Yetti odnesl Pauline do jeskyně obývané dalšími třemi zástupci svého druhu. Vypadalo to, že se s nimi dohadoval, zda si ji může nechat. Pauline využila situace a dala se na útěk, načež ji zachránili její kolegové, kteří se zrovna do akce vložili se svým letounem Cryptid Swift. Jakmile byli všichni na palubě, dostal letoun pořádnou ránu z nějaké zbraně. Tým Gregoryho Martina se rozhodl Lovce kryptidů zabít. Ale s pomocí nejmodernější technologie bylo poškození včas opraveno, a Cryptid Swift je schopen Lovce kryptidů donést na místo, kde Martin hodlá ulovit svého sněžného muže... Musí si pospíšit!
LOVCI KRYPTIDŮ 2: PAULINE A SNĚŽNÝ MUŽ, ČÁST PÁTÁ:
Po mostu, stojícím na vysokých pilířích v nádherné krajině polozasněženého Himálaje, přejel velkou rychlostí moderní vlak. Sněžný muž, rozesmutnělý ztrátou svého nálezu, totiž Pauline, beze strachu sledoval, jak dopravní prostředek mizí v dáli. Chodil sem často. V úzké říčce totiž sbíral malé korýše, které požíral. Po běhu, který pro něj nakonec neměl výsledku, měl velký hlad. Vstoupil do říčky, ponořil ruku do vody a obratně vytáhl malého ráčka. Rozlouskl ho svými mohutnými zuby a spolkl. Pak vytáhl z vody dalšího, a tak se to opakovalo asi hodinu. Za tu dobu ušel jen pár metrů. Nejlépe se mu malí korýši chytali pod mostem. Z nějakého záhadného důvodu se totiž zdržovali především u samotných pilířů, na které voda zezadu narážela. Náhle Yetti nastražil své slechy. Mírně pootočil hlavu za zdrojem zvuku, který jej zneklidnil. Lidé! Udělal skok právě včas. Voda se zvířila. Na hladinu říčky dopadly desítky kulek. Střelba ze samopalu dvounohého chlupáče tak vyděsila, že utíkal jako zběsilý, jako smyslů zbavený. Vyběhl z říčky a utíkal se schovat za nevysoký kopec. "Sakra! Minul jsem ho!" ozvalo se z opačného svahu. Gregory Martin držel v ruce malý samopal a zrovna doplňoval zásobník. "Říkal jsem vám, ať to přenecháte mě," ušklíbl se svalnatý Paterson, jediný muž v týmu, který neměl na hlavě čepici, a odhaloval tak svou pleš pokrytou jizvami. "Ty seš mě dobrej," řekl mu Martin, když konečně narval zásobník do zbraně. "Sethe, obejděte s chlapa ten kopec. Musíte mi ho sem nalákat. Vezmi si druhý sapík," nařídil Martin svému komplicovi. Skupinka mužů seběhla ze svahu. Poté, co Lovci kryptidů zničili téměř všechny zbraně členů Martinova týmu, zbývaly zabijákům kryptidů už jen dva malé samopaly a velký skládací kulomet. Tím ostatně museli udělat díru do Cryptid Swiftu... Zabijáci zkušeně postupovali dolů ze svahu, plížili se podél břehu říčky, až dosáhli kopce, za kterým se musel schovávat k smrti vyděšený Yetti. Seth gestem ukázal svým kolegům, ať zůstávají na místě. Měli v rukou jen kameny, jinak byli bezbranní. Seth, vybavený malým samopalem, se odvážil stopnout si a dojít až k okraji malé skalky, sedící pevně v písku kousek od kopečku. Jak příšerně se vylekal, když spatřil rozzuřenou tvář Yettiho. Dvounožec k němu totiž rychle přiběhl, chytil ho za ruku a mocně trhl. Seth bolestí vykřikl. Všichni ostatní muži se dali do pohybu. Přiběhli k sněžnému muži a házeli na něj kameny. Seth nedokázal ze samopalu vystřelit, přestože jej stále držel v ruce. Tu měl však zase ve své ruce Yetti, a tiskl. "Dostatečné rozptýlení. Výborně, Sethe," řekl si pro sebe Martin, stále stojící na svahu, gestem naznačil svým mužům, ať jej následují, a už sbíhal dolů, připraven zasadit tomu zvířeti, na které z dálky ještě pořádně neviděl, neboť bylo také schováno za onou skalkou, smrtelnou ránu. Nepochyboval o svých kvalitách střelce. Věděl, že stačí jediná kulka do hlavy, a Yetti se stane jeho trofejí. Ani v nejmenším o tom nepochyboval, ale pochyby se přece jen objevily - když Cryptid Swift prosvištěl nad jeho hlavou. A z něj bez padáků vyskočili Roger, Fahad a Akihiko, dopadli z výšky sotva tří metrů takřka bezbolestně nohama na zem, a začali svými pěstmi, laserovými pistolemi a v případě Akihika kovovou tyčí kosit všechny nepřátele. Cryptid Swift v rychlosti přistál na malé plošince. Jack, Pauline a Pierre vyběhli ven. "Konečně si zase můžu zastřílet z laserovky," usmíval se nadšeně Pierre, "tak, pánové, kdo bude první?" Jakmile dostal ránu hozeným kamenem do ramena, ujistil se, kdo bude první. Pauline s Jackem utíkali ke kopci. Stačilo pár laserových střel, a všichni ti dotěrní házeči kamenů byli dočasně odrovnáni. Yetti stále držel Setha, ale pustil, když uviděl Pauline. Pomalu k ní kráčel, jako by znovuobjevil něco cenného. V tu chvíli se Seth těžce zvedl ze země a dotkl se prstem spouště samopalu. Ovšem Jack Owen byl rychlejší. Laserový paprsek narazil do samopalu a obrátil ho směrem k Sethově obličeji. Následovala rána pažbou a Seth upadl do mdlob. Yetti se ani neotočil. Všechnu svou pozornost věnoval tomu překrásnému tvorovi, na kterého se díval. Pauline mu gestem naznačila, aby se zastavil. Tentokrát Yetti překvapivě poslechl. Trochu rozhořčeně obrátil svůj zrak na Jacka. Jako by pochopil, že Pauline už jednoho přítele má. "Groteskní," řekl Jack, "ale víš, co mě na něm fascinuje? Jak je chytrý. Že má city. A že to vůbec není nějaký předobraz pravěkého člověka, který hrozně nahlas řve, na rozdíl od některých z nás, a mlátí všechno kolem sebe. Je to taková citlivá, velká gorila..." "Právě proto se bude vycpaná hezky vyjímat v mé ložnici," ozvalo se zezadu. Jack se prudce otočil a zasáhl laserem Gregoryho Martina, jenž na Yettiho mířil svým samopalem. Martin dopadl na zem, ale samopal nepustil, a začal na zvíře pálit. Yetti se dal na úprk. Skočil do říčky, proběhl jí, chytil se jednoho z pilířů, a začal šplhat na most. Ještě jedna rána laserem, a Martinův samopal se rozletěl na tisíce kousíčků. Yetti byl v relativním bezpečí tam nahoře, na mostě. Ale další nebezpečí se rychle blížilo... Nemohl odtamtud seskočit! A z dálky houkal další vlak!
Jack a Pauline zároveň vytáhli z opasků pistole s karabinou. Vytáhli se na most. Yetti stál bezradně na trati. V dálce už blikalo světlo vlaku. Obrovského monstra prohánějícího se Himálajem. Monstra mnohem děsivějšího, než je samotný sněžný muž. "Musíme se dostat k tomu tunelu na druhé straně!" zavelel Jack. Pauline se jemně dotkla Yettiho ruky. A pak začala utíkat. Jack též. Yetti se hnal za nimi. Ne jako pronásledovatel, ale jako někdo, kdo jim důvěřoval, že ho z téhle šlamastyky dostanou. Pod mostem nebyl klid. Ke Gregorymu zrovna přiběhl Pierre. "Půjdete se mnou, pane," usmál se na něj a chystal se Martinovi vylíčit moment jejich prvního setkání v prosinci. "To sotva," odpověděl Martin a kopl Pierre do zápěstí. Z opasku mu vytáhl pistoli s karabinou a vyhoupl se nahoru na most. V druhé ruce držel Pierrovu laserovou pistoli. A vystřelil. Jenže nezasáhl Yettiho, ani Pauline, ani Jacka. Zasáhl sněžný svah, a to ještě laserem nejvyššího stupně. Spustila se další lavina. Yetti konečně dosáhl svahu a vyběhl po něm nahoru. Lavině se vyhnul a zmizel někde v dáli, v bezpečí... Jack a Pauline včas sjeli dolů z mostu, opět s použitím svých pistolí s háky. Martin se zděsil. Zezadu se proti němu blížil vlak, zepředu lavina. Vlak mocně brzdil. Když Martin uviděl, jak zastavuje, dal se na jedinou možnou únikovou cestu. Směrem k vlaku. Jenže lavina jej dohonila... Uběhl jeden den. Pierre a Fahad seděli na pohovce v hlavní místnosti základny Lovců kryptidů na jihu Londýna. Sledovali televizi. "Kolegové zesnulého zabijáka kryptidů Gregoryho Martina, zejména muži Seth Hutchinson a Aleksey Paterson, byli zatčeni nepálskou policií. V Británii budou odsouzeni za výtržnosti v zahraničí, o případu Alekseye Patersona rozhodne norský soud," říkala moderátorka na jednom nejmenovaném, ale proslulém a velmi kvalitním zpravodajském televizním kanálu. "Je po Martinovi," řekl Jack, který právě vešel do pokoje ve své modré košili, "máme o jednoho nepřítele méně." "A zachránili jsme před ním Yettiho," ozval se Akihiko, který právě vešel do pokoje. "No, tys to nebyl, kdo ho zachránil," rýpl si do něj Roger. "Ne, byla to vlastně Pauline, kdo mu tak trochu zachránila život. Oplatilas mu to," usmál se Jack na svou přítelkyni. "Ale co s ním teď bude? Co když po něm lidé znovu půjdou?" zeptala se Pauline. "Když to zkusí, ochráníme ho. Ochráníme všechny kryptidy, a nakonec i celou tuto planetu," řekl na to Jack. "Na to se napijeme. Koupil jsem dobré burgundské," vyhrkl Pierre, prudce vstal z pohovky a už běžel k ledničce... Na zasněženém svahu uprostřed Himálajského pohoří stál smutně Yetti a hleděl do dálky. Kdo ví, co se odehrávalo v jeho hlavě. Ale rozhodně to nebylo nic zlého. Snad vzpomínání otupilo na chvíli jeho mysl. Příšerně se vylekal, když kousek od něj dopadlo do sněhu něco velkého. Většího, než byl on. A pak, nalevo od něj, dopadl další velký předmět. Před ním i za ním stáli už velcí, dvounozí plecháči. Roboti X-77, vyslaní Deylinem Nietem, bizarním mužem z podvodní budovy v Nikaragui, si přišli pro trofej, kterou Gregory Martin už nikdy nezíská. Yetti, chycený do sítě, a uspaný několika šipkami, vystřelenými z hlavní na rukou velkých strojů, v hrůze řval, a jediné, co si přál, bylo, aby jej znovu zachránili. Ti, kteří ho zachránili včera. Ale tentokrát se věci měly odehrát úplně jinak...
Co hodlá Nieto udělat s Yettim? Setkají se ještě Lovci kryptidů se sněžným mužem? A jak bude vypadat budoucnost naší planety? Válka pokračuje...
Žádné komentáře:
Okomentovat