Savci nejsou jedinými živočichy, kterým se po velkém vymírání na hranici K-T před 65 miliony let doslova otevřely dveře plné možností. Například většina ptačích řádů, které dnes existují a jsou tvořeny stovkami, ba i tisíci druhů (mluvíme-li o pěvcích, kteří zahrnují polovinu veškerých druhů ptáků a vyvinuli se cca před 50 miliony let), vznikla právě v třetihorách. Většinou se tito tvorové objevovali v řádech milionů či desítek milionů let po vyhynutí dinosaurů. Začalo se také více dařit hadům. S nárůstem malé savčí kořisti přibýval i počet hadích druhů. Mnohé velké skupiny, jako užovkovití a korálovcovití, se vyvinuli právě v třetihorách (i když v případě korálovcovitých mluvíme až o druhé polovině třetihor). Nový výzkum provedený odborníky z Texaské univerzity v Austinu ukazuje, že i další skupina obratlovců dnes vděčí za svou rozmanitost právě velkému vymírání na konci Křídy. Jsou jimi žáby...
Výsledky zkoumání potvrdily, že 88 % všech dnes žijících žab vděčí za svou existenci právě onomu velkému vymírání (někdy označovanému jako 5. velké vymírání). To znamená, že takřka 9 z 10 žabích druhů patří mezi potomky tří vývojových linií žab, které masové vymírání přečkaly. Je velmi pravděpodobné, že většina takových žabích druhů z konce období Křídy přežila celou událost díky hrabavému způsobu života. Před hrozivými následky dopadu meteoritu se jednoduše skrývala pod zemí, případně i ve vodě. Poté, co dinosauři s výjimkou ptáků, dnešních dinosaurů, nenávratně zmizeli z povrchu zemského, uvolnila se řada ekologických nik, předtím obývaných jinými typy živočichů. Stromové žáby, rosničky, mohly náhle osídlit větve stromů. Nebyli zde žádní starší druhohorní plazi, podobní ještěrkám, kteří na nich žili, a tak starobylí obojživelníci využili příležitost. Nové typy žab byly tedy arboreální, žily na stromech. Právě arborealita z nich v některých koutech planety, konkrétně v Jižní Americe, učinila tak významnou a velkou skupinu obojživelníků. Dnes se v Latinské Americe vyskytuje velké množství stromových žab, různých listovnic, rosniček a tzv. skelných žab (Centrolenidae). V jiných částech světa, oplývajících deštnými pralesy, se vyskytují některé druhy pravých ropuch (z čeledi ropuchovitých, tedy Bufonidae), například šest druhů rodu Pedostibes z Bornea, Sumatry a Malajského poloostrova. Vše nasvědčuje tomu, že stromovým žábám se celkově začalo velmi dařit až po vymírání K-T. To neznamená, že by už v druhohorní éře neexistovaly žáby, jež žily na stromech. Avšak nikdy v historii planety nebyly stromy v tropech osídleny tolika rozličnými druhy, jako v třetihorách a čtvrtohorách. Můžeme říci, že vymírání dinosaurů odstartovalo éru stromových žab...
Za námět k napsání tohoto článku i za informace o novém výzkumu děkuji webu New Scientist... Snad se Vám tento článek líbil...
Žádné komentáře:
Okomentovat