorium. Jedná se o samce, který na tomto území žije se svou malou smečkou, v níž si před lety vybojoval dominantní postavení. Značkuje přitom kmeny nízkých stromků, a pach jeho moči signalizuje ostatním homotheriím, že tato planina a jehličnatý les jsou již zabrány. Chladný, nepříliš silný ranní vítr bičuje tvář dýkozubé kočky, zatímco pomalu kráčí po ztvrdlém, ledovými krystalky pokrytém sněhu, do něhož se ani nezabořují její packy s velkými, několik centimetrů dlouhými drápy. Homotherium latidens je jedním z několika druhů tohoto rodu machairodontinních šelem; žilo od pozdního pliocénu po pleistocén, před asi 4 miliony až 12 000 roky. Richardem Owenem, který mj. zavedl skupinu Dinosauria, byl v roce 1946 tento savec považován za zástupce rodu Machairodus; s názvem Homotherium přišel až Emilio Fabrini v roce 1890. H. latidens je jediným eurasijským druhem tohoto rodu, nicméně na jiných kontinentech již žilo více. Známy jsou třeba specie H. venezuelensis z Jižní Ameriky, H. hadarensis z východní Afriky (konkrétně z Etiopie), H. serum ze Severní Ameriky nebo H. ultimum z indonéské Jávy. Tato scéna se odehrává na území dnešní Sibiře před 50 000 lety.

Čeká nás divoký víkend! Proč? Protože podle všelijakých zkazek má v neděli vyjít první teaser trailer k nejočekávanějšímu filmu tohoto roku - ke třetímu Deadpoolovi, který možná ponese název Deadpool and Wolverine! Internet je nahajpovaný na návrat nejen Logana hraného Hughem Jackmanem, ale vůbec všech X-Menů! Těšíte se také?

Jinak se blíží vydání mých nejnovějších dokumentárních novinek, a věřte mi, že budou skutečně napěchované novými přírodopisnými snímky a seriály. Článek vyjde v dohledné době, tak se sem určitě vracejte, aby vám neunikl! Přeji vám krásný víkend...

Claws: A Dinosaur Adventure with Nigel Marven vyjde 13. února 2024!

O novém minecraftovském addonu Claws: A Dinosaur Adventure with Nigel Marven, za kterým stojí vývojář CompyCraft a který je pokračováním jeho addonu A Giant Dinosaur Adventure with Nigel Marven z roku 2022, jsem již několikrát psal. Loni v dubnu jsem s vámi sdílel oficiální trailer k tomuto addonu, a v srpnu jsem vám pak ukázal některé vypůjčené obrázky zvířat, s nimiž se coby hráč budete moci ve hře setkat. V jednu dobu se zdálo, že Claws vyjde už ke konci roku 2023, ale nakonec se to nestalo. Každopádně s 27. lednem CompyCraft zveřejnil novou verzi traileru, která již tu podstatnou informaci o datu vydání nese... Do prehistorického Mongolska se s britským přírodovědcem Nigelem Marvenem, který pro addon namluvil komentář s pár větami o každém zvířeti, vrátíme 13. února 2024! Tedy alespoň ti z nás, jež si addon zakoupí.

Bude to jízda. CompyCraft je znám pro své výtečné, anatomicky v podstatě přesné modely prehistorické zvířeny, od neptačích dinosaurů po všelijaké fosilní krokodýly, ještěrky a savce, které se mu v překvapivě omezeném, kostičkovém prostředí Minecraftu daří tvořit. Claws bude mít přes 100 nových zvířat, jež dosud v Minecraftu neexistovala. Ve skinu Nigela Marvena se hráč bude moci vrátit do míst, z nichž se stalo mongolské souvrství Nemegt, v době před 70 miliony roky, a setkat se s therizinosaurem, tarbosaurem, deinocheirem a celou plejádou dalších dobře i málo známých obratlovců, jež tehdy onu krajinu nazývali svým domovem. 

Protože jsem již o Claws: A Dinosaur Adventure napsal to nejpodstatnější v předchozích článcích, jež se addonu věnovaly, dovolím si vám teď už jen ve zkratce prezentovat pár oficiálně vydaných obrázků. Ty vás snad trochu více naladí na to nezapomenutelné minecraftovské dobrodružství, jež s úterým 13. února budete moci poprvé zažít, a u něhož jistě strávíte hodiny a hodiny svého volného času. Protože kdo by přece nechtěl být Nigel Marven v poušti Nemegt? Tohle je jedinečná příležitost zažít si Obří dráp (A Walking with Dinosaurs Special: The Giant Claw) a Prehistorickou planetu (Prehistoric Planet) na vlastní kůži!

Nejprve tu máme jednoho z nejmenších neptačích dinosaurů, drobného maniraptorána rodu Parvicursor. Dorůstal délky jen 39 centimetrů - nicméně v roce 2022 se zjistilo, že exemplář, na základě něhož byl formálně popsán, byl vlastně mládětem. Takto bude vypadat v CompyCraftově addonu...

Nádherný Gobiraptor, oviraptorid z naleziště Altan Uul III v poušti Gobi popsaný v roce 2019, bude dalším přírůstkem do bohatého světa Minecraftu.

A teď mi neříkejte, že jste zapomněli na natovenatora, vodního halszkaraptorina popsaného v prosinci 2022! Že ano? Tak to jsem fakt uraženej, protože jsem o něm tehdy psal... jak je jenom možné, že se má slova popisující tento význačný dromaeosauridní druh nevštípila do vaší paměti? Natovenator se ve hře objeví též, a jeho design je... zase super.

Natovenator ale nebude jediným opeřencem, se kterým si budete moci zaplavat! Brodavis, "koupavý pták" vzdáleně příbuzný velkému hesperornisovi, se totiž ve hře objeví také.

Osobně miluji ještěrky, a všechny šupinaté vůbec! A jsem strašně rád, že CompyCraft zařadil do tohoto addonu více šupinatých plazů z doby křídové! Jedním z nich je známá Estesia, varanoid, kterého si možná pamatujete z mého Správce dinosauřího parku (z doby, kdy ještě Dan nebyl lehce šílený).

Na prehistorickém safari v Mongolsku s Nigelem Marvenem samozřejmě nesmí chybět saurolofové, kteří kdysi našemu oblíbenému dobrodruhovi strhli stan! CompyCraft se pro jejich vzhled skutečně inspiroval Obřím drápem.

Naopak Deinocheirus v Obřím drápu nebyl, ale všechny fanoušky paleodokumentů uchvátil v Prehistorické planetě vyprávěné Davidem Attenboroughem. Design deinocheira v této hře ctí verzi právě z toho velkorozpočtového seriálu.

No a na závěr ještě Tarbosaurus, mongolský bratránek tyrannosaura rexe! Trailer k addonu slibuje jeho interakci s therizinosaurem, takže si bitku tohoto megamasožravce s obřím drápem určitě prožijete, jako si ji Nigel prožil před dvaadvaceti lety.

Tak nezapomeňte, v úterý 13. února můžete navštívit Minecraft Marketplace a tento addon si koupit! 

A na závěr ještě jedna věc... Vzhledem k tomu, že CompyCraft již vytvořil addony ctící Zemi obrů i Obří dráp, tedy první dva nigelomarvenovské speciály Putování s dinosaury, začínám si říkat, jestli se třeba nedočkáme i addonu s monstry pravěkých oceánů. Rozhodně by to bylo fajn!