Jako by to bylo včera, když jsem 26. února napsal zatím poslední hadí popisek, a to sice popisek mehelie kapské. Teď je ale na čase vrátit se k mým oblíbeným beznohým šupináčům, a přinést popisek slíbeného imantodese velkohlavého...
Latinský název: Imantodes cenchoa,
Rozšíření: Střední a Jižní Amerika,
Velikost: délka 1 až 1,2 metru.
Imantodes, rod neotropických užovkovitých hadů z podčeledi Dipsadinae, zahrnuje osm druhů stromových hadů, z nichž všichni jsou vybaveni v poměru k tloušťce těla poměrně dosti velkou hlavou a velkýma očima, stejně jako zadními jedovými zuby. Imantodes velkohlavý se řadí k největším druhům svého rodu, přičemž existují zprávy i o 1,5 metru dlouhých jedincích, ačkoliv maximální délka 1,2 metru je přesvědčivější a také běžnější. Toto zvíře má pochopitelně řadu obecných názvů, v angličtině se nazývá například blunthead tree snake (blunt-headed snake se obecně nazývá imantodes) nebo fiddle-string snake. Tělo tohoto hada je velmi štíhlé a dlouhé, přesně takové, jaké by člověk čekal u stromového hada lezoucího po lijánách a malých větvičkách. Zbarvení je oranžové až růžové. 26 % oblé hlavy imantodese velkohlavého zabírají oči. Jsou vybaveny vertikálními zorničkami; u tohoto druhu je to spolehlivý znak toho, že jde o nokturnální (v noci aktivní) druh. Bývá pravidlem, že stromoví hadi (zvláště pak ti užovkovití) vidí lépe než jejich příbuzní, kteří se pohybují pouze po zemi. Také imantodes musí být schopen kořist zaměřit ve spletitém bludišti liján a větviček. Na hada má celkově dost dobrý zrak; vertikální štěrbiny v zorničce mu umožňují dívat se pod sebe, a nejen před sebe. Na zádech má imantodes zvětšené štítky, dosahující trojnásobné až čtyřnásobné velikosti šupin na bocích hada, kterých využívá jako konzolí; je díky nim schopen překonat velkou vzdálenost mezi jednotlivými větvemi... Tento had obvykle loví v jemné vegetaci, a zatímco se prodírá po větvích stromů noční džungle, hledá spící ještěry (například anolisy). Jakmile nějakého naleznou, chytí ho, vstříknou do jeho těla jed s pomocí zadních jedových zubů, jež jsou drážkované (nikoliv duté jako u korálovcovitých a zmijovitých), a ten pak kořist zabije. Jed není nebezpečný pro člověka; alespoň tedy nejsou k dohledání žádné zprávy o tom, že by někomu ublížil. Kromě spících (a bdících) ještěrek loví imantodes i žáby, a čas od času se přiživí i na nějakých těch hadích a ještěřích vajíčkách. Protože jsou samičky o něco větší než samečci (tento druh vykazuje znaky pohlavního dimorfismu), mají i větší hlavu a jsou tedy schopny živit se i většími zvířaty, například většími druhy stromových žab. Když náhodou had na svém stromě nic nenajde, jednoduše sleze ze stromu a doplazí se k jinému, na který pak vyšplhá a hledá potravu tam. Nejspolehlivějším místem, kde imantodese velkohlavého najít, jsou porosty kávovníků nebo bromélií. Přes den imantodes odpočívá ve stínu... Pokud jde o rozmnožování, období páření se v jednotlivých částech areálu rozšíření tohoto hada liší. To se pak odráží i na rozdílech v době, kdy samice jednotlivých populací kladou vejce. V Guatemale či v Mexiku kladou samičky vejce v červnu a červenci. Ovšem v Brazílii kladou imantodesové vejce až v době od listopadu po konec ledna. Mláďata této populace se pak líhnou na jaře až v létě. Samička může snést 1 až 3 vajec, velikost snůšky je tedy poměrně malá (například v porovnání s jinými užovkovitými hady). Jedno vejce měří na délku přibližně 3 centimetry. Jakmile jsou nakladena, samice je nadobro opustí. Kladení vajec a samotnému páření obvykle předcházejí vzájemné souboje mezi samci. Pohlavní dospělosti dosahuje imantodes velkohlavý asi ve dvou letech života. Zajímavé je, že do této doby (od vylíhnutí po dospělost) rostou asi 3,5 milimetru za týden...
Příště krátkorep cejlonský!
1 komentář:
Zajímavý had :).
Okomentovat