Další Správce je tu! Nemá cenu to zdržovat, odjíždíme na Tedův ostrov!
Jedovatý plyn, rozzuřené Gomphotherium a nemocná želva
Za poslední týden se toho událo tolik. Mladému Gallimimovi jsme museli pomáhat s léčbou jakési dinosauří obdoby škrkavek. Je na lécích a zdá se být v pořádku, ale dnes odpoledne ho sám budu muset dostat do náklaďáku a převézt na veterinární stanici, kde ho, chudáka uspaného, zase prohlédnou. Dalším problémem, který máme, je stavba ohrady Palaeotisů. Jak jsem psal minulý týden, uvnitř jejich výběhu doslova pukla země a začal z ní odcházet jedovatý plyn. Pravěcí pštrosi Palaeotisové jsou teď ubytovaní v pozorovací ohradě, dočasně. Jenže stavba nového výběhu se prodlužuje. Navíc musíme kontrolovat, zda na místě také není plyn. A zjišťovat, co se vlastně nachází metry pod zemí na našem ostrově zabírá těm chlápkům, co sem přijeli z Kanady a z Austrálie, velké množství času. Navíc se musí zkontrolovat, zda plyn nezačne unikat i někde jinde na ostrově. Prozatím to vypadá, že pod naším ostrovem se cosi probouzí... Něco, co by nás mohlo ohrozit jako nic jiného předtím... Že je Tedův ostrov sopečného původu, to je jasné všem od začátku. Vždyť i Isle of Die je sopečného původu. Die je koneckonců název jedné sopky na tom ostrově, i když jsem v jednom ze svých prvních zápisů z roku 2013 uváděl, že znamená "ostrov smrti" (asi nějaký špatný anglický překlad či co)... Ve čtvrtek začal plyn unikat ze škvíry, jež protrhla zeminu našeho Masiakasaura, pojmenovaného Zuboun (i když všichni kromě mě mu říkají Rex). Ošetřovatel, který se na něj přišel podívat, jej shledal, jak podhrabává dřevěnou ohradu. Popadl pušku a zvíře uspal. Jakmile vnikl do výběhu, začal se dusit. No, a pak museli za plot pánové s plynovými maskami a vším možným vybavením. Zasunuli do škvíry trubku a s pomocí nějaké hadice začali plyn odvádět pryč. A tak Masiakasaurus také skončil v pozorovací ohradě a čeká na výstavbu nové ohrady. Na tu ale ještě nemáme materiál, ten bude přivezen lodí z Chile až zítra ráno. Další problém - loď se možná bude muset vrátit kvůli špatnému počasí. Hlásí totiž pořádnou melu nedaleko našich ostrovů. Bude tu pěkně mokro a větrno. Už se těším, až zase budu pobíhat po parku a kontrolovat všechna zvířata, zatímco na mě bude lít jako z konve a má pláštěnka bude k ničemu.
Olivera asi špatné počasí netrápí. Od pondělka je na Isle of Die a hledá další zajímavá zvířata, která by mohl přivést do našeho parku. Jeden vychloubačný Španěl, kterého jsme nedávno zaměstnali a který se mimochodem považuje za velkého Oliverova obdivovatele, u oběda vypráví o tom, jak s Oliverem mluví přes vysílačku každý den v osm večer a jak mu Oliver sděluje své zážitky. Obvykle o jeho povídání nemám zájem, rychle sním oběd, prodiskutuji pracovní záležitosti se svými kolegy a pak vezmu pár z nich, aby mi pomohli s mou prací. Každopádně včerejší příběh, který Španěl vyprávěl, mne zaujal. Oliver prý narazil na hromadu trusu, jenž velmi výrazně připomínal trus sloní. Po stopách zanechaných velkýma sloupovitýma nohama šel až do lesa. Tam narazil na rodinku Gomphotherií. Tito velcí mastodonti však nebyli zrovna rádi, že jim překazil poklidnou snídani. Samec Gomphotheria ho začal hnát směrem k řece, jež lesem protékala. Oliver nemohl jinak než do vody skočit a plavat pryč, jenže chobotnatec jej stále následoval. V řece nastal neuvěřitelný chaos. Oliverova noha se chytila mezi kameny a kládami pod hladinou a chudák dobrodruh ji nemohl vytáhnout. Chobotnatec se blížil. Pak konečně přiběhl Tim a vystřelil z raketové pistole. Gomphotherium se strašlivě polekalo a uteklo. Oliver však nebyl rád. Strašit původní obyvatele Isle of Die je opravdu příšernost. A tenhle Španěl ten příběh vyprávěl jen tak... Dnes ráno jsem měl starosti s jednou z Testudo atlas nebo též Colossochelysů. Velká samice této obří praželvy, největší, jaké kdy žila, chřadne. Je nemocná. Nevíme, jak je stará, ale je to jeden z nejstarších exemplářů, které tu máme. Můžou jí být stovky let. Nechceme ji ztratit, i když máme v našich teráriích skutečně velkou chovnou populaci. Strávil jsem s touhle nemocnou želvou skoro celé dopoledne. Vyšetřovali jsme jí. Zdá se, že její plíce postihlo nějaké houbové onemocnění neznámého typu. Opět něco, co sem přiletělo z Isle of Die! A jestli je to nakažlivé a neubližuje to jen plazům, ale i savcům, pak máme o jeden problém víc.
Danova pošta: Vážení, ve své první zprávě z parku jsem napsal, že Isle of Die je také někdy Ostrov smrti. Ano, je to tak, ale chci jen upozornit, že v doslovném překladu by to mělo opravdu být Ostrov sopky Die. Die se však vyslovuje tak, jak byste toto slovo normálně anglicky vyslovili.
Má pošta: Před pěti lety malá chybka, kdybych s tímto příběhem začínal dnes, zcela jistě by se ostrov jmenoval Isle of Death... Ale nevadí... Snad se Vám tato část líbila.
2 komentáře:
Další skvělé pokračování!
[1]: Dík. Osobně si myslím, že ta zhruba pětiměsíční pauza Správci dinosauřího parku prospěla. Tyto části mě vážně baví psát... :-)
Okomentovat