Je čas na další pohled do Dinosauřího parku, tentokrát první červencový v tomto roce... Tak jen doufám, že se Vám tato část zalíbí!
Giganotosaurus se stěhuje
Během minulého víkendu se počasí podstatně zhoršilo. Ostrov zasáhly velké lijáky. Naši krmiči chodili po parku celí promoklí, třebaže byli oděni údajně nepromokavými pláštěnkami. Většina zvířat se schovává v úkrytech ve svých výbězích a kontrolovat jejich stav je nesnadné. Jen Othnielie běhají po svém výběhu a silnýma nohama vyhrabávají ze země různé kořínky, kterými se živí. Měli jsme strach, že by množství vody mohlo opět zaplavit výběh Erythrosucha Erica, ale ukázalo se, že opatření zavedená před třemi lety přece jen plní svou funkci a zabraňují vodě, aby to ohrady natekla. Eric se sám krčí v jednom rohů ohrady, kryt stříškou, a leží na břiše, odpočívá. Občas se nepohne třeba celé hodiny. Jako většina plazů, je i on schopen vydržet dlouho bez potravy. Je mu sice donášena každé dva dny, ale on si jí moc nevšímá. Jen v pondělí zhltnul velký flák hovězího masa, pak se na jídlo ani nepodíval. Pít chodí ke kalužím hned před úkrytem... Déšť sice nezpustošil Ericův výběh, rohodně však ohrozil našeho Giganotosaura. V úterý jsme zpozorovali, že písek, po kterém se Giganotosaurus ve výběhu pohybuje, je už vážně hodně vlhký. Někdo skrze ohradu prostrčil ruku a nabral do ni hrst písku. Slova "držím víc vody než písku" sice nelze brát vážně, ale ohrada se skutečně začala plnit vodou. A zem přestala vodu vsakovat. Prší totiž bez ustání už celé dny, a prší doteď. Další den se už Giganotosaurus procházel ve vodě. Očividně mu to nevadilo, ale my začali s odsáváním vody. Kvůli hluku, který odsávání vydávalo, jsme zvíře raději uspali a převezli do pozorovací ohrady. Nastaly však dva problémy: zaprvé rangerský vrtulník, který měl zvíře odnést, měl poruchu. Těsně před jeho plánovaným odletem z rangerské stanice nám bylo jednoduše ohlášeno, že vzlétnutí by pro lidi na palubě mohlo skončit katastrofální nehodou, neboť by se zřítil. Dovézt k výběhu kamion zabralo řidiči několik desítek minut. Prašná silnice se proměnila v bahenní lázeň. V takové by se líbilo jenom hrochům. Kola kamionu se do bahna neustále bořila, a tak zatímco nám ubíhal čas, poněvadž se Giganotosaurus mohl každou chvíli probudit, bojoval náš přítel se svým největším miláčkem, autem (mluvím o Ronovi, našem řidiči). Když nakonec auto k výběhu přijelo, odtáhli jsme spícího Giganotosaura do nákladového prostoru. Trvalo to hrozně dlouho. Ten hluk způsobený odsáváním vody na lidský mozek působil skutečně děsně. Nakonec byl však Giganotosaurus převezen do pozorovacího kotce...
A tady nastal druhý problém: agresivita. Giganotosaurus se při jízdě v kamionu probudil. Neustále bil do stěn nákladového prostoru, ale ty byl příliš silné na to, aby je prorazil. Když jsme opatrně nechali otevřít dveře nákladového prostoru, přičemž jsme seděli na jeho střeše, aby se k nám Giganotosaurus nedostal, vyběhl ven tak prudce, že nás zasypal vším tím mokrým pískem z pozorovací ohrady. Naštěstí ten písek nebyl tak mokrý, věřte mi, nad pozorovací ohradou je teď velká fólie a... Promiňte, chvíli jsem nemohl pokračovat v popisu celé situace. Právě mě totiž zavolali do terária, abych jim pomohl se sběrem dalších vajec leguánů rodu Brachylophus. Je to skvělé, máme další snůšku! Ale kde jsem to skončil. Jistě, už si vzpomínám, ten Giganotosaurus! No, ten písek v obličeji ještě ušel, ale řev, který posléze Giganoto začal vydávat, to už bylo něco dočista jiného. A uši drásajícího, to je snad pochopitelné. Někdo řekl: "Že jsem si nevzal zimní klapky na uši", ale já k tomu raději neměl žádné poznámky. Rychle jsme uzavřeli ohradu a místo opustili. Giganotosaurus však neustále vrážel do plotu. Neprorazil jej, i když chlapi měli dva dny strach, že se to stane. Neustále tedy měli přichystány uspávací pušky. Nyní plánujeme stavbu nového výběhu pro Giganotosaura. Vodu jsme sice odsáli, ale přes dvě poslední noci napršelo tolik, že byla část ohrady podemleta. Plot byl stržen, a nemá cenu to opravovat. Strhneme ohradu a postavíme na jejím místě novou z lepšího materiálu...
Doufejme, že deště již skončí, a Dan si konečně užije trochu letního klidu!
Žádné komentáře:
Okomentovat