Přírodovědné muzeum ve Vídni

Slíbený článek o Přírodovědném muzeu ve Vídni je zde... Navštívil jsem ho ve čtvrtek 13. července 2017 a velmi se mi v něm líbilo. Je to skutečně jedno z nejlepších míst ve střední Evropě, kde se můžete seznámit s celou řadou pozoruhodných exemplářů. Všechny fotky v tomto článku jsou mé vlastní, proto je nekopírujte, a jsou navíc označeny...

Do Přírodovědného muzea se můžete jednoduše dostat z železniční stanice ve Vídni, stačí dát se severním směrem po Favoritenstrasse a dále, cesta pěšky trvá okolo půl hodiny. Jinak si také můžete na nádraží koupit jízdenku do metra, potom se do své destinace dostanete velmi jednoduše a v podstatě za pár minut.

Stavba současné budovy byla dokončena roku 1889, dne 10. srpna onoho roku se pak muzeum poprvé otevřelo. Císař František I. Štěpán Lotrinský, manžel Marie Terezie, jejíž socha Vás uvítá před muzeem, však muzejní sbírky založil už roku 1750. Přírodovědné muzeum se nachází takřka v těsné blízkosti Uměleckohistorického muzea, takže milovníci muzejí si na Marien Theresien Platz jistě vychutnají skvělé chvíle. Po vstupu do muze vkročíte do nádherného sálu, v němž si můžete zakoupit průvodce v němčině i v angličtině, a pak už se můžete vydat na procházku přírodní historií...

V patře si můžete dát občerstvení a poté se vydat buďto do expozic o vývoji života, nebo kamkoliv jinam. Trochu netradičně začneme u současných živočichů. Přímo za restaurací vkročíte do světa parazitů a mořských živočichů. Velmi zajímavé jsou především přesné modely mořských zvířat, které vyráběli bratři Blažkové z Čech. V této části muzea se také seznámíme s tím, jak fungují mořské ekosystémy, jak vypadá dno moře, a uvidíme celou řadu zajímavých živočichů, z nichž jedním z nejúžasnějších je japonský pavoučí krab, největší krab na světě. Následuje celá řada krabích druhů i jiných korýšů, stejně pozůstatky chobotnic. Mě se velmi líbil pohled na prezervovaný zoban hlavonožců, jenž zcela jistě působí poněkud ostře.

Velmi pozoruhodná je také sekce věnující se rakouskému potápěči a filmaři mořských živočichů Hansi Hassovi. Ve 40. letech minulého století již natáčel zblízka pod vodou taková zvířata, jako byli vorvani či další velcí mořští živočichové, a činil tak ještě před legendou jménem Jacque Cousteau. Část, která se věnuje rybám a parybám, též nabízí pohled na spoustu zajímavých exemplářů, např. na žraloky, kostru rejnoka (nikdy předtím jsem ji neviděl), či obrovité lebky zubatých ryb. Nechybí ani latimérie, jejíž objev roku 1936 vyvolal takový rozruch.

V sekci o plazech a obojživelnících jsem strávil mnoho času. Herpetologické sbírky muzea jsou stručně řečeno úžasné a ohromné. To množství různých druhů ještěrů, dobře prezervovaných, agamidů, iguanidů, lacertidů, varanidů (od mláděte varana nilského, V. niloticus, přes dospělce V. salvator až po V. komodoensis, tedy varana komodského, a dokonce i V. salvadorii, tedy varana papuánského) je pro někoho, kdo se věnuje plazům a hodně se o ně zajímá, zkrátka úžasné. V hadích sbírkách se shledáme s mořskými hady (jen jsem si všiml, že vodnář dvoubarvý je označen ještě jako Pelamis, i když se podle některých zdrojů označuje jako Hydrophis), všemi možnými dalšími korálovcovitými (zajímavé jsou i kobry stojící pouze na krátkém ocasu, což ale není možné, protože tito hadi s kápí drží pouze třetinu těla nad zemí), následují různí zmijovití, užovkovití, různé druhy krajt, velká anakonda a poblíž hadů se setkáme i s modelem slepýše křehkého, beznohého ještěra, kterého si někteří lidé občas ještě s hady pletou. Mezi želvami se také shledáme s mnoha exempláři, a krokodýli jsou též úžasní. Uvidíme krokodýly, kajmany, aligátory i gaviály. Z obojživelníků jsou zde například američtí úhořci.

Také ornitologické sbírky jsou skutečně velké. Strávil jsem mnoho času procházením této části, poznal některé nové druhy, a ujistil se, že jiné dobře znám. Nejvíce se mi líbili kondoři a mláďata krahujců. Také kolpíci, čápi či kolibříci, včetně jejich vajíček, jsou skutečně velmi pěknými exempláři, ostatně stejně jako všechny ostatní. Část věnující se savcům je také ohromná. Uvidíme kostru plejtváka myšoka, slony, žirafy, nosorožce, hrocha, všechny velké kočky, od lvů přes levharty a irbise po tygra a jaguára, nechybí ani "menší" kočky jako je gepard, uvidíme celou řadu kopytníků, jeden sál se takřka výhradně věnuje jelenovitým, a uvidíme i podivného seraua z Japonska (viz. obrázek). Tolik jen stručný popis obrovských savčích sbírek Vídeňského přírodovědného muzea...

Nyní se přesuňme k vývoji života na Zemi. Návštěvníci se dozví, jak vlastně život na Zemi vznikl, a jak se rozvíjel. Velmi se mi líbily zkameněliny trilobitů, různých prvohorních ryb i dalších živočichů a rostlin ze starších prvohor. Každého jistě zaujme prehistorický obojživelník vylézající ven z vody, nebo v tomto případě ze své expozice...

Mezi zkamenělinami z Karbonu se nachází i několik fosilií z České republiky. Zřejmě nejpozoruhodnějším je zkamenělý kmen Siggilarie. Nechybí však ani pozůstatky dalších prvohorních rostlin. Velmi pěkný je model Edaphosaura, je to jako pohled na konec období Karbonu, kdy plazi začali nabývat na síle a velikosti. V části věnující se Permu uvidíme kostru Bradysaura, lebku Dicynodonta a mnoho dalších pozoruhodností.

Část věnující se druhohorám je také velmi obsáhlá. Popíši ji tedy opět je ve zkratce. Setkáme se zde s pozůstatky mořských plazů (vyobrazena čelist Ichthyosaura), zjistíme, proč někteří rodili živá mláďata, dozvíme se také něco o pterosaurech, a o vývoji dinosaurů v ptáky. Nakonec se dozvíme, proč dinosauři vyhynuli, a zjistíme také něco o vývoji savců v druhohorním světě. Samozřejmě nejoblíbenější místností je pro návštěvníky ta, v níž se nacházejí dinosauři. Kostra obrovského Diplodoka se táhne skoro přes celou místnost, a je určitě dvacet metrů dlouhá, obrovitý Archelon zde figuruje jako největší želva všech dob, Henodus ze skupiny plakodontů dodává všemu na podivuhodnosti. Uvidíme zde lebky T-Rexe a Triceraropse, stejně jako velký model hlavy Tyrannosaura. Vždycky je plno u pohyblivého modelu Allosaura, zajisté velmi pozoruhodného. Hýbe se totiž jako živý, vypadá vážně jako z Jurského parku nebo z Putování s dinosaury. Velmi pěkné jsou i červené růžky na jeho hlavě. Setkáme se zde s modelem Pteranodonta, kostrou Allosaura, hnízdem Oviraptora nebo Citipatiho, kostrou Protoceratopse, nedaleko je i kostra Psittacosaura... Je zde toho spousta!

Dále se projdeme třetihorami a čtvrtohorami. Zde se setkáme s pozůstatky Deinotheria z Františkových Lázní, i s pohledem na vývoj člověka. Od drobných primátů se přesuneme k Australopithecům, prvním lidem a nakonec až ke kosmonautům. Zde prozatím končí vývoj člověka... Vyjdete-li ze sálu, spatříte model obydlí, jaké si stavěli pravěcí lovci, vyrobeného z mamutí kůže a klů. Kromě toho uvidíme model mamuta s mládětem, kosti mamuta v hornině, a naskytne se nám i pohled na tvory, které člověk vyhubil (Wanted). Mezi nimi jsou i kostry ptáků moa v blízkosti silně ohroženého novozélandského ptáka kiwi. V jiných částech muzea uvidíte ještě vakovlka a ptáka dodo.

Doporučuji si také projít sbírky věnující se minerálologii a geologii, jsou plné velmi zajímavých nerostů. Část se také věnuje meteoritům, včetně toho, který vyhubil před 65 miliony let dinosaury, mořské plazy, pterosaury a amonity. V neposlední řadě můžete navštívit technicky vyspělé, digitální planetárium...

Dle mého byl tento popis v porovnání s návštěvou muzea poněkud stručný, věřte tedy, že muzeum samotné nabírí mnohem více, než to, co jsem zde popsal. V současnosti totiž vystavuje 30 milionů exemplářů a artefaktů! Od dinosauřích kostí po Venuši z Willdendorfu. Nechybí ani lidské náčiní z dob počátků civilizací... Přírodovědné muzeum ve Vídni je skutečně nádherným místem! Jeho navštívení vřele doporučuji!