George McCann ztracen v čase-část 10.

Máme tu desátou část mého příběhu George McCann ztracen v čase! Podaří se naše hrdiny uvízlé v daleké minulosti informovat o svém stavu jednoho schopného muže v přítomnosti? O tom v dnešní části!

GEORGE MCCANN ZTRACEN V ČASE-ČÁST 10.:

Brachiosauři na pláních na sebe neustále táhle houkali, ale lidé byli přesto přesvědčeni, že jejich zvuky do vysílačky překřičí. Fernando a George se do toho pustili, zatímco Dixon spíše nečinně přihlížel, jak se snaží. Po chvíli konečně zapnuli na vysílači záznamník, čímž jim bylo umožněno svůj vzkaz nahrát a poslat na nastavenou frekvenci, tedy k Jeremymu Stewartsovi na letiště v Ciudad de Panamá. "Jede to! Jede to! Tak dělej!" vykřikl Fernando, když záznamník zapnuli. "Jeremy, zdravím Tě," řekl vlídně George a Fernando rázem obrátil oči v sloup a vzdálil se raději tak na tři kroky dozadu. "Tady je George McCann a dva další lidé, Fernando Cortes a Freddy Dixon, členové štábu s cílem natočit volně žijící zvířata v Džungli času. Abych Ti to vysvětlit, ačkoliv nemám na nahrání vzkazu tolik času... Ta výprava mě najala, abych je tam při natáčení provázel, ale všechno se zvrtlo, štáb byl pozabíjen a my zbylí nejsme v současnosti, ale v minulosti! Prošli jsme už několik časových období a teď jsme v Tanzanii před 150 miliony let. Vtáhl nás sem stroj času, který je v Džungli času umístěn, který stále funguje a který lze zapnout časovou smyčkou. Prosímtě, Jeremy, zapřísahám Tě, informuj o tom nejvyšší úřady! Jde nám o život, už celé dny přežíváme v extrémních podmínkách v časech, které nikdy nikdo pořádně nezdokumentoval, které jsou plné zatracených monster a z jejich spárů se prostě nedokážeme vymanit! Určitě věřím tomu, že Ti tenhle vzkaz dojde, prosímtě přehraj ho u někoho výše postaveného, aby pro nás byla přes stroj v Džungli času poslána záchranná výprava!" Mluvil do vysílačky souvisle George. Pak se podíval na Fernanda, který ukázal na své hodinky a značil tak Georgovi, aby se i on podíval na čas, který ještě odtikává k dokončení nahrávky. "Sbohem Jeremy, věřím, že..." stačil ještě George říci, než se vzkaz uložil a automaticky poslal. "Jo! Jsme zachráněni!!! Teda vlastně skoro, no... Ehm, ehm." řekl Dixon a pořádně se nad svými nepříliš potěšujícími slovy zamyslel. Brachiosauři najednou na pláních začali být poněkud neklidní. Houpali velikými krky, ti menší si dokonce stoupali na zadní a větřili. "Dáreček, chlapi!" vykřikl Fernando a ztratil se v houštinách, když tu se náhle ozval známý a strašlivý řev. George i Dixona napadlo jediné, opět Ceratosauři. Nemělo se to totiž tak, jak si dosud mysleli. Ceratosauři je celou dobu sledovali, i po té bouřlivé noci, kterou muži strávili hluboko v rokli. Tady na pokraji plání a lesa přišel od vůdce smečky povel zaútočit. Celá Ceratosauří trojka se rázem vrhla do akce. "Mám tu skládací pušku, počkej!" vyhrkl George, vytáhl zbraň a po jednom z dravců vystřelil. Kulka se ale odrazila o silnou Ceratosauří kůži, navíc tento čin dravce tak rozzuřil, že dal do prudkého výpadu celou svou sílu a ve vteřině stál před muži. George pohotově popadl Dixona za rameno a stáhl ho s sebou do křovin. Pak oba utíkali lesem zpátky k oné rokli. Jenže další Ceratosauři s nimi souběžně drželi krok a naháněli je z levé strany, vzdáleni jen pouhých dvě stě až tři sta metrů. Zadní a stále ještě podrážděný útočník narazil silným rohem do Dixonových zad a povalil jej. George až po uběhnutí pár desítek metrů zjistil, že za ním již nikdo neběží. "Georgi, zachraň se!" zařval Dixon, když do něj Ceratosaurus zabořil své ostré zuby. George vystřelil, ale na tu vzdálenost neměl se skládací puškou téměř žádnou šanci dravce zasáhnout. Přesto střílel do okolí a snažil se zvíře vyplašit nebo nalákat na sebe. Bylo už ale pozdě, Ceratosaurus začal hodovat. Než si George uvědomil, že u něj však chybí jeho dva druhové, bylo už také docela pozdě...

George proskočil keři a upaloval dál jak nejrychleji jen mohl. Běžel sice jako postřelený zajíc, ale dravce dokonale setřásl. Ti se na sebe jen podívali, jako by ještě měli něco za lubem a pak se odešli opačným směrem. George jen utíkal a utíkal, až když se z malé prohlubně v zemině objevila ruka a stáhla jeho nohu dolů. George nahlas odfoukl a chytil se za rameno, na které spadl. "Dobré?" optal se ho Fernando, schovávající se na kraji prohlubně. "Ty bastarde, tys utek!" zařval George a dal Fernandovi dvě rány pěstí přes tváře. "Dixon je mrtvý! Chápeš to?! Zabili ho! Jenom kvůli tobě! Kdyby jsi aspoň bojoval a ne jenom utíkal pryč, aby sis zachránil život! Stejně jsme už o něj všichni předem přišli!" zařval dále a uštědřil Fernandovi opět jednu silnou ránu. Fernando si to mlčky vyslechl, vytáhl kapesník a utřel si krev z pusy, a pak jen klidně řekl: "Taky jsem Vás mohl zradit. A jestli jsme přišli o život předem, včetně mě, tak to bylo kvůli Vám. To já jsem se Vás vydal zachránit do těchto pravěkých pekel, klidně jsem mohl z toho Vašeho bývalého podniku v Panamě utéct a pak prohlašovat, že jste mrtví. Jenže já nelžu a na lidských životech mi závisí, dokonce i tentokrát, jenže..." "Tak to teda ne!" vykřikl George. "Kdyby nějaký Ian Palmer, který je už dávno po smrti, nezorganizoval nějakou filmařskou výpravu do Džungle času, nic z tohohle nebylo! Ty jsi mohl běhat po neotropických pralesích a chytat si motýly a hady a krokodýly a já mohl v klidu sedět v laboratoři a zkoumat nejnovější zkameněliny! Nikdo z nás se nemusel setkávat s pravěkými zvířaty a stávat se jejich kořistí," řekl dále. "Jak myslíš... Ale stejně, já třeba věřím, že se odsud dostaneme. Možná to tak nevypadá, ale věřím v to. Jestli ty ne, to mě mrzí, ale dobře. Maximum jsme už proto udělali, nestačí než doufat," odvětil Fernando. George si utřel pot z čela a chystal se konečně říci něco více utěšujícího, když tu se náhle kousek od prohlubně objevila velká Ceratosauří noha. Dravci to ještě nevzdali, co však bylo horší, tentokrát nebyli ani dva, ani tři, bylo jich rovnou pět. Oni dva samci si totiž zavolali k doražení zbylých lidí ještě menší pomoc a ta se jim teď rozhodně hodila. Fernando začal střílet ze samopalu, zatímco s George vyběhl kamsi do hlouby lesa. George už zahodil svou pušku, neboť v ní nebyly žádné náboje, stejně se to mělo i s pistolí. Nakonec sáhl po dvou předmětech-vysílačce a otevírači časové smyčky. To samé při střelbě udělal i Fernando a všiml si něčeho podivuhodného-červený cuplík u nápisu 21. století svítil! Okamžitě smyčku zapnul! Georgovi se nic takového neukázalo, ale svou smyčku zapnul též. Ceratosauři je však mezitím dohnali a jejich řev se rozléhal po celém rozsáhlém pralese. "Otevřel jsem cestu do 21. století!" vykřikl Fernando, ale jeden z Ceratosaurů jej předběhl a postavil se před svítící objekt. Další po muži také šli. "Utíkej, dělej! Projdi tou svou! Já se dostanu do současnosti a informuju je o tom, co se s tebou děje! Budeš zachráněn, Georgi!" zařval Fernando předtím, než Georgovi nezbylo nic jiného, než se jeho slovy řídit, poněvadž po něm vyrazil největší z Ceratosaurů... To poslední, co George viděl, než smyčkou prošel, byl Fernando stojící v kruhu tvořeném čtyřmi masivními lovci. Dobrodruh z pralesa sahal po své slavné mačetě, která mu už tolikrát zachránila život. Pak se dával na útěk směrem k smyčce, zakličkoval, aby pronásledovatele zmátl a pak... George ozářilo modré světlo a objevil se sám zase v jiném období. To ale ještě nevěděl, co to ve skutečnosti je...

K záchraně stačí jen málo! Prošel však Fernando časovou smyčkou bez zranění? A co Ceratosauři, kteří mu šli po krku? S čím se zase setká George?! To vše v příští části, kterou se pokusím napsat a zveřejnit co nejdříve!!!