neděle 3. ledna 2021

Nový druh novozélandského gekona

Téměř před měsícem, 4. prosince 2020, vyšla v žurnále Zootaxa studie zabývající se fylogenetickou a morfologickou analýzou novozélandského gekona druhu Toropuku stephensi z čeledi pagekonovitých (Diplodactylidae). Tento druh se poněkud překvapivě vyskytoval na dvou od sebe zcela izolovaných územích; na poloostrově Coromandel v severní části Severního ostrova a na ostrovech v Cookově průlivu zhruba severně od pobřeží Jižního ostrova, včetně Stephensova ostrova, na který odkazuje druhové jméno tohoto plaza. Již nějakou dobu mezi novozélandskými herpetology panovalo podezření, že dvě populace gekonů, které od sebe oddaluje prakticky celá pevnina Severního ostrova, nemohou patřit ke stejnému druhu. Předchozí fylogenetická analýza vycházela ze zkoumání tří jedinců, a to bylo zkrátka málo. Přestože rozdíly mezi gekony z ostrovů v Cookově průlivu a z poloostrova Coromandel byly značné, výzkumný tým neučinil žádné taxonomické změny, jež by mohly být unáhlené. Avšak výsledky nového výzkumu provedeného Rodneym A. Hitchmoughem, Stuartem V. Nielsenem a Aaronem M. Bauerem nyní jasně dokazují, že populace z poloostrova Coromandel je odlišným, novým druhem.
Zcela jistě jde o zástupce rodu Toropuku, který byl až dosud považován za monotypický - jediným druhem tohoto taxonu byl tedy T. stephensi. Počet druhů novozélandských gekonů se v posledních letech docela měnil. Zatímco některé zdroje stále uvádějí, že na Novém Zélandu žije okolo dvaceti druhů gekonů, jiné zase číslo zvyšují na 39 nebo 40; záleží ostatně na stáří daného zdroje. Posledních několik let bylo ve výzkumu novozélandských gekonů více než podstatných. I tak je ale "nález" nového gekona na poloostrově Coromandel celkově překvapivý, protože právě severní část Severního ostrova patří k územím dosti dobře herpetologicky prozkoumaným. Právě proto se Hitchmough a jeho dva kolegové rozhodli pojmenovat tohoto ještěra Toropuku inexpectatus. Druhové jméno samozřejmě v překladu z latiny znamená "nečekaný". 
Podobně jako bratránek, nyní oficiálně deklarovaný pouze jako obyvatel ostrovů v Cookově průlivu, je i T. inexpectatus nápadně pruhovaný. Některým jedincům, které pro studii vyfotografoval ekolog a herpetolog Dylan van Winkel, se po těle táhnou bílé až krémové pruhy od čenichu po konec ocasu, u jiných jsou zase tyto pruhy tmavé. Zbytek těla je však většinou světle hnědý. Spodní část těla je nepříliš překvapivě bledá. Zavedení taxonu T. inexpectatus má zásadní význam pro ochranu gekonů druhu T. stephensi. Areál rozšíření druhu se nyní výrazně zmenšil, a to je T. stephensi už tak na Červeném seznamu IUCN klasifikován jako druh ohrožený. Ministerstvo památkové péče Nového Zélandu jej přitom od roku 2012 vede v kategorii "národně zranitelný" (Nationally Vulnerable). Také nově objevený T. inexpectatus má velice malý areál rozšíření, jeho status ohrožení však pochopitelně tak brzy po publikování studie není znám. Co se jeho života týče, je jasné, že se jedná především o hmyzožravce. Stejně jako všichni ostatní gekoni žijící na Novém Zélandu přivádí i T. inexpectatus na svět plně vyvinutá, živá mláďata, je to tedy druh viviparní neboli živorodý.
Taxonomie novozélandských gekonů je rozsáhlou kapitolou sama o sobě. Rod Toropuku byl vytvořen až v roce 2011; tehdy provedeného výzkumu se kromě Bauera, Hitchmougha a Nielsena účastnili také Todd R. Jackman a Charles H. Daugherty. Předtím byl T. stephensi a s ním tedy i T. inexpectatus klasifikován jako Hoplodactylus stephensi. Rod Hoplodactylus v současnosti zahrnuje jen dva žijící druhy; třetí je již vyhynulý, a je jím největší gekon, který kdy žil, totiž Hoplodactylus delcourti, obecně známý jako kawekaweau, dorůstající délky až 60 centimetrů a vyhubený patrně okolo roku 1870. Dalšími rody novozélandských gekonů jsou Naultinus, Woodworthia, Mokopirirakau a Dactylocnemis.

Samec T. inexptectatus; starší fotografie pořízená A. H. Whitakerem

Rozšíření dvou od sebe až "příliš podezřele" izolovaných druhů T. stephensi (ostrovy v Cookově průlivu) a T. inexpectatus (poloostrov Coromandel)

Abstrakt studie je k přečtení zde. Ze studie samotné pocházejí i oba obrázky přiložené k tomuto článku, první fotografie je nicméně stažena z webu Zenodo.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nejčtenější