Z minulé části víte, že se Lovci kryptidů vypravili do Himálaje, kde Gregory Martin a jeho střelecký tým pátrají po Yettim. Jsou mu na stopě, a jsou blízko... Lovci kryptidů přiletěli na střechu světa ve svém novém letounu Cryptid Swift, ale hned museli čelit nebezpečí ze strany sněhové bouře a laviny, která se strhla poté, co to Jack laserem příliš napálil do sněhem pokrytého svahu. Podařilo mu vyprostit se ze sněhu, stejně jako Pierrovi, Rogerovi, Akihikovi a Fahadovi. Pauline však byla odvedena Martinovým týmem... Na cestě zpět k Cryptid Swiftu čeká naše přátele překvapení. Někdo si ho prohlíží. A ten někdo je samotný sněžný muž...
LOVCI KRYPTIDŮ 2: PAULINE A SNĚŽNÝ MUŽ, ČÁST DRUHÁ:
Velká dvounohá bestie ze sebe vydala hrozný skřek. Její teplý dech se rozplynul v záři světlic. Nemotorným, ale rychlým krokem se sněžný muž rozpohyboval proti pětici Lovců kryptidů. Jack popadl laserovou pistoli a střelil do sněhu přímo před ním. Sníh vyletěl do vzduchu a běžícího lidoopa, měřícího přibližně dva metry na výšku, zasáhl do obličeje. V šoku se zvíře zastavilo, zařvalo a otřepalo se. "Hlavně nestřílejte na něj! Nesmíme mu ublížit!" zvolal na ostatní Jack. Vystrašený Yetti zvedl ze sněhu kámen a hodil ho přímo na Jacka. Ten nestačil ani zareagovat, ve tmě navíc kámen takřka neviděl. Dostal ránu do hlavy. Obličejem spadl do sněhu. Pierre zopakoval Jackův pokus, jak Yettiho odrazit. Napálil to do sněhu přímo před lidoopem, takže sněhová sprška znovu pokropila jeho obličej. Házeje rukama ze strany na stranu, běžel teď nestvůrný huňáč proti němu. Pierre se otočil a dal se na útěk. Klopýtl. Spadl na zem a ucítil, jak ho huňatá dlaň drží za hlavu a tiskne. Překvapením vykřikl. Nemusel však volat o pomoc. Roger vystřelil po zvířeti ze síťové pistole. Síť se omotala Yettimu kolem nohou. Také upadl. Přitom pustil Pierra, který se vyděšeně běžel schovat za záda svých kolegů. Ve vteřině pak Yetti síť přetrhl mohutnýma rukama, naposledy, skoro až hystericky zařval, a překvapivou rychlostí seběhl ze svahu, a zmizel kdesi v té tiché temnotě Himálaje... Když se Jack probudil, ležel s obvázanou hlavou na lůžku v Cryptid Swiftu. Akihiko byl u kniplu. Pierre seděl vedle Jacka. "Ten obvaz jsem ti dal já," pochlubil se Pierre. Jack se jen usmál. Byl tak rád, že je Pierre zase v pořádku po tom všem, co se stalo. Po všech těch nepříjemnostech se sérem agresivity... Akihiko zrovna leštil svou železnou tyč, zatímco po očku pozoroval monitor s tepelným obrazem okolí a čas od času pomáhal automatickému pilotovi řídit. "Ten Yetti... Byl docela zuřivý, nemyslíš? Dokonce víc než ty," rýpl si do něj Fahad. Akihiko nepohnul jediným svalem v obličeji. "Kdysi žil v Tokiu chlápek, který si říkal Yetti. Byla to dost divná přezdívka. Oblékal se za bílou gorilu a o půlnoci lezl do příbytků lidí, kteří si znepřátelili některé chlapy z podsvětí," rozpovídal se jen tak. "A pak odletěl do Himálaje, že? A začal tady žít a děsit lidi..." zasmál se Roger. "Ne," otočil se na něj Akihiko, "zabil jsem ho." "Je někdo, koho jsi nezabil?" zazíval Fahad. "To je dost tupá otázka, ne?" odpověděl otázkou Akihiko a znovu si hleděl leštění tyče. "Víš, co mě zajímá, kámo? Proč jsi v poslední době takový... Drsný... Ne že bys nikdy nebyl, ale..." "To je moje věc. Nech mě jednat tak, jak mi říká srdce." Konečně za nimi přišel Jack. "Objevili jste už tábor Gregoryho Martina?" zeptal se. "Zatím ne. Ale počítám, že do rána ho najdem," odpověděl Akihiko... Zatímco Cryptid Swift prolétal nad horami, seděli kolem ohně v malém táboře, složeném z teplých stanů, zabijáci kryptidů. Pušky měli u sebe pro případ, že by se zde objevilo něco, co by se dalo zastřelit. Muž, který seděl nejblíže ohni, a i přes tu hroznou zimu byl pouze v tílku, byl Paterson. Kousek od něj seděl Seth. Dva poskoci Gregoryho Martina, kteří si jen málokdy měli co říct. Nepřátelství mezi nimi žhnulo i když byli na stejné straně. Martin zde nebyl. Právě totiž vcházel do stanu, u kterého seděla hlídka. "Jste v pořádku, slečno Jetkinsová?" zeptal se Pauline, která byla jejich zajatcem. "Ne, to teda nejsem. Nebaví mě to tu," odpověděla mu. "Tak to je mi líto," řekl v rychlosti Martin a otočil se, "ale musíte tu zůstat. Víte, co se stane. Dokud budete tady, budou vás vaši hledat. A až vás najdou, uděláme s nimi krátký proces." Pak odešel ze stanu. Pauline chtěla něco popadnout a hodit to na něj, jenže ve stanu nic nebylo. Navíc jí byla zima. Měla na sobě pouze černou uniformu Lovců kryptidů, nikoliv bundu se speciálním zabudovaným zařízením na ohřívání. Tu jí totiž Martin vzal. Pauline si matně vzpomínala na to, jak ji Martinovi lidé vytáhli z laviny. Nejdříve jim byla vděčná za záchranu života, protože měla pocit, že se ze sněhu nikdy nedostane. Vzpomínala, jak se snažila sníh nad sebou prosekat rukojetí laserové pistole. Z nějakého důvodu totiž zbraň přestala střílet. Jediná laserová střela ji mohla osvobodit, a ona ji přesto nemohla použít... Pak ji odvedli sem. Nikdo jí nic neřekl. Prostě ji zavřeli do stanu, Martin jí slíbil, že se jí nic nestane, ale že na ni chce "nalákat" ostatní Lovce kryptidů, své nepřátele, a to bylo vše. Přemýšlela, jak odsud utéct. Že venku planul oheň, to poznala. Stín jediné hlídky viděla na stěně stanu. Neměla u sebe nic. Žádnou zbraň. Ale utéct ze stanu přece není tak těžké, ne? Stačí odepnout zip. Dlouho jí netrvalo, než se k tomu odhodlala. Vypálila ven ze stanu jako střela, kopnutím omráčila hlídku a vzala do ruky pušku. První vstal od ohně Paterson. Zamířil na Pauline pistolí a zmáčkl kohoutek. Pálil neskutečně zběsile. Puška vyletěla Pauline z ruky. Střely probily stan skrz na skrz. Paterson, Seth a ostatní se dali do běhu. Pauline zmizela v temnotě, ale slyšela, že za ní běží spousta ozbrojenců...
Proklínala se za to, že pustila tu pušku. Hlaveň byla sice prostřílena, ale pořád měla k dispozici pažbu, kterou by mohla nějakému tomu darebákovi spravit výraz v obličeji. Orientovat se tu ve tmě nebylo složité. Všude byl sníh, všechny svahy byly vidět... Pauline na jeden vyběhla. Sníh létal do vzduchu kolem ní, to jak do něj létala jedna kulka za druhou. Pauline překonala svah a sjela z něj po druhé straně. Přitom se však její noha zachytila o nějaký skalní výstupek, trčící ze sněhu. Ve vzduchu se dvakrát přetočila a pak těžce padla do sněhu na malém plató. Když se zvedla, uviděla na sněhu krev. Cítila, jak jí krev srčí z čela. Dopadla na malý kamenný hrot. Šíleně ji zabolela hlava. Přiložila si rukavici na čelo a snažila se zastavit krvácení. Hned nato se snažila doplazit se k malé skalní puklině. Byla tak blízko, a Pauline, vyčerpaná útěkem i krvácením, se k ní přesto nemohla dostat. A pak se náhle velice vylekala. Uslyšela, jak sníh za ní rychle křupe. Něco se blížilo. Ten dech, byl takový zvláštní, jako dech velké, utíkající opice. Chtěla vykřiknout, když jí v rychlosti něco zvedlo za nohy a v běhu táhlo hlavou dolů. Jenže na výkřik už neměla dost síly. Za chvíli byla všude tma. Ten tvor ji odnesl do malé jeskyňky, kde se chtěla před Martinovými ozbrojenci schovat. Docela prudce dopadla na zem. Huňáč s ní rozhodně nezacházel nijak pěkně. Třásla se zimou i strachem a nevěděla, kde teď je. Nepochybovala o tom, že ji zachránil a zároveň unesl Yetti. Chvíli naslouchala okolí. Zdálo se jí, že tu není. Neslyšela jeho dech. Neslyšela jeho kroky. Pokusila se zvednout. A pak zase dopadla na zem. Prudce totiž narazila na strop jeskyně. Byl velmi nízký. Pauline upadla do bezvědomí. Teprve teď se vrátil sněžný muž. Ve tmě asi dobře viděl. Zvedl Pauline a odnášel ji hluboko do spletitého bludiště chodeb. Kdo ví, z jakého důvodu tak učinil. Položil ji na plochý kámen v poněkud prostornější komoře. Pauline nevěděla, jak dlouho byla v bezvědomí. Ale když se probudila, úlekem div nedostala infarkt. Ležela v ledové jeskyni plné zářivých rampouchů, a ta strašná tvář sněžného muže na ni hleděla a prohlížela si ji. Bylo to velice děsivé...
Podaří se zachránit Pauline ze zajetí Yettiho? Jak dopadne boj mezi Lovci kryptidů a Gregorym Martinem? Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat