George McCann ztracen v čase-část 8.

K záchraně našich hrdinů už možná zbývá jen málo, podaří se jim dosáhnout cíle? Snad se Vám tato část bude líbit!

GEORGE MCCANN ZTRACEN V ČASE-ČÁST 8.:

Slunce začalo zapadat. "Nahoď frekvenci, Georgi," řekl Fernando, když zrovna mačkal jedno tlačítko na vysílačce, které mělo potvrdit změnu frekvence a vysílání signálu. "Takže... 847569... Ne! Vlastně jo!" říkal si pro sebe George, zatímco mačkal čísla na přístroji a přitom se díval do svého zápisníku, kam si tento důležitý kód napsal. "Potvrď to," řekl nakonec Fernandovi. Hned poté, co tak Fernando učinil, začaly z vysílačky chodit prapodivné zvuky. "Zní to jako kanárek, nezdá se Vám?" optal se Dixon. "Myslím, že je to velryba," zamyslel se Fernando. George jen obrátil oči v sloup a zmáčkl nějaký další cuplík. Zvuky ustály a okolo se rozprostřelo tajuplné ticho. "Možná mi dal kontakt do práce na určité číslo, ale to by znamenalo, že dokud se k telefonu nebo něčemu jinému Jeremy nevrátí, asi mu nezavoláme..." informoval George. Dixon a Fernando se shodli, že to nevadí, hlavně když zde přežijí. Pomalu začala padat tma a muži sestoupili zpátky do rokliny, aby si našli nějaké místo pro přespání. Vzhledem k tomu, že odpoledne zde zahlédli jednoho z místních dravců, rozhodli se nakonec vyšplhat nahoru do korun stromů a tam si mezi velikými listy a dlouhými trsy větví udělat nějaký pohodlný pelech. Všichni si za své tábořiště vybrali vysoké kapraďorosty čnící alespoň patnáct metrů nad zemí. Žádný predátor by je tak nemohl ohrozit, pokud by tedy během noci nespadli. Jakmile se setmělo docela a objevil se veliký, zářivý měsíc, začal běhat všem třem mráz po zádech. Měsíc byl až neuvěřitelně obrovský, mnohonásobně větší, než dnes. Důvodem je jeho vzdalování se Zemi, nicméně v oné době musel být logicky blíže. Zvláště Dixon byl neklidný, jelikož mu měsíční svit vypaloval oči. Musel se obrátit, ale jedna noha se mu zachytila v dlouhé liáně a on náhle začal padat. Nestačil ani vykřiknout, ale během té rychlosti se zachytil za odlamující se kus kůry a pak s pomocí liány, která ho takřka připravila o život, zase vyšplhal nahoru. Jeho druzi, spící v korunách vedlejších kapraďorostů, o tom ani nevěděli. Dokonce ani on sám jim o tom neřekl. Druhého dne ráno vyšlo slunce překvapivě brzy... První, co George udělal po probuzení, byla kontrola vysílačky. Opět ji zkusil zapnout, ale rámus, který se z ní ozýval mu dral uši. Po pár desítkách vteřin přístroj zase vypnul. Fernando už mezitím hbitě slezl dolů na pevnou zem, udělal si z prstů kolébku, zatřásl kapradinami a rosu, jež z nich napadala do jeho rukou, vypil. Pak si vytáhl svou věrnou mačetu, nastavil ji slunci jako zrcadlo a ostrým odrážejícím se světlem zasáhl Georgeovy oči. Ten také slezl s překvapivou rychlostí a hbitostí. "Dixone, vstávej! Už je den!!!" zakřičel Fernando tak nahlas, že se to rozléhalo celým krajem. Unavenému zvukaři nezbývalo nic jiného, než také opustit zdánlivé bezpečí vysokého stromu. Dole se muži znovu shledali. Každý sval je bolel, to proto, že tvrdé větve nebyly zrovna nejlepším lůžkem. "Mám nápad..." rozpovídal se Fernando. Muži si sedli do malého kolečka a začali se o něčem radit. Bohužel nevěděli, že je z povzdálí něco sleduje. Velké oči ještě většího a navíc hladového dravce na ně pohlížely ze školky mladých cykasů. Živočich na lidi upřeně hleděl, a pak najednou zmizel. Přitom se jeden z cykasů zatřásl. "Co to bylo?" přerušil diskusi Fernando. Muži povstali a rozhlédli se po okolí. Něco tu nehrálo...

Fernandovi hned došlo, že je musel sledovat nějaký predátor. "Možná bychom odsud měli zmizet a najít si lepší místo k povídání..." navrhl Dixon. Fernando s ním překvapivě zasouhlasil. Nejvíce nervózní byl však George, neboť jako paleontolog moc dobře věděl, jaká nebezpečí mohlo pravěké Tendaguru v období Jury nabízet. Chvíli stál a ještě pohlížel na cykasy, ale potom už rychlým krokem dohnal Dixona s Fernandem a řekl jim: "Myslím, že tahle roklina je teritoriem minimálně jednoho Ceratosaura, včera jsme ho přece viděli, takže tam byl podle mě určitě on!" "Hmm... Něco na tom bude. Asi vylezeme tady na tu skalní stěnu jako včera, co myslíš?" odvětil Fernando. "Ale on by si mohl pamatovat, kde jsme včera byli, tedy pokud nás sledoval i tehdy. Navrhuju jít rovnou do pralesa!" sdělil svůj názor George. "Dobrá," pokývl hlavou Fernando. Les byl však ještě tajuplnější, než se na první pohled zdál. Nějaká bezpečnost byla ta tam. George udělal pár kroků vpřed, když pod ním náhle měkká půda trochu sjela. Zastavil se a chvíli na to místo hleděl. Udělal krok zpátky, ale náhle spadl a svým druhům zmizel z očí. Kapradinový hájek, do kterého vstoupil, kryl hlubokou propast. Padal po jejích stěnách až se ocitl v kalné vodě na jejím dnu. "Georgi! Georgi!" křičeli Fernando a Dixon zezhora zároveň. George však strašně bolela hlava a než ji zvedl a uvědomil si, co se stalo, uběhly minimálně dvě minuty. "Jsem tady! Tady dole!" zakřičel George jak nejhlasitěji mohl. Téměř všude kolem byla tma a jeho oči si na ni musely teprve zvyknout. Jen trocha slunečního svitu si našla cestu korunami těch vysokých jehličnanů v okolí a nespočtu trsů kapradin, které se nacházely alespoň deset metrů nad Georgem. Ten se otřásl, když zjistil, že leží ve špinavé vodě. "Jdu pro tebe!" zakřičel Fernando. George viděl jeho postavu, jak se pomaličku po nějakém laně spouští za ním, držíce se nohama o stěny jámy. Nakonec se ozvalo šplouchnutí a pak opět ticho. "Fernando? Fernando?!" volal zmatený George. Nikde kolem se neozývala odpověď. I ta trocha slunečního světla se náhle vytratila. V té tmě George neviděl vůbec nic! Jen pronikavé skřípavé zvuky ho bily do uší. "Fernando! Do Prčic, kde jsi?!" zpanikařil George. Rozběhl se naproti místu, kam se Fernando předtím spustil. Nahmatal provaz, ale jeho samotného nenašel. "Dixone!" zařval George směrem nahoru. Odpověď, kterou dostal, se mu vůbec nelíbila. Byl to řev minimálně tří dravých dinosaurů, kteří se nad jámou sešli. A tak, ačkoliv nevěděl, co se děje kolem něj, uvědomil si George jedno-smečka Ceratosaurů na něj číhá tam nahoře...

Vše je opět záhadné... Otázkou však zůstává, zda se všem třem podaří najít si cestu do jednadvacátého století! Pokračování již brzy...