Želvy skrytohlavé 1/4: Anatomie a evoluce

Začíná další seriálový projekt, v němž se tentokrát zaměříme na želvy skrytohlavé. Doufám, že se v něm dozvíte více o této velmi zajímavé skupině želv. Projekt bude mít čtyři části, v první popíši anatomii a evoluci podřádu skrytohlavých...

1. část: Anatomie a evoluce

Želvy (Testudines, případně Chelonia/Chelonii) se dělí na dva podřády: skrytohlavé (Pleurodira) a skrytohrdlé (Cryptodira). Druhá jmenovaná skupina je rozvinutější a zahrnuje více než polovinu ze všech asi 270 druhů želv žijících v jednadvacátém století na naší planetě. Naopak primitivnější želvy skrytohlavé vedle nich působí jako živoucí fosilie. Na Zemi žije přibližně 70 druhů skrytohlavých, mnohé z nich jsou druhy ohrožené či vzácně pozorované. Žijí pouze ve sladké vodě a živí se jak vegetací, tak měkkýši, rybami a dalšími živočichy (vždy záleží na jídelníčku určitého druhu želvy).

Od svých skrytohrdlých příbuzných se tyto želvy liší způsobem, jakým v případě nebezpečí zasouvají krk a hlavu do krunýře. Každý ví, že řada druhů želv v ohrožení chrání svou hlavu a končetiny tím, že je jednoduše schová do svého krunýře, ale není to jen tak. Zvláště, když se anatomie skrytohlavých od skrytohrdlých výrazně odlišuje. A právě díky tomuto znaku vděčíme za tak výrazné a logické rozdělení želv na dva podřády. Zatímco vyvinutější želvy skrytohrdlé jsou schopny hlavu do krunýře zatáhnout úplně, přičemž se jejich krk stáčí vertikálně do tvaru písmene S, želvy skrytohlavé nemohou svůj dlouhý krk zatáhnout do krunýře úplně, a tak je v takovém případě jejich hlava natažena v krunýři podélně.

Rozdíl je též ve tvaru krčních obratlů. U skrytohrdlých jsou ploché a široké, kdežto u skrytohlavých jsou v průřezu úzké a mají tvar cívky. Tzv. bikonvexní centra se nacházejí na jednom nebo více obratlích a slouží jako dvojité klouby umožňující postranní zasunutí krku a hlavy do krunýře. Jejich krk je velmi pohyblivý.

Jako všechny želvy, mají i zástupci podřádu skrytohlavých čtyři končetiny, avšak přímo pro ně je typické, že mají plovací blány a viditelné drápy. Protože všechny skrytohlavé žijí ve sladké vodě, slouží jim takto uzpůsobené končetiny k veslování. Většinou však nejsou rychlými plavci, poněvadž řada z těch dravých (např. jihoamerická matamata) loví ze zálohy a tak při lovu pouze čekají ve vodě na kolem proplouvající kořist. Čelisti jsou bezzubé se zrohovatělými okraji. Skrytohlavé želvy mají dále odlehčenou lebku, což umožňuje větší ukotvení čelistního svalstva. Mnohé ze skrytohlavých jsou skutečnými zabijáky, mluvíme-li o těch dravých. Jediným kousnutím jsou schopny zabít rybu, a to naprosto bez problémů. Živočichové s měkkým tělem, jako jsou různí vodní plži, pak nemají šanci přežít takové kousnutí...

Zatímco skrytohrdlé želvy mívají 12 štítů na plastronu (břišní část krunýře), skrytohlavé jich mají 13. Jsou totiž vybaveny jedním velmi speciálním štítkem, kterým jejich početnější příbuzné nedisponují. Jedná se o tzv. gulární štítek, který se nachází na spodní straně krku...

Evoluce skrytohlavých želv je velmi pozoruhodná, bohužel však toho o ní nevíme mnoho. Podřád se vyvinul asi před 160 miliony let (želvy jako řád plazů existují už od doby před 220 miliony let, období Triasu). Primitivní jurské skrytohlavé žily ve vodním prostředí stejně jako jejich dnešní příbuzné a nedorůstaly značných velikostí, čímž se prakticky nelišily od svých dnešních příbuzných. Byly jen primitivnější, co se týče určitých znaků. Dnes známe 7 čeledí skrytohlavých, z nichž již čtyři kompletně vyhynuly. Jsou to čeledi Propleuridae, Dortokidae, Eusarkiidae a Bothremydidae. Poslední jmenovaná je skutečně zajímavá. Většina druhů sice žila ve sladké vodě, nalezly se však také fosilie druhů, které byly vyloženě mořské. Přitom však nebyly blízce příbuzné s mořskými želvami (ty patří do podřádu skrytohrdlých, Cryptodira). Byly všežravé, takže se živily jak vodními rostlinami, tak nejrůznějšími menšími živočichy. Některé, například kolumbijský Puentemys z Paleocénu, z doby před 58 miliony let, dorůstali délky až 1,5 metru. To je ve srovnání s dnešními skrytohlavými skutečná velikost (dnešní dlouhokrčky měří okolo 30 až 40 cm)! Čeleď Bothremydidae se vyvinula v Křídě před 100 miliony let a vyhynula v Eocénním období, ve starších třetihorách, asi před 40 miliony let. Ne všechny fosilní druhy skrytohlavých však nutně patří jen do čeledí, jež již dávno vyhynuly. Slavný kolumbijský Carbonemys, současník Puentemyse a také současník největšího kdy žijícího hada, giganta rodu Titanoboa, který jej mohl, ale též nemusel lovit, patřil do čeledi Podocnemididae. Ta dnes sestává jen ze tří rodů, z nichž dva žijí v Jižní Americe (původ čeledi bychom mohli hledat tam) a jeden překvapivě na Madagaskaru. Všechny ostatní rody vyskytující se mezi těmito dvěma velmi vzdálenými místy na mapě již neexistují, vyhynuli v dávné minulosti. Carbonemys patřil mezi největší skrytohlavé, jeho krunýř měřil 1,72 metru, což z něj činí jednu z největších kdy žijících želv! Pravděpodobně to byl býložravec, který se více potuloval po souši, než aby preferoval vodní prostředí...

Zdroje obrázků: WikiMedia Commons, Pinterest a www.testudines.org. První obrázek složen z obrázků z www.pinterest.com a www.chelonia.org .

Za informace vděčím publikacím Osteology of Reptiles (Romer), Turtles of Venezuela (Pritchard a Trebbau), Plazi a obojživelníci (Mark O'Shea a Tim Halliday) a Obojživelníci a plazi: Druhy, oblasti výskytu a chování (pravděpodobně kolektiv autorů, vydala contmedia GmbH). Informace jsem získal čtením těchto publikací a jakékoliv chyby v textu jsou mé vlastní.

Věřím, že Vás želvy skrytohlavé fascinují stejně, jako mne. Také doufám, že si přečtete druhou část tohoto projektu, kterou určitě napíši do poloviny července...