Máme za sebou další lednový týden. Ne všechno se může zdát lehké, když se reprodukční číslo koronaviru opět zvyšuje, každým dnem přibývají tisíce nakažených, a my si uvědomujeme, že se naše životy do normálu nevrátí ještě dlouho. To však neznamená, že se jiné věci nelepší. Tento týden konečně skončil své "kralování" Spojeným státům jeden narcisistní komediant, a vystřídal ho někdo úplně normální. A ten jednu z nejmocnějších zemí světa vrátil k Pařížské dohodě, což je rozhodně dobře. Dnes také na Netflixu vychází druhá série animovaného seriálu Jurassic World Camp Cretaceous, a na Disney+ k velké spokojenosti marveláků zase třetí epizoda seriálu WandaVision. Vidíte? Všechno není špatné. Špatná určitě není také malba, kterou jsem se tentokrát rozhodl zařadit mezi Obrázky týdne. Je vlastně naprosto nádherná, skutečně překrásné dílo - vytvořené Raúlem Gómezem. Co mu říkáte?
Popisek k obrázku: Pravěký had Najash rionegrina pomalu proplétá své tělesné smyčky mezi zuby již mnoho měsíců opuštěné spodní čelisti dinosaura, který uhynul v této rozlehlé, hrubé, rozpálené poušti. Podobné objekty, vystupující z horkého písku, obvykle poskytují stín pro menší živočichy, především pak pro pouštní hmyz nebo pavouky, na kterých si Najash rád smlsne. V okolí této mandibuly se však žádná kořist nenachází, had tedy bude muset zkusit své štěstí někde jinde. Zatím žádnou kořist nespatřil; jeho velké kulaté zorničky reagují jen na pohybující se předměty, a těch zrovna ve vzdálenosti několika metrů od něj není mnoho. Tedy alespoň ne takové velikosti, aby je mohl spolknout. Trojice obrovských titanosaurů, kteří kráčejí pouští v pozadí, pro něj představuje spíše nebezpečí, stejně jako pro mnoho dalších malých tvorů, jež se jim vejdou pod chodidla. Dinosauři však kráčejí úplně jiným směrem, než kterým se malý šupináč hodlá plazit. Najash byl vybaven plně vyvinutými předními a zadními končetinami, připojenými k jeho hrudnímu koši a k pánvi. Dnes se zakrnělá pánev a rudimenty zadních končetin vyskytují jen u vývojově primitivnějších hadů, a slouží jako poslední připomínka prvních zástupců tohoto bohatého podřádu, vzešlého zřejmě z ještěrů podobných varanům. Scéna se odehrává na území dnešního souvrství Candeleros v argentinské Patagonii před 90 miliony let.
Kromě výše zmíněných seriálů si také můžete užít nejnovější sérii Winterwatch, o které jsem se již ostatně zmínil v článku o nových přírodovědných dokumentech, napsaném v prosinci minulého roku. Pokud se na tento pořad od úterka vždy ve 21:00 našeho středoevropského času díváte na BBC Two, asi jste si už všimli, že v něm, podobně jako ve Springwatch 2020, nevystupuje Michaela Strachan. Je to proto, že vzhledem k pandemické situaci se plány na letošní - i tak stále však mimořádně dlouhý, tedy osmidílný - Winterwatch musely změnit jen asi deset dní před začátkem vysílání, a Michaele nebylo dovoleno opustit Jihoafrickou republiku, kde žije. Také Gillian Burke nevysílá z Old Moor jako v Autumnwatch, ale opět z Cornwall Beaver Project, tak jako minulý rok na jaře. Dnes běží už čtvrtý díl, rozhodně doporučuji se dívat!
I nadále bude na mém blogu pokračovat kvíz "Který pravěký tvor to je?", zítra tedy očekávejte výhodnocení tohoto týdne, v neděli budou předány diplomy, a pak společně vkročíme již do čtrnáctého týdne této soutěže! Přeji Vám nádherný víkend!
Žádné komentáře:
Okomentovat